Kurfiřt

Kurfiřt byl nejvyšší šlechtický titul ve Svaté říši římské národa německého, jehož nositelé měli výlučné právo volit římského krále a budoucího císaře. Toto privilegované postavení činilo z kurfiřtů nejmocnější knížata říše, kteří tvořili kurfiřtské kolegium a rozhodovali o nejdůležitějších říšských záležitostech.

Historie

Instituce kurfiřtů se vyvinula postupně během vrcholného středověku z původního zvykového práva germánských kmenů volit své vládce. Termín pochází z německého Kurfürst, složeného ze slov küren (volit) a Fürst (kníže). První písemné doklady o ustáleném okruhu volitelů římského krále pocházejí z 12. století, kdy se začala formovat skupina předních říšských knížat s rozhodujícím vlivem na volbu panovníka.

Definitivní právní ukotvení kurfiřtského sboru přinesla Zlatá bula Karla IV. z roku 1356, která představovala základní ústavní dokument Svaté říše římské. Tento zákon přesně stanovil sedm kurfiřtů: tři duchovní - arcibiskupové mohučský, trevírský a kolínský, a čtyři světské - král český, falckrabě rýnský, vévoda saský a markrabě braniborský. Každý z nich zastával specifický ceremoniální úřad při císařském dvoře. Český král byl nejvyšším číšníkem, falckrabě správcem říšského majetku, saský vévoda maršálkem a braniborský markrabě komořím.

České království zaujímalo mezi kurfiřty výjimečné postavení. Český král byl jediným nekněžským kurfiřtem královské hodnosti a měl přednost před ostatními světskými kurfiřty. Toto privilegium potvrzovalo mimořádný význam Českého království v rámci říšské struktury. Od vlády Lucemburků se čeští králové aktivně účastnili voleb římských králů a prosazovali své dynastické zájmy.

Během reformace a třicetileté války došlo k významným změnám v kurfiřtském kolegiu. V roce 1623 přešla falcká kurfiřtská hodnost na bavorského vévodu jako odměna za podporu katolické strany. Po vestfálském míru roku 1648 byla vytvořena osmá kurfiřtská hodnost pro falckrabího jako kompenzaci. V roce 1692 získal kurfiřtský titul také vévoda brunšvicko-lüneburský (hannoverský), čímž počet kurfiřtů vzrostl na devět.

Napoleonské války přinesly radikální proměnu říšského uspořádání a s ní i zánik tradičního systému kurfiřtství. Po reichsdeputačním usnesení z roku 1803 došlo k sekularizaci duchovních kurfiřtství - zanikla kurfiřtství kolínské a trevírské. Současně byly vytvořeny nové kurfiřtské hodnosti pro Bádensko, Württembersko, Hesensko-Kasselsko a Salcbursko. Počet kurfiřtů tak krátce vzrostl na deset, avšak toto uspořádání trvalo pouze tři roky.

Definitivní konec instituce kurfiřtů nastal 6. srpna 1806, kdy císař František II. abdikoval a rozpustil Svatou říši římskou národa německého. Některá bývalá kurfiřtská knížectví si však titul ponechala jako součást své panovnické titulatury. Hesensko-Kasselsko používalo označení kurfiřtství až do pruské anexe v roce 1866. Kurfiřtský titul tak definitivně zanikl jako součást moderních reforem německých států v 19. století.

Práva, povinnosti a ceremoniální funkce

Hlavním privilegiem kurfiřtů bylo právo volit římského krále, který byl následně korunován papežem na císaře. Volba probíhala ve Frankfurtu nad Mohanem většinovým hlasováním. Mohučský arcibiskup jako říšský arcikancléř svolával volební shromáždění a řídil jednání. Při rovnosti hlasů rozhodoval jeho hlas. Po zvolení následovala korunovace v Cáchách, později ve Frankfurtu.

Kurfiřti tvořili nejvyšší říšskou radu a měli právo schvalovat důležitá rozhodnutí týkající se říše. Disponovali soudní imunitou - mohli být souzeni pouze kurfiřtským kolegiem. Jejich území byla nedělitelná a dědila se podle práva prvorozenství. Měli právo razit vlastní mince, vybírat cla a mýta, udělovat výsady a zakládat univerzity.

Ceremoniální funkce kurfiřtů při císařské korunovaci byly přesně stanoveny. Mohučský arcibiskup vedl korunovační obřad, trevírský a kolínský asistovali. Světští kurfiřti vykonávali symbolické úkony: český král podával císaři první pohár vína, falckrabě předkládal jídlo, saský vévoda nesl říšský meč a braniborský markrabě podával vodu k umytí rukou.

Zajímavosti

• Titul kurfiřta byl tak prestižní, že se o něj vedly dlouhé diplomatické i vojenské konflikty mezi evropskými dynastiemi
• Kurfiřtské hlasy bylo možné koupit - v roce 1519 zaplatil Karel V. astronomickou sumu 850 000 zlatých za své zvolení
• Český král byl jediným kurfiřtem, který nemusel být osobně přítomen volbě - mohl vyslat zástupce
• Hannoverský kurfiřt byl od roku 1714 současně britským králem, což vytvářelo unikátní personální unii
• Napoleon vytvořil v roce 1804 vlastní říši a některým německým panovníkům nabízel kurfiřtské tituly ve své nové struktuře