Mincovna Tarsos

Mincovna Tarsos označuje mincovní produkci starověkého města Tarsos v Kilikii (dnešní Tarsus v Turecku), jednoho z nejvýznamnějších mincovních center východního Středomoří. Proslula stříbrnými statéry satrapů s motivem Baaltarse a pozdějšími městskými ražbami s místními božstvy.

Historie

Mincovna Tarsos patří k nejdůležitějším „podpisům“ Kilikie, protože město leželo na strategické křižovatce mezi Anatolií a Levantou a mělo silné obchodní zázemí. Právě taková poloha vytvářela trvalou poptávku po spolehlivých mincích – nejen pro místní trh, ale i pro dálkový obchod a pro armádní výdaje v době, kdy se o oblast přetahovaly velmoci. Tarsos proto razil mince v několika velkých vlnách, které dobře kopírují politické dějiny regionu.

V klasickém a pozdně klasickém období je Tarsos známý zejména stříbrnými statéry na perském váhovém standardu. Typickým motivem se stal „Baal Tarsu“ (často popisovaný jako Baaltars/Baaltarse), sedící na trůnu a držící atributy moci, zatímco na druhé straně bývá velmi dynamická scéna lva útočícího na býka. Tato ikonografie je pro kilické satrapské ražby tak charakteristická, že umožňuje rychlé určení i bez hlubší znalosti nápisů. Na mincích se zároveň objevují aramejské legendy a značky, které odrážejí správní prostředí achaimenovské říše. K nejznámějším emitentům patří satrapa Mazaios, jehož jméno se v nápisech na těchto mincích objevuje a který je s Tarseem úzce spojován.

Po makedonském dobytí se mincovna nezačala „psát od nuly“, naopak pokračovala ve výrobě mincí, které na pohled navazují na starší tradici, ale postupně se mění jejich politický rámec. V tarsenské produkci se potkává pokračování satrapských typů (už pod novými správci) s ražbami spojenými s Alexandrem Velikým a jeho nástupci. Tarsos tak patří k místům, kde se dobře sleduje přechod od perské správy k helénistickému světu: starší symboly a místní božstva zůstávají srozumitelná obyvatelstvu, ale do systému vstupují nové mocenské a titulární vzorce.

V helénistické a později římské době se mincovna významně opřela o městské (občanské) ražby, často bronzové, určené pro běžný oběh v regionu. Zde už vystupuje Tarsos jako sebevědomá metropole s vlastní identitou, která se promítá do ikonografie. Časté jsou motivy městské bohyně Tyché, personifikace štěstí a ochrany města, a také místní kultovní témata – typicky božstvo Sandan, které je s Tarseem dlouhodobě spojováno. Římská éra přidává portréty císařů, zatímco rubní strany dál vyprávějí „místní příběh“: božstva, chrámy, symboly prosperity a titulární nápisy, které zdůrazňují postavení Tarsu jako významného centra provincie.

Dlouhá kontinuita mincovny z Tarsu je důležitá i z historického pohledu: ukazuje, že mince nebyla jen ekonomický nástroj, ale i médium identity. Město si na mincích udržovalo své tradiční motivy i v době, kdy se měnili vládci a státní útvary. Právě v tom spočívá kouzlo tarsenských ražeb – na malém formátu se setkává perský, helénistický i římský svět, a přesto je stále patrné, „kde je domov“ dané mince.

Typy ražeb a rozpoznávací znaky

Mincovna Tarsos se v praxi určuje kombinací ikonografie, nápisů a váhového standardu. U satrapských stříbrných statérů je nejtypičtější sedící Baaltarse (často s orlem či žezlem a doprovodnými symboly, jako je klas nebo hrozny) a na druhé straně lev napadající býka. Důležitá je také přítomnost aramejských legend, které mohou nést jméno správce (například Mazaios) a pomáhají minci přesněji zařadit. Vzhledem k tomu, že jde o mince určené i pro širší oběh, bývá kvalita rytiny často velmi vysoká a scéna lva a býka působí mimořádně „živě“.

U městských helénistických a římských bronzů je častým vodítkem název města v řečtině a opakující se lokální motivy. Tarsos rád zdůrazňuje městskou ochranu a prosperitu, proto je častá Tyché s věžovitou korunou. Druhým velkým poznávacím znamením je Sandan, někdy zobrazený ve výrazné kultovní kompozici (například v jakémsi „monumentu“ či svatyni), což se v numismatice Kilikie považuje za typicky tarsenské téma. U římských provinčních ražeb se k tomu přidává císařský portrét a titulatura, které umožňují poměrně přesné datování. Prakticky je dobré počítat s tím, že bronzové mince z městského oběhu se často dochovaly s různým stupněm patiny a opotřebení – pro určování proto bývá zásadní čitelnost klíčových písmen názvu města a rozpoznání hlavního rubního motivu.

Celkově je Tarsos výborným příkladem mincovny, kde se střídá „mezinárodní“ měna vysoké hodnoty (stříbrné statéry satrapů) s „městskými“ ražbami pro každodenní život. Pro sběratele i historiky tak tarsenské mince nabízejí dvě roviny najednou: velkou politiku říší i lokální kulturu jednoho mimořádně vlivného města.