Magnetický test

Magnetický test je jednoduchá, nedestruktivní ověřovací metoda používaná v numismatice a při obchodování s drahými kovy k základnímu rozlišení pravých a padělaných mincí či slitků. Princip spočívá ve zjišťování magnetických vlastností testovaného předmětu pomocí magnetu. Drahé kovy jako zlato, stříbro, platina a paladium jsou nemagnetické (paramagnetické), zatímco běžné kovy často používané v padělcích, jako železo, nikl nebo ocel, vykazují silné magnetické vlastnosti (feromagnetismus). Přestože magnetický test není dokonale spolehlivý a má svá omezení, poskytuje rychlou a přístupnou první linii obrany proti zjevným padělkům, a proto patří mezi základní nástroje každého sběratele a investora do fyzických drahých kovů.

Historie

Historie magnetického testování kovů sahá do starověku, kdy si lidé začali všímat zvláštních vlastností přírodních magnetů (magnetitu, Fe₃O₄). První zdokumentované pozorování magnetických vlastností pochází ze starověké Číny, kde kolem roku 4000 př. n. l. objevili, že některé přírodní kameny (později nazvané lodestones) přitahují železné předměty. Praktické využití magnetismu k ověřování kovů se začalo rozvíjet ve středověku, kdy obchodníci a zlatníci potřebovali rozlišovat mezi vzácnými a běžnými kovy. V této době vznikly první primitivní testy využívající přírodní magnety k odhalování falešných zlatých a stříbrných mincí, které obsahovaly železo. Významný pokrok přišel v 12. století, kdy čínští učenci jako Shen Kuo rozpracovali první systematické popisy magnetických vlastností různých materiálů a poukázali na možnost využití těchto vlastností při ověřování pravosti kovů. V Evropě se magnetické testování stalo běžnější po objevu kompasu, který zvýšil dostupnost magnetů. Během renesance zpopularizoval metody magnetického testování mincí slavný učenec Georgius Agricola ve svém díle "De Re Metallica" (1556), kde popsal různé metody rozlišování kovů včetně magnetismu. V moderní éře došlo k výraznému pokroku s objevem elektromagnetismu v 19. století a vývojem silných permanentních magnetů ve 20. století. Současné neodymové magnety vyvinuté v 80. letech 20. století poskytují mnohem větší sílu a citlivost než historické metody, což umožňuje odhalit i velmi malé množství magnetických materiálů v padělcích.

Magnetický test je založen na fyzikálních vlastnostech kovů, konkrétně na jejich magnetické permeabilitě. Z hlediska reakce na magnetické pole lze kovy rozdělit do tří hlavních kategorií: Feromagnetické kovy (železo, nikl, kobalt a jejich slitiny) jsou silně přitahovány k magnetu; Paramagnetické kovy (včetně vzácných kovů jako zlato, stříbro, platina a paladium) vykazují extrémně slabou nebo žádnou reakci na běžné magnety; Diamagnetické kovy (např. bismut) jsou velmi slabě odpuzovány magnetem, což je však těžko pozorovatelné bez speciálního vybavení. Provedení základního magnetického testu je jednoduché – silný magnet (ideálně neodymový) je přiblížen k testované minci nebo slitku. Pokud předmět vykazuje zřetelnou přitažlivost k magnetu, obsahuje s vysokou pravděpodobností významné množství feromagnetických kovů a může jít o padělek. Některé sofistikovanější metody zahrnují: Test sklonu – mince je umístěna na mírně nakloněnou nemagnetickou plochu a magnet je přiblížen shora; podezřelé vzorky se budou pohybovat směrem k magnetu; Test zavěšení – magnet je zavěšen na jemné niti a pozoruje se jeho reakce při přiblížení k testovanému předmětu; Test magnetické susceptibility – využívá speciální přístroje k měření míry, do jaké materiál zesiluje magnetické pole, což umožňuje detekci i velmi malých množství feromagnetických materiálů. Je důležité si uvědomit omezení magnetického testu: 1) Některé padělky mohou využívat nemagnetické kovy jako měď, zinek, hliník nebo wolfram, což test neodhalí; 2) Některé legitimní mince obsahují malá množství magnetických materiálů (např. niklové příměsi v některých zlatých mincích); 3) Magnetické vlastnosti mohou být ovlivněny povrchovou úpravou nebo plátováním.

Význam pro investory a sběratele

Pro numismatické sběratele a investory do drahých kovů představuje magnetický test základní ochranný mechanismus, který je snadno dostupný a aplikovatelný při každé transakci. Jako první linie obrany umožňuje rychle vyřadit zjevné padělky obsahující železo nebo jiné feromagnetické kovy, což je zvláště důležité při nákupech od neznámých prodejců nebo na méně regulovaných trzích. Magnetický test je zvláště vhodný pro základní ověření stříbrných mincí a slitků, kde jsou padělky z nerezové oceli nebo jiných levných slitin obsahujících nikl relativně běžné. Je však třeba zdůraznit, že by měl být používán jako součást širší sady testů, nikoli jako jediné kritérium pravosti, zejména u cenných investičních předmětů.

Příklady

Magnetický test je široce používán pro ověřování různých typů numismatických a investičních předmětů, včetně stříbrných mincí jako American Silver Eagle nebo Canadian Maple Leaf, zlatých mincí jako Krugerrand nebo American Gold Eagle, a investičních slitků různých hmotností a výrobců. Speciální pozornost vyžadují mince, které legitimně obsahují feromagnetické kovy, jako jsou bimetalické mince (např. kanadské 2 dolary nebo eura), niklové mince v běžném oběživu, a některé sběratelské mince z niklových slitin. Pro profesionální testování jsou k dispozici specializované přístroje jako Sigmameters pro měření magnetické susceptibility nebo magnetické váhy, které detekují i velmi jemné odchylky v magnetické odezvě.

Zajímavosti

• Při testování mincí a slitků pomocí magnetu je vhodné používat skluzný test – pokud je mince umístěna na hladkém nakloněném povrchu, měla by čistě zlatá nebo stříbrná mince klouzat dolů plynule, zatímco padělek obsahující feromagnetické kovy bude zpomalovat v blízkosti magnetu.
• Některé padělatele používají sofistikovanou metodu "wolframového jádra" – wolfram má téměř identickou hustotu jako zlato (19,3 g/cm³ pro zlato vs. 19,25 g/cm³ pro wolfram), ale je výrazně levnější. Tyto padělky obcházejí jak magnetický test (wolfram není feromagnetický), tak test hustoty.
• V numismatické komunitě existuje fenomén zvaný "magnet fishing" – hledání podezřelých mincí v hromadných nabídkách pomocí magnetu, což umožňuje rychle vyčlenit potenciální padělky nebo mince s nevhodným složením.
• Některé legitimní moderní mince, včetně amerických niklů (pěticentů) ražených během druhé světové války (1942-1945), jsou nemagnetické, protože místo niklu obsahovaly slitinu manganu, stříbra a mědi kvůli válečnému nedostatku niklu.
• Magnetické vlastnosti mincí mohou být užitečné nejen při detekci padělků, ale také při datování a identifikaci historických mincí, protože složení slitin se v průběhu času měnilo a některé historické období mají charakteristické magnetické vlastnosti.