Měšťanstvo

Měšťanstvo bylo privilegovanou společenskou vrstvou obyvatel středověkých a novověkých měst, která měla zásadní vliv na rozvoj obchodu, řemesel a měnového systému. Měšťané získávali právo razit městské mince, zakládali první banky a jejich ekonomická moc často konkurovala šlechtě a panovníkům.

Historie

Měšťanstvo jako společenská vrstva vzniklo ve vrcholném středověku s rozvojem měst a dálkového obchodu v 11. a 12. století. První městská centra v českých zemích zakládal již Boleslav II. koncem 10. století, ale skutečný rozvoj měšťanstva nastal až s vlnou německé kolonizace za posledních Přemyslovců. Města získávala od panovníků privilegia, která jejich obyvatelům zaručovala osobní svobodu, právo na samosprávu, vlastní soudnictví a zejména právo pořádat trhy. Právě tržní právo bylo základem ekonomické moci měšťanstva. Kdo vlastnil dům uvnitř městských hradeb a platil daně, stával se měšťanem s plnými právy. Toto měšťanské právo bylo dědičné a představovalo cennou hodnotu, která se dala koupit, prodat nebo odkázat.

Zlatý věk českého měšťanstva nastal za vlády Jana Lucemburského a zejména Karla IV. ve 14. století. Karel IV. založil Nové Město pražské v roce 1348, čímž vytvořil největší městskou aglomeraci střední Evropy. Pražští měšťané, zejména patriciové ze Starého Města, kontrolovali obchod mezi západní Evropou a Východem. Bohatí kupci jako rodina Rotlevů nebo Olbramoviců vlastnili bankovní domy, financovali královské výpravy a půjčovali panovníkům na jejich politické projekty. Měšťané ovládali mincovny - v Kutné Hoře působila mocná mincmistrovská rodina Ruthardů, která kontrolovala ražbu pražských grošů. Městské rady získaly právo razit vlastní drobné mince pro lokální obchod, což posilovalo jejich ekonomickou autonomii.

V 15. století během husitských válek dosáhlo politické moci měšťanstva vrcholu. Pražská města se stala vůdčí silou husitské revoluce. Staroměstský purkmistr Jan Želivský fakticky vládl Praze a prosazoval radikální sociální program. Husité razili nouzové mince z konfiskovaného církevního stříbra, přičemž kontrolu nad mincovnami převzaly městské rady. Po husitských válkách si královská města udržela značnou autonomii. Jiří z Poděbrad se opíral o podporu měšťanstva proti katolické šlechtě. Města jako Plzeň, České Budějovice nebo Cheb razila vlastní mince a vedla samostatnou zahraniční politiku. Bohatí měšťané skupovali statky a povyšovali do šlechtického stavu, čímž vznikala nová vrstva erbovních měšťanů.

Porážka stavovského povstání v roce 1547 znamenala první vážnou ránu pro české měšťanstvo. Ferdinand I. Habsburský potrestal odbojná města konfiskací majetku, omezením samosprávy a zrušením některých privilegií. Pražská města ztratila právo volit své purkmistry a královští hejtmani převzali kontrolu nad městskou správou. Přesto si měšťanstvo udrželo ekonomickou moc - kontrolovalo řemeslnou výrobu prostřednictvím cechů, ovládalo vnitřní obchod a poskytovalo úvěry. V období renesance bohatí měšťané stavěli honosné paláce, zakládali humanistické knihovny a posílali syny na univerzity. Rodiny jako Trčkové z Lípy nebo Vřesovci z Vřesovic získali šlechtické tituly a vstoupili do vysoké politiky.

Katastrofa přišla s třicetiletou válkou a zejména s pobělohorskými konfiskacemi. Protestantské měšťanstvo, které tvořilo ekonomickou elitu českých měst, bylo donuceno k emigraci nebo konverzi. Konfiskace postihly dvě třetiny městského majetku. Města byla zatížena obrovskými kontribucemi a vojenským ubytováním. Praha ztratila polovinu obyvatel, Kutná Hora byla vypálena švédským vojskem. Ekonomická základna měšťanstva byla zničena a města upadla pod kontrolu katolické šlechty a státní byrokracie. Barokní absolutismus omezil městskou samosprávu na minimum. Cechovní systém zkostnatěl a bránil ekonomickému rozvoji. Pokusy Josefa II. o reformy v roce 1784 zrušily cechovní monopoly a zavedly svobodu podnikání, ale české měšťanstvo již ztratilo svou bývalou moc.

Národní obrození v 19. století přineslo postupnou emancipaci českého měšťanstva. Průmyslová revoluce vytvořila novou buržoazii - továrníky, bankéře a velkoobchodníky. Rodiny jako Škodové, Ringhofferové nebo Portheim-Daubkové vybudovaly průmyslová impéria. České spořitelny a záložny financovaly národní podniky. Po roce 1860 získala města opět samosprávu a čeští měšťané postupně vytlačovali německý patriciát z městských rad. Měšťanstvo se stalo hlavním nositelem českého národního hnutí - financovalo stavbu Národního divadla, zakládalo Sokol a podporovalo české školy. První československá republika představovala triumf měšťanských hodnot, ale komunistický převrat v roce 1948 definitivně zlikvidoval měšťanstvo jako společenskou třídu konfiskacemi a znárodněním.

Ekonomický význam a vliv na mincovnictví

Měšťanstvo sehrálo klíčovou roli v rozvoji evropského měnového systému. Městští kupci potřebovali stabilní měnu pro dálkový obchod, proto prosazovali ražbu kvalitních mincí s garantovaným obsahem drahého kovu. Významnější města získávala od panovníků právo razit vlastní mince - například Norimberk razil zlaté dukáty, Frankfurt říšské tolary, Hamburk vlastní marky. V českých zemích razila vlastní mince královská města jako Český Krumlov, Cheb nebo Jihlava. Tyto městské ražby musely respektovat základní měnový standard, ale mohly nést městský znak a specifické symboly. Městské mince často dosahovaly vyšší kvality než panovnické ražby, protože města dbala na svou obchodní reputaci.

Měšťané působili jako mincmistři, vardajni a pregéři v královských mincovnách. Tato funkce vyžadovala značný kapitál pro nákup drahých kovů a technické znalosti pro organizaci ražby. Mincmistři byli vybíráni z řad nejbohatších patriciů a jejich funkce často přecházela z otce na syna. Za svou práci získávali podíl ze zisku mincovny a různá privilegia včetně šlechtického titulu. Měšťanské bankovní domy financovaly panovníky výměnou za právo razit mince nebo vybírat daně. Fuggerové, Welserové a další augšpurské rodiny kontrolovali těžbu stříbra a ražbu mincí v celé střední Evropě. Jejich úvěry umožnily Habsburkům vybudovat světovou říši, ale také vedly k několika státním bankrotům, které otřásly evropskou ekonomikou.

Zajímavosti

• Nejbohatší český měšťan 16. století Jan Hlavsa z Liboslavi vlastnil majetek v hodnotě 150 000 kop grošů, což odpovídalo ročnímu příjmu celého království
• Pražští měšťané financovali výkupné za krále Richarda Lví srdce, který byl vězněn na hradě Dürnstein
• Měšťanské dcery nosily jako věno zlaté a stříbrné mince všité do svatebních čepců
• Chebští měšťané razili vlastní zlaté dukáty s říšskou orlicí, které byly ceněny po celé Evropě