Lankrabství
Lankrabství neboli landkrabství (německy Landgrafschaft) bylo území ve Svaté říši římské, kterému vládl lankrabě v postavení říšského knížete. Nejvýznamnější byla lankrabství Durynsko (od roku 1131) a Hesensko (od roku 1264), které se roku 1567 rozdělilo na čtyři linie.
| Německy | Landgrafschaft |
|---|---|
| Vládce | lankrabě |
| Nejstarší doklad | 1086, Brabantsko |
| Durynské lankrabství | od 1131, sídlo Wartburg |
| Hesenské lankrabství | 1264–1567 jednotné; sídlo Marburg, od 1277 Kassel |
| Dělení Hesenska 1567 | Hesensko-Kasselsko, Hesensko-Marbursko, Hesensko-Rheinfelsko, Hesensko-Darmstadtsko |
| Povýšení hlavních hesenských linií | 1803 Hesensko-Kasselsko kurfiřtstvím, 1806 Hesensko-Darmstadtsko velkovévodstvím |
Historie
Lankrabství je poprvé doloženo roku 1086 v Brabantsku. Lankrabě byl původně vysoký královský úředník, který držel vrchní soudní pravomoc přímo od panovníka jako léno; lankrabství vznikala mimo jiné proto, aby omezila moc kmenových vévodů. Další lankrabství vznikla například ve Švábsku, Alsasku, Durynsku, Hesensku či v Leuchtenbergu.
Nejvýznamnějším lankrabstvím vrcholného středověku bylo durynské lankrabství. Roku 1131 se lankrabětem durynským stal Ludvík I. z rodu Ludovingů, spojenec krále Lothara III. Sídlem rodu byl hrad Wartburg. Ludovingové vymřeli roku 1247 smrtí Jindřicha Raspeho a o dědictví se vedla válka. Roku 1264 získal většinu Durynska míšeňský markrabě Jindřich III. z rodu Wettinů; hesenské državy připadly Jindřichovi, synovi Žofie Durynské, dcery svaté Alžběty Durynské.
Tak vzniklo samostatné hesenské lankrabství. Jeho první lankrabě Jindřich I. Hesenský byl roku 1292 povýšen na říšského knížete; sídlem byl nejprve Marburg, od roku 1277 Kassel. Jednotné Hesensko trvalo do roku 1567, kdy si je po smrti Filipa I. Hesenského rozdělili čtyři synové na Hesensko-Kasselsko, Hesensko-Marbursko, Hesensko-Rheinfelsko a Hesensko-Darmstadtsko.
V období reformace stál v čele hesenských lankrabí Filip I. Hesenský, který přijal luterství roku 1524 a s kurfiřtem Janem Saským budoval Šmalkaldský spolek protestantských knížat a měst. Roku 1540 se oženil s Markétou von der Saale, ačkoli jeho první manželka žila; Luther a Melanchthon mu k sňatku dali radu. Hesensko-Marbursko zdědil roku 1604 lankrabě Mořic Hesensko-Kasselský; spor o ně s Darmstadtem, přiostřený náboženskými rozdíly, se urovnal až před vestfálským mírem 1648 a Darmstadt si ponechal Giessen a Biedenkopf. Za třicetileté války stálo Hesensko-Kasselsko na straně protestantů a spojilo se se Švédskem a později s Francií, Hesensko-Darmstadtsko podporovalo císaře. Lankraběnka Amálie Alžběta vládla Hesensku-Kasselsku jako regentka od roku 1637, vestfálským mírem získala většinu hrabství Schaumburg a opatství Hersfeld a zavedla prvorozenství, aby se země dál nedělila.
Napoleonské války přinesly zásadní změny. Hesensko-Kasselsko bylo roku 1803 povýšeno na kurfiřtství, roku 1807 začleněno do Vestfálského království a v letech 1813–1814 obnoveno. Kurfiřt si titul ponechal, ačkoli po zániku říše už nebylo koho volit. Roku 1866 kurfiřtství anektovalo Prusko. Hesensko-Darmstadtsko se roku 1806 stalo Hesenským velkovévodstvím, které trvalo do listopadové revoluce 1918.
Vojsko a mince Hesenska-Kasselska
Hesensko-Kasselsko patřilo k nejvíce militarizovaným státům říše. V letech 1635–1648 mělo v poli v průměru 10 000 vojáků a v míru drželo ve zbrani 5,3 až 7,3 % obyvatel, větší podíl než Prusko. Lankrabě Fridrich II. Hesensko-Kasselský pronajal vojáky Británii pro válku proti americkým osadníkům; vojáci z Hesenska-Kasselska a Hesenska-Hanau tvořili polovinu německých vojsk, která Británie najala, a Američané pak všem říkali „Hesové“.
Hesenští lankrabí razili v 15. století i později stříbrné albusy, minci převzatou z Porýní. Fridrich II. dal v Kasselu razit tolary s osmicípou hvězdou domácího řádu Zlatého lva a heslem VIRTUTE ET FIDELITATE, zvané Sterntaler; známé jsou ročníky 1776 a 1778.
Zajímavosti
- Svatá Alžběta Durynská, manželka lankraběte Ludvíka IV., zemřela roku 1231 v Marburgu a papež Řehoř IX. ji svatořečil už roku 1235
- Hrad Wartburg byl sídlem durynských lankrabat do roku 1440; váže se k němu legendární pěvecký zápas minnesängerů a v letech 1521–1522 na něm Martin Luther přeložil Nový zákon do němčiny
- Univerzita v Marburgu, založená Filipem I. Hesenským roku 1527, je nejstarší dosud fungující protestantskou univerzitou na světě
