Lité mince a medaile
Lité mince a medaile vznikají odlitím roztaveného kovu do formy, nikoli úderem razidel. Litím se vyráběly římské bronzy aes grave ze 3. století př. n. l. i čínské mince s čtvercovým otvorem a litá byla většina raně renesančních medailí. U moderní oběžné mince je lití znakem padělku.
| Technika | odlití roztaveného kovu do formy místo ražby razidly |
|---|---|
| Antické lité mince | aes grave, střední Itálie, 3. století př. n. l. |
| Čínské mince | lité od 4. století př. n. l., strojová ražba až od roku 1889 |
| Renesanční medaile | Pisanellova litá medaile Jana VIII. Palaiologa, 1438 |
| Znaky odlitku | menší průměr, měkké detaily, póry, stopa po švu formy |
Historie
Odlévání patří k nejstarším kovodělným postupům a v peněžnictví se objevuje už v antice. Ve střední Itálii, v Římě i v dalších městech, se ve 3. století př. n. l. odlévaly těžké bronzové mince zvané aes grave („těžký bronz“), které stojí na počátku římského mincovnictví. Lití se uplatnilo i při přípravě střížků: na keltském oppidu u Stradonic se kov roztavil v důlcích hliněných destiček v předem odváženém množství a vzniklé lité střížky se teprve potom razily.
V Číně se mince s čtvercovým otvorem odlévaly do forem od 4. století př. n. l. Strojová ražba se tam prosadila až koncem 19. století, kdy roku 1889 zahájila práci strojová mincovna v Kantonu.
V Evropě se lití rozšířilo v medailérství. Medaile nebyly oběživem, a proto se u nich dala volit technika vyhovující výtvarnému záměru a malým nákladům. Litá byla již Pisanellova medaile byzantského císaře Jana VIII. Palaiologa z roku 1438 a stejně jako ona téměř všechny raně renesanční medaile. Každý další odlitek z téže předlohy vycházel o něco menší. Ražené medaile se začaly prosazovat až s ražebními stroji od poloviny 16. století. Oblíbené jáchymovské medaile se později odlévaly ve zlatnických dílnách a hojně napodobovaly.
Moderní oběžné mince se razí, protože ražba zajišťuje přesnost, ostrý detail a jednotné parametry. Litá „oběžná mince“ je proto padělek. U medailí je lití dodnes legitimní autorská technika.
Jak se odlitek pozná
Falzátoři volí lití, protože je jednodušší než výroba razidel a ražba. Odlitek má menší průměr než předloha, protože se kov při chladnutí smršťuje. Hrany písmen a obrazů jsou zaoblené, reliéf měkký a mincovní pole postrádá ražební lesk. Při zvětšení jsou na povrchu vidět drobné bublinky a póry, na hraně stopa po dělicím švu formy nebo po opracování vtoku.
Tyto znaky zakrývají padělatelé dodatečnou úpravou povrchu – cizelováním, broušením nebo umělou patinou. Kombinace podezřelého povrchu a dodatečných zásahů je proto varovným signálem. Vedle odlitků existují i padělky ražené padělanými razidly.
U renesančních a secesních medailí je lití původní technikou, nikoli znakem padělku. Při určení medaile proto rozhoduje technika spolu s katalogem a původem kusu.
