Magnetický test

Magnetický test je základní nedestruktivní metoda ověřování pravosti mincí a slitků, která využívá skutečnosti, že pravé zlato, stříbro, platina a paladium nejsou feromagnetické a neměly by být přitahovány běžným magnetem. Tato jednoduchá, rychlá a bezpečná zkouška představuje první linii obrany proti hrubým padělkům vyrobeným z levných magnetických materiálů jako železo, nikl nebo ocel, ačkoliv sama o sobě nemůže garantovat pravost testovaného předmětu.

Historie

Využití magnetických vlastností kovů pro ověřování jejich složení má kořeny již ve starověké Číně, kde kolem roku 200 př. n. l. učenci dynastie Han experimentovali s magnetitem (magnetovcem) pro různé účely včetně testování kvality železných předmětů. První doložené použití magnetického testu specificky pro ověřování mincí pochází z období dynastie Song (960-1279), kdy číselníci na tržištích používali kousky magnetovce k odhalení falešných měděných mincí obsahujících železo.

V evropském kontextu se magnetický test začal systematicky používat až v 16. století v souvislosti s rozvojem přírodních věd a pochopením magnetismu. William Gilbert, osobní lékař královny Alžběty I., ve svém díle "De Magnete" (1600) popsal různé magnetické vlastnosti kovů a jejich slitin. Ačkoliv se primárně věnoval navigaci, jeho poznatky našly uplatnění i v testování mincí, zejména při odhalování ořezaných a padlaných stříbrných pencí plněných olovem nebo železem.

Průmyslová revoluce 19. století přinesla masovou výrobu umělých magnetů a magnetický test se stal dostupným širokému spektru obchodníků a bankéřů. V roce 1820 Hans Christian Ørsted objevil elektromagnetismus, což vedlo k vývoji silnějších magnetů. Banky začaly rutinně používat magnetické testování jako součást ověřovacích procedur pro zlaté a stříbrné mince. Bank of England zavedla v roce 1832 standardní protokol zahrnující magnetický test pro všechny sovereign a guinea mince.

Významný pokrok nastal v roce 1845, kdy Michael Faraday objevil diamagnetismus - slabé odpuzování některých materiálů magnetickým polem. Toto zjištění znamenalo, že magnetický test může být sofistikovanější než prosté přitahování či nepřitahování. Zlato a stříbro jsou diamagnetické, zatímco mnoho běžných kovů používaných v padělcích je paramagnetické nebo feromagnetické. Faradayovy poznatky vedly k vývoji přesnějších testovacích metod.

Období zlatého standardu (1870-1914) vidělo široké rozšíření magnetického testu mezi běžnou populací. Kapesní magnety se staly běžným vybavením obchodníků, zejména v přístavních městech, kde cirkulovalo množství různých měn. Příručky pro obchodníky z této doby rutinně obsahovaly kapitoly o magnetickém testování s detailními tabulkami magnetických vlastností různých slitin.

První světová válka a následné ekonomické turbulence vedly k masivnímu padělání mincí. Magnetický test získal na důležitosti, protože mnoho padělků bylo vyráběno z levných magnetických materiálů. Výmarská republika zaznamenala epidemii falešných zlatých marek vyrobených z pozlaceného železa, které byly snadno odhalitelné magnetem. To vedlo k vývoji standardizovaných testovacích sad obsahujících magnety různých sil.

Druhá světová válka přinesla nové výzvy pro magnetický test. Nacisté vyráběli sofistikované padělky britských liber a amerických dolarů v rámci operace Bernhard. Tyto padělky často obsahovaly nemagnetické slitiny, které procházely základním magnetickým testem. To vedlo k uvědomění, že magnetický test je pouze první krok v ověřovacím procesu a musí být kombinován s dalšími metodami.

V 60. letech 20. století revoluce v materiálové vědě přinesla neodymové magnety (NdFeB), které jsou až 10x silnější než tradiční feritové magnety. Tyto supervýkonné magnety umožnily provádění magnetického testu s větší citlivostí, včetně detekce slabě magnetických příměsí v jinak nemagnetických slitinách. Současně se objevily sofistikované padělky z wolframu, který má podobnou hustotu jako zlato, ale jiné magnetické vlastnosti.

Digitální éra přinesla elektronické testery využívající princip magnetického testu s přesným měřením magnetické susceptibility. Přístroje jako Sigma Metalytics Precious Metal Verifier používají elektromagnetické pole k neinvazivnímu určení složení kovu až do hloubky několika milimetrů. Tyto přístroje dokážou rozlišit i mezi různými karátovými čistotami zlata nebo detekovat wolframová jádra v padělaných zlatých cihlách.

Technické principy a praktické provedení

Základní magnetický test využívá silný neodymový magnet, který se pomalu přibližuje k testovanému předmětu. Pravé zlato (diamagnetické) vykazuje velmi slabé odpuzování viditelné pouze u extrémně silných magnetů. Stříbro je také diamagnetické, ale efekt je ještě slabší. Feromagnetické materiály (železo, nikl, kobalt) jsou silně přitahovány, paramagnetické (hliník, platina) slabě přitahovány.

Skluzový test představuje pokročilejší variantu magnetického testu. Silný magnet se položí na nakloněnou plochu z testovaného kovu. U pravého stříbra nebo mědi magnet klouže výrazně pomaleji než po nevodivém povrchu kvůli vířivým proudům (Foucaultovy proudy) indukovaným v kovu. Tento jev, nazývaný magnetické brzdění, je důkazem vysoké elektrické vodivosti charakteristické pro drahé kovy.

Kyvadlový test využívá magnetický test dynamicky. Malý silný magnet zavěšený na vlákně se rozkýve nad testovaným předmětem. Nad pravým stříbrem nebo zlatem se kyvadlo rychle zastaví kvůli vířivým proudům. Nad padělaným kovem nebo nevodivým materiálem pokračuje v kyvu. Tato metoda je zvláště účinná pro testování větších předmětů jako slitků nebo talířovitých mincí.

Zajímavosti

• Magnetický test dokáže odhalit až 60% běžných padělků čínských pand obsahujících železné jádro
• Americké stříbrné eagle mince vyrobené před rokem 1986 někdy selhávají v magnetickém testu kvůli stopám niklu z rafinačního procesu
• Neodymový magnet může poškodit mechanické hodinky ve vzdálenosti až 10 cm - pozor při testování šperků
• Britská Royal Mint používá magnetickou levitaci jako finální test kvality pro proof sovereign mince
• Wolfram, nejnebezpečnější materiál pro padělání zlata, je slabě paramagnetický a vyžaduje velmi citlivé přístroje k detekci
• Některé autentické antické mince mohou být magnetické kvůli železným nečistotám v původní rudě