Malý groš

Malý groš je drobná stříbrná mince v hodnotě 1/2 bílého groše, zavedená v českých zemích za císaře Rudolfa II. roku 1577. Proslula mimo jiné tím, že jako výjimečný případ nese na minci český nápis MALEY GROSS, a patří k oblíbeným sběratelským ražbám.

Historie

Malý groš vznikl v době, kdy se české mincovnictví snažilo reagovat na potřeby každodenního trhu a doplnit oběh o praktickou drobnou stříbrnou minci. Zaveden byl výnosem císaře Rudolfa II. ze dne 4. února 1577, a to na doporučení českých stavů. Už samotný způsob vzniku napovídá, že nešlo o nahodilý nápad mincovny, ale o vědomý zásah do struktury drobných plateb: mince měla jasně stanovenou hodnotu, totiž polovinu bílého groše, a měla usnadnit běžné účtování i placení.

Z numismatického hlediska je malý groš mimořádně zajímavý i tím, jak je ukotven v dobové měnové praxi. Dobové předpisy pracovaly s přesnými váhovými požadavky a u malého groše se uvádí hmotnost přibližně 1,055 g. Taková mince byla dostatečně malá pro drobné platby, ale zároveň stále „stříbrná“ v míře, která byla pro trh důležitá kvůli důvěře. V druhé polovině 16. století byl právě vztah mezi nominální hodnotou, váhou a ryzostí jedním z klíčových témat mincovní politiky, protože drobné oběživo se opotřebovávalo rychle a zároveň bylo nejcitlivější na jakékoli znehodnocování.

Nejvíce si malý groš získal pozornost tím, že je v českém středověkém a novověkém mincovnictví výjimečný jazykem opisu. Na rozdíl od běžné latinské titulatury a standardních zkratek se zde objevuje český nápis MALEY GROSS (místy také v dobových variantách typu MALEI GOSS). Právě tento detail z něj dělá snadno rozpoznatelný a sběratelsky přitažlivý typ: mince „mluví česky“, a to je v prostředí, kde se na mincích tradičně uplatňovala latina, mimořádná rarita.

Ražba malých grošů probíhala za Rudolfa II. ve více mincovnách, což samo o sobě zvyšuje typovou pestrost. S malým grošem se setkáte zejména v mincovnách Praha, Kutná Hora, Jáchymov a České Budějovice. Pokračování ražby zasahuje i do období vlády Matyáše (1611–1619), kdy se malý groš dále razil v tradičních mincovních centrech. Díky tomu dnes existuje řada variant, které se liší nejen ročníkem, ale i drobnými rozdíly v písmu, kompozici a provedení razidel.

Konec malého groše souvisí s měnovým zlomem: jeho ražba zanikla stavovskou mincovní reformou roku 1619. Tím se uzavřela poměrně krátká, ale numismaticky velmi výrazná kapitola. Zajímavé je, že právě tato časová „ohraničenost“ – zavedení jasným aktem a zánik dalším aktem – dává malému groši pevné místo v dějinách českého peněžního oběhu. Navíc jde o typ, který si získal oblibu nejen mezi odborníky, ale i mezi sběrateli: drobné stříbrné mince bývají dostupnější než velké nominály, a přitom dokážou nést bohatou typologickou rozmanitost i vysokou výtvarnou úroveň.

Právě typová pestrost a estetika jsou důvody, proč se malý groš často sbírá „do řady“ podle mincoven a ročníků. U tohoto nominálu se vyplatí vnímat, že i malé rozdíly v opisu nebo v kresbě mohou znamenat jinou variantu, a tedy i jinou sběratelskou vzácnost. Malý groš je zkrátka drobná mince, která v sobě koncentruje překvapivě velký kus měnových a kulturních dějin konce 16. a počátku 17. století.

Nápis, parametry a sběratelské poznámky

Nejtypičtějším poznávacím znakem malého groše je český nápis MALEY GROSS, který se může vyskytovat i v drobných dobových obměnách. Pro sběratele je důležité, že právě opis bývá u drobných mincí nejvíce náchylný k setření oběhem, a proto jsou dobře čitelné kusy výrazně atraktivnější. U určování hrají roli také rozdíly v písmu (tvar jednotlivých liter, rozestupy, zkratky) a detaily motivu, protože razidla se připravovala ručně a jednotlivé emise se mohou lišit stylem.

Malý groš byl koncipován jako praktická stříbrná mince pro každodenní použití, tomu odpovídá i jeho relativně nízká hmotnost kolem 1,055 g. Z pohledu trhu šlo o kompromis: dost malý nominál pro běžné placení, ale stále s „kovovou autoritou“, kterou papírové peníze tehdejší doby nenahrazovaly. Pro dnešní sběratele to znamená, že se často setkáte s kusy opotřebenými – a že zachovalost je u tohoto typu jedním z hlavních faktorů ceny.

Velkou předností malých grošů je jejich typologická rozmanitost. Protože se razily ve více mincovnách a v několika obdobích, existuje řada variant, které se dají sbírat tematicky: podle mincovny (Praha, Kutná Hora, Jáchymov, České Budějovice), podle ročníku, nebo podle variant opisu. Zajímavé jsou i příležitostné odražky a násobky, které ukazují, že i z drobného nominálu se někdy vytvářely reprezentativnější ražby. U cennějších variant se vyplatí kontrolovat hranu a povrch: agresivní čištění sice může minci „zesvětlit“, ale často zničí původní strukturu povrchu a snižuje sběratelskou hodnotu.

Pokud si malý groš vybíráte do sbírky, zaměřte se na čitelnost českého opisu, ostrost detailů a přirozený vzhled. Právě kombinace drobného formátu, neobvyklého jazyka a bohaté typologie z něj dělá minci, která sběratele baví dlouhodobě – a současně spolehlivě ilustruje, jak i „malé peníze“ mohou nést velký příběh.