Ludvík Jagellonský

Ludvík Jagellonský (1506-1526) byl posledním českým králem z dynastie Jagellonců, který nastoupil na trůn jako tříleté dítě po smrti svého otce Vladislava II. a zahynul ve věku pouhých dvaceti let v osudné bitvě u Moháče. Jeho krátká vláda představovala období vnitřních sporů, hospodářského úpadku a vzestupu šlikovského mincovnictví v Jáchymově, které položilo základy tolarové měny v českých zemích.

Historie

Ludvík Jagellonský se narodil 1. července 1506 v Budíně jako syn českého a uherského krále Vladislava II. a Anny z Foix. Již jako tříletý byl 11. března 1509 korunován českým králem v katedrále sv. Víta, což mělo zajistit kontinuitu jagellonské dynastie. Podobně jako jeho otec vyrůstal a vládl především z Budína, zatímco České království spravovali zemští úředníci a mocná šlechta.

Po smrti Vladislava II. v roce 1516 se desetiletý Ludvík stal formálně samostatným panovníkem Českého království a Uher. Faktickou moc však vykonávali regenti a nejvlivnější šlechtici. V Čechách probíhal tvrdý boj o moc mezi dvěma stranami - katolickou vedenou nejvyšším kancléřem Zdeňkem Lvem z Rožmitálu a protestantskou v čele s Vilémem z Pernštejna. Tyto spory paralyzovaly zemskou správu a vedly k anarchii.

Významným pokusem o stabilizaci byla Svatováclavská smlouva z 24. října 1517, která měla zmírnit napětí mezi městskými a panskými stavy. Ludvík Jagellonský ji potvrdil, ale jako jedenáctiletý chlapec neměl reálnou možnost prosazovat svou vůli. Smlouva stanovila pravidla pro obsazování zemských úřadů a rozdělení moci, ale v praxi vedla jen k dočasnému příměří mezi znepřátelenými frakcemi.

Situace v Českém království se dramaticky zhoršila kolem roku 1520, kdy hrozilo vypuknutí občanské války. Bez královského svolení došlo ke sloučení Starého a Nového Města pražského, což posílilo pozici měšťanstva. Ludvík se pokusil převzít přímou kontrolu nad českými záležitostmi a v březnu 1522 přijel do Prahy. Snažil se reorganizovat zemskou správu, vrátil některé uchvácené královské majetky a ustanovil novou zemskou vládu v čele s hejtmanem Karlem z Minsterberku, vnukem Jiřího z Poděbrad.

Reformní pokusy Ludvíka Jagellonského však neměly dlouhé trvání. Po jeho odjezdu do Uher se spory mezi šlechtickými frakcemi opět vyhrotily. Král byl příliš slabý a nezkušený, aby prosadil svou autoritu. Navíc musel čelit rostoucí osmanské hrozbě na jižních hranicích Uher. Situaci komplikovala i ekonomická krize způsobená poklesem těžby stříbra v Kutné Hoře a devalvací mince.

Osudovým se stal rok 1526, kdy osmanská armáda sultána Sulejmana I. vtrhla do Uher. Ludvík Jagellonský narychlo shromáždil vojsko a 29. srpna 1526 se postavil mnohonásobné přesile v bitvě u Moháče. Bitva skončila katastrofální porážkou křesťanského vojska. Mladý král při ústupu zahynul v bažinách řeky Čele - podle svědectví se utopil, když jeho kůň v těžké zbroji zapadl do močálu.

Smrt Ludvíka Jagellonského znamenala konec samostatného českého státu na téměř 400 let. Podle dědických smluv připadly české a uherské koruny Ferdinandu I. Habsburskému, manželovi Ludvíkovy sestry Anny. Tím začala dlouhá éra habsburské nadvlády nad českými zeměmi trvající až do roku 1918.

Mincovnictví a hospodářské reformy

Ludvík Jagellonský zdědil po otci rozvrácený měnový systém. Kutnohorská mincovna fungovala jen v omezeném režimu, kvalita pražských grošů neustále klesala. V letech 1523-1524 se v Kutné Hoře razily groše o hmotnosti pouhých 2,8 gramů a ryzosti 437/1000, což představovalo jen zlomek původní hodnoty z dob Václava II. Hlavními nominály byly bílé peníze (0,43 g, ryzost 375/1000) a malé peníze (0,39 g, ryzost 188/1000).

Převratnou změnu přineslo zahájení těžby stříbra v Jáchymově na panství hrabat Šliků. Ludvík udělil v roce 1520 Štěpánu Šlikovi privilegium razit vlastní mince, které bylo dodatečně potvrzeno v roce 1523. Z jáchymovské mincovny začaly vycházet kvalitní stříbrné tolary (jáchymovské tolary) a jejich díly, které se staly vzorem pro pozdější tolarový měnový systém. Tyto mince se vyznačovaly vyšší kvalitou než produkce královské mincovny.

Jáchymovská mincovna razila také pražské groše, které se od kutnohorských lišily šlikovským erbovním štítkem v opisovém poli na rubu. Konkurence soukromého mincovnictví paradoxně vedla ke zlepšení kvality královských ražeb. Dukáty Ludvíka Jagellonského měly hodnotu 30-33 pražských grošů a patří dnes k nejcennějším českým renesančním mincím. Celkově však mincovní produkce za jeho vlády představuje úpadek královského mincovního regálu.

Zajímavosti

• Ludvík Jagellonský byl korunován českým králem ve věku 3 let, což je nejmladší věk korunovace v českých dějinách
• Jeho manželkou byla Marie Habsburská, sestra Ferdinanda I. a Karla V., sňatek byl domluven již v jejich dětství
• Pražský groš z doby Ludvíka obsahoval pouze 1,2 gramů čistého stříbra oproti původním 3,9 gramů
• Ludvík údajně neuměl česky a v Praze strávil za celou vládu méně než rok
• Jeho smrt v moháčských bažinách inspirovala množství legend a literárních zpracování
• Poslední jagellonský dukát se dnes prodává za statisíce korun