Malý groš

Malý groš byl stříbrnou mincí české měnové soustavy používanou v průběhu 16. století, která představovala menší variantu tradičního pražského groše. Ražena byla především za vlády Ferdinanda I. Habsburského (1526-1564) jako odpověď na probíhající měnovou krizi a nedostatek drobné mince. Tento nominál s nižším obsahem stříbra a menšími rozměry než klasický groš se stal důležitou součástí každodenního obchodu v českých zemích a významným článkem v historickém vývoji středoevropského mincovnictví.

Historie

Historie malého groše začíná v období měnové nestability první poloviny 16. století, kdy tradiční český groš procházel postupnou degradací kvality a obsahu stříbra. Po nástupu Ferdinanda I. na český trůn v roce 1526 byla realizována měnová reforma, která měla stabilizovat měnový systém. V rámci této reformy byl v roce 1533 oficiálně zaveden malý groš jako doplněk k velkému (pražskému) groši.

Hlavním místem ražby malých grošů byla jáchymovská mincovna, která v té době patřila k největším producentům stříbrných mincí v Evropě. Malé groše byly raženy také v Kutné Hoře a později i v dalších královských mincovnách. Nominálně měl malý groš hodnotu poloviny bílého peníze, tedy 1/14 velkého groše. V praxi však postupem času jeho hodnota kolísala v závislosti na aktuálním kurzu a obsahu stříbra.

Malý groš se razil především za vlády Ferdinanda I. a jeho syna Maxmiliána II. (1564-1576), v menší míře pak také za Rudolfa II. (1576-1612). S postupnou stabilizací měnového systému a zavedením tolarové měny jeho význam klesal, až byl na počátku 17. století definitivně nahrazen novými nominály. Poslední malé groše byly raženy kolem roku 1610, krátce před propuknutím třicetileté války, která dramaticky změnila ekonomickou i numismatickou situaci v českých zemích.

Význam pro investory a sběratele

Malé groše představují pro numismatiky fascinující oblast sběratelství, která kombinuje historický význam s relativní dostupností. Na rozdíl od některých vzácnějších mincí téhož období jsou malé groše dostupné v dostatečném množství, což umožňuje sestavit reprezentativní sbírku různých variant, ročníků a mincoven. Pro specializované sběratele je zajímavá značná variabilita v provedení, kdy existují odlišnosti v detailech kresby, použitých mincovních značkách a kvalitě ražby.

Z investičního hlediska mají největší hodnotu exempláře v nadprůměrné zachovalosti, zvláště pak mince z méně běžných ročníků nebo s vzácnějšími mincovními značkami. Obzvláště ceněné jsou malé groše z období po roce 1600, které byly raženy v omezeném množství. Pro začínající investory do historických mincí mohou malé groše představovat dobrý vstupní bod do oblasti českého raně novověkého mincovnictví s rozumným poměrem historické hodnoty a ceny.

Příklady

• Malý groš Ferdinanda I. z jáchymovské mincovny – nejběžnější varianta s vyobrazením českého lva na rubové straně
• Malý groš Maxmiliána II. z kutnohorské mincovny – s charakteristickou značkou mincmistra
• Malý groš Rudolfa II. – vzácnější varianta z pozdějšího období ražby
• Malý groš s chybotiskem – mince s chybami v legendě, které jsou vyhledávány specializovanými sběrateli

Zajímavosti

• Přestože měl malý groš oficiálně stanovený obsah stříbra, analýzy ukazují, že skutečná ryzost se často lišila, což odráží složitou ekonomickou situaci v českých zemích 16. století.
• Některé malé groše nesou na rubu nápis "GROSSVS PARVVS" (malý groš), což je neobvyklý případ, kdy mince přímo ve svém názvu indikuje nižší nominální hodnotu.
• Při archeologických výzkumech městských center se malé groše nacházejí častěji než velké groše, což potvrzuje jejich význam pro každodenní obchod a běžné transakce.
• Existují doklady o tom, že malé groše byly oblíbeným platidlem i v některých částech sousedního Polska a Slezska, kde fungovaly jako mezinárodní obchodní mince menší hodnoty.