Magnetický test

Magnetický test je jednoduchá nedestruktivní metoda, která pomáhá ověřit pravost mincí a slitků podle toho, jak materiál reaguje na magnet. U drahých kovů (zlato, stříbro, platina) se očekává nemagnetické chování, takže zřetelná přitažlivost k magnetu může být varovným signálem padělku nebo nevhodného jádra.

Historie

Magnetický test vychází z fyzikálního poznatku, že různé kovy se chovají v magnetickém poli odlišně. Zatímco železo, ocel, nikl nebo kobalt jsou feromagnetické a magnet je přitahuje, většina drahých kovů je buď nemagnetická, nebo reaguje jen velmi slabě. V době, kdy se mince běžně vyráběly z drahých kovů, se pravost posuzovala hlavně vážením, měřením, zvukem a vizuální kontrolou. Magnet se jako pomůcka uplatnil zejména v moderní době, kdy se rozšířily levné silné magnety a zároveň i sofistikovanější padělky kombinující různé kovy.

Rozvoj sběratelského a investičního trhu ve 20. a 21. století zvýšil potřebu rychlých kontrolních metod. Investiční slitky a mince se často nakupují i prodávají mimo prostředí mincovny nebo banky a obchodníci i drobní investoři hledají postupy, které jsou rychlé, dostupné a nepoškozují povrch. Magnetický test do tohoto „prvního filtru“ dobře zapadá: je levný, proveditelný během vteřin a dokáže odhalit část nejběžnějších padělků, zejména těch s ocelovým jádrem nebo s nevhodnou slitinou.

Současně se postupně ukázalo, že magnetický test není všemocný. Některé kovy používané v padělcích (například měď, mosaz, bronz, zinek nebo olovo) magnet nepřitahuje, a proto může padělek magnetem „projít“. Proto se magnetický test v praxi chápe jako orientační metoda, která má smysl v kombinaci s dalšími nedestruktivními kontrolami – měřením hmotnosti a rozměrů, kontrolou hrany, porovnáním detailů ražby, případně s testy vodivosti či měrné hmotnosti.

Jak test provést a co skutečně znamená

Magnetický test se typicky provádí dvěma způsoby. První je prosté přiložení magnetu: pokud je mince nebo slitek zřetelně přitahován, je to podezřelé, protože drahé kovy běžně feromagnetické nejsou. Druhý, citlivější postup je tzv. „magnetický skluz“: silný magnet se nechá klouzat po mírně nakloněné minci nebo po hraně slitku. U některých nemagnetických, ale elektricky dobře vodivých kovů (zejména u stříbra a mědi) se může projevovat zpomalení pohybu magnetu vlivem indukovaných proudů. To může být užitečné jako doplňkový signál, ale vyžaduje zkušenost a srovnání se známým originálem.

Je důležité chápat výsledky správně. Přitahování magnetem je silné varování, ale nepřitahování samo o sobě pravost nedokazuje. Padělek může být vyroben z nemagnetického kovu nebo ze slitiny, která magnet nereaguje, a přesto bude nepravý. U některých mincí je navíc třeba dávat pozor na kovovou kapsli, rámeček nebo část obalu – magnet může reagovat na něco jiného než na samotnou minci.

V praxi se magnetický test používá jako první krok: rychle vyřadí kusy s feromagnetickým jádrem, ale pro seriózní ověření je vhodné přidat alespoň kontrolu hmotnosti, průměru a tloušťky a u investičních kusů také prověření původu a balení. U dražších položek se běžně používají i přístroje na měření vodivosti nebo fluorescenční analýza (XRF), které dokážou složení ověřit přesněji – stále bez poškození.