Ludvík VIII. Hesensko-Darmstadtský

Ludvík VIII. Hesensko-Darmstadtský byl lankrabě vládnoucí v letech 1739 až 1768, osvícenský panovník a patron umění, jehož dlouhá vláda představovala zlatý věk malého hesenského lankrabství. V numismatice představuje Ludvík VIII. reprezentanta středoněmeckého barokního mincovnictví, přičemž jeho konvenční tolary, albusy a zlaté karoliny s alegoriemi Minervy a Apollóna dokumentují kulturní ambice dvora, který se snažil konkurovat větším německým knížectvím.

Historie

Ludvík se narodil 5. dubna 1691 v Darmstadtu jako nejstarší syn lankraběte Arnošta Ludvíka Hesenského. Získal vynikající vzdělání na univerzitě v Gießenu a během kavalírské cesty po Evropě navštívil Paříž, Řím a Vídeň, kde si osvojil barokní kulturu a dvorskou etiketu. Po dlouhé vládě svého otce nastoupil na trůn až ve věku 48 let, již jako zkušený státník s jasnou vizí modernizace země. Jeho sňatek s Šarlotou Kristýnou Hanau-Lichtenbergskou přinesl Hesensku významné územní zisky včetně bohatého hrabství Hanau.

Vláda Ludvíka VIII. transformovala Darmstadt v kulturní centrum. Rozšířil zámek o nové barokní křídlo, založil dvorní operu a obrazárnu, která se stala základem dnešního Hesenského zemského muzea. Ludvík VIII. Hesensko-Darmstadtský podporoval vědy založením Společnosti užitečných věd, předchůdkyně dnešní Technické univerzity. Jeho dvůr přitahoval umělce a učence - dvorním kapelníkem byl Christoph Graupner, rivalozující s Bachem o kantorát v Lipsku. Lankrabě sám byl vzdělaným numismatikem a vybudoval jednu z největších mincovních sbírek své doby.

Ekonomická politika byla merkantilistická s důrazem na rozvoj manufaktur a obchodu. Ludvík založil porcelánku v Kelsterbachu, textilní manufaktury a podporoval těžbu železné rudy v Odenwaldu. Mincovní politika sledovala konvenční standard, ale s důrazem na uměleckou kvalitu. Darmstadtská mincovna pod vedením mincmistra Johanna Philippa Grashofa produkovala technicky dokonalé ražby s portréty od dvorního medailéra Johanna Christiana Kocha.

Sedmiletá válka přinesla Hesenska těžké zkoušky - země byla opakovaně okupována francouzskými vojsky, Darmstadt bombardován. Ludvík udržoval neutralitu, ale musel platit kontribuce oběma stranám. Poválečná obnova vyčerpala státní finance, lankrabě musel prodat část svých sbírek. Zemřel 17. října 1768 ve věku 77 let jako nejdéle vládnoucí hesenský panovník. Jeho syn Ludvík IX. zdědil kulturně vyspělé, ale finančně vyčerpané lankrabství.

Mincovní systém a významné emise

Ludvíkovo mincovnictví sledovalo říšský konvenční standard - tolar obsahoval 23,39 g čistého stříbra, zlatý karolin 9,7 g zlata. Hesenský albus (dvojkrejcar) se stal oblíbeným drobnějším nominálem. Umělecké provedení hesenských mincí dosahovalo vysoké úrovně - detailní portréty s partikulemi, komplexní heraldické kompozice, alegorie ctností a umění.

Technologicky darmstadtská mincovna držela krok s dobou - šroubové lisy, válcovací stroje pro střížky, od 1750 experimenty s hranováním. Pamětní medaile k jubileím, narozeninám a kulturním událostem patří k vrcholům německého barokního medailérství. Náklady byly omezené velikostí země - roční produkce tolarů nepřesáhla 50 000 kusů, což činí Ludvíkovy mince vyhledávanými sběratelskými kusy.

Zajímavosti

• Ludvík VIII. osobně navrhl revers svých tolarů s alegorií Minervy chránící vědy a umění
• Lankrabě vlastnil údajně jediný exemplář vzácného římského aurelu Pescennia Nigera, který odmítl prodat ani za 10 000 tolarů
• Hesenské "múzické dukáty" rozdávané umělcům obsahovaly více zlata než standardní ražby jako bonus
• Ludvík razil tajné nouzové tolary z rodinného stříbra během francouzské okupace 1759
• Goethe ve Faustu zmiňuje "hesenský tolar" jako symbol kvality - měl na mysli Ludvíkovy ražby
• Poslední Ludvíkova mince byla dokončena až po jeho smrti, nese datum 1768 ale portrét z roku 1740