Šmalkaldská válka

Šmalkaldská válka byla konflikt v letech 1546–1547 mezi císařem Karlem V. a protestantským Šmalkaldským spolkem. Císař zvítězil u Mühlberka a zajal saského kurfiřta Jana Fridricha I., ale nedokázal trvale obnovit náboženskou jednotu. Pasovská smlouva roku 1552 a augšpurský mír 1555 uznaly kompromis.

Historie

Po vystoupení Martina Luthera se část říšských knížat a měst přihlásila k reformaci. Roku 1531 vytvořila v durynském Šmalkaldu obranný spolek vedený Saskem a Hesenskem. Jeho členové chtěli chránit své náboženské a politické postavení proti císařskému zásahu.

Karel V. byl dlouho zaměstnán válkami s Francií a Osmany a hledal dočasné dohody. Po uzavření míru s Francií a příměří s Osmanskou říší získal roku 1546 prostor k vojenskému postupu. Konflikt měl náboženský rozměr, ale císař jej právně vedl proti neposlušným stavům.

Šmalkaldský spolek nedokázal využít počáteční převahy v jižním Německu. Vnitřní nedůvěra a rozdílné cíle oslabily velení. Protestantský vévoda Mořic Saský se přidal k císaři proti svému příbuznému Janu Fridrichovi a získal příslib kurfiřtské hodnosti.

Dne 24. dubna 1547 císařské síly porazily vojsko spolku u Mühlberka na Labi. Jan Fridrich byl zajat a Filip Hesenský se později vzdal. Wittenberská kapitulace převedla kurfiřtskou hodnost a část saských zemí na albertinskou větev Mořice.

Karel V. se pokusil upravit náboženské poměry Augšpurským interimem roku 1548. Nařízení neuspokojilo katolíky ani protestanty a jeho vynucování narazilo na odpor. Vítězství tak nepřineslo stabilní řešení reformace.

Mořic Saský se roku 1552 obrátil proti císaři a donutil jej k Pasovské smlouvě. Augšpurský mír roku 1555 následně uznal luterství vedle katolictví a právo říšských stavů určovat vyznání území. Šmalkaldská válka bylaa proto císařským vojenským triumfem, ale omezeným politickým výsledkem.

Spolek, bitva u Mühlberka a měnové doklady

Členství ve spolku se měnilo a ne každý protestantský stav bojoval na stejné straně. Mořic Saský je nejvýraznější příklad konfesně blízkého panovníka, který sledoval dynastický zájem. Mapa má zachytit rok, nikoli neměnný blok.

Mince Karla V., Jana Fridricha nebo Mořice mohou nést tituly změněné válkou. Kurfiřtský titul a saské erby pomáhají datovat emisi, ale běžná ražba není automaticky válečnou mincí. Přímou vazbu potvrzuje nouzový původ, opis nebo doložené financování tažení.

Obrazy Mühlberka často vycházejí z císařské reprezentace, zejména z Tizianova jezdeckého portrétu. Umělecký symbol vítězství není taktickou mapou bitvy.