Medailérství

Medailérství je umělecké řemeslo zabývající se tvorbou medailí, plaketek a pamětních ražeb, které na rozdíl od mincí neslouží jako platidlo, ale uchovávají památku významných událostí, osobností a výročí. Medailérské umění dosáhlo vrcholu v renesanční Itálii a baroku, kdy největší umělci vytvářeli mistrovská díla drobné plastiky, která dokumentují kulturní a politické dějiny Evropy.

Historie

Medailérství jako samostatné umění vzniklo v renesanční Itálii v patnáctém století. Za zakladatele je považován Antonio Pisanello, který v roce 1438 vytvořil první novodobou portrétní medaili byzantského císaře Jana VIII. Paleologa. Renesanční medaile navazovaly na antické vzory, ale přinášely nový důraz na individuální portrét a alegorické výjevy. Italští umělci jako Matteo de' Pasti, Sperandio či Niccolò Fiorentino vytvářeli bronzové medaile technikou lití, které zachycovaly podoby humanistů, kondotiérů a mecenášů. Medaile se staly prostředkem sebeprezentace renesančního člověka a šířily slávu osobností po celé Evropě.

V šestnáctém století se medailérství rozšířilo do zaalpských zemí. Němečtí mistři jako Hans Schwarz či Friedrich Hagenauer přinesli techniku ražených medailí, která umožňovala větší náklady a detailnější zpracování. Augsburk a Norimberk se staly centry medailérské produkce. Reformace a protireformace využívaly medaile jako propagandistický prostředek - vznikaly satirické medaile zesměšňující papežství nebo oslavující Luthera. Barokní medailérství dosáhlo vrcholu v sedmnáctém a osmnáctém století. Mistři jako Giovanni Battista Guglielmada či Georg Wilhelm Vestner vytvářeli komplexní ikonografické programy oslavující panovníky a vojenská vítězství.

Devatenácté století přineslo demokratizaci medailérství - medaile se staly dostupnější širším vrstvám. Vznikaly spolkové medaile, výstavní medaile, sportovní medaile. Světové výstavy byly příležitostí pro medailérské soutěže. Secese a moderna přinesly nové výtvarné přístupy - Auguste Rodin, Alphonse Mucha či Josef Šejnost experimentovali s formou a obsahem medaile. Dvacáté století rozšířilo technické možnosti - elektrolytické postupy, patinování, kombinace materiálů. Totalitní režimy využívaly medaile k propagandě, ale vznikala i svobodná umělecká tvorba. Současné medailérství osciluje mezi tradiční reprezentativní funkcí a experimentálním uměním, které zpochybňuje samotnou podstatu medaile.

Medailérské techniky a mincovnictví

Medailérství a mincovnictví sdílejí technické postupy, ale liší se účelem a uměleckým přístupem. Zatímco mince musí splňovat přísné parametry váhy a rozměru, medaile poskytují umělci svobodu experimentovat s formou, reliéfem a materiálem. Medaile se razí stejnými technikami jako mince - pomocí razidel a lisů, ale často ve vyšším reliéfu a s detailnějším zpracováním. Lité medaile umožňují ještě větší plasticitu a jedinečnost každého kusu.

Mnozí medailéři pracovali také jako rytci mincovních razidel. Benvenuto Cellini vytvářel medaile i návrhy papežských mincí. Český medailér Josef Šejnost navrhl československé mince i státní vyznamenání. Mincovny často produkují pamětní medaile využívající stejné technologie jako při ražbě mincí. Pražská mincovna, Münze Österreich či Monnaie de Paris mají specializovaná medailérská oddělení. Sbírky medailí jsou součástí numismatických muzeí - Kunsthistorisches Museum ve Vídni vlastní přes 50 tisíc medailí, Cabinet des Médailles v Paříži uchovává největší sbírku na světě. Medaile dokumentují dějiny umění, politiky a kultury často detailněji než mince, které podléhaly přísnějším konvencím.

Zajímavosti

• Napoleonova Histoire métallique obsahuje 140 medailí dokumentujících jeho vítězství a reformy
• Olympijské medaile nejsou celé zlaté - "zlatá" medaile obsahuje pouze 6 gramů zlata na stříbrném jádru
• Papežská medaile Anno Domini vydávaná každoročně od šestnáctého století je nejdéle vydávanou sérií na světě
• Československá medaile k založení republiky od Otakara Španiela z roku 1918 je považována za vrchol českého medailérství
• Největší medaile světa váží přes 100 kilogramů a byla vyražena v Rusku k výročí Sankt Petěrburgu