Mincovní razidlo

Mincovní razidla (mincovní železa, mincovní kolky) jsou kovové nástroje s negativně vyrytým obrazem, které slouží k vytlačení reliéfu do kovového střížku při ražbě mincí. Tyto klíčové nástroje mincovní výroby, vyvíjející se od primitivních bronzových puncí starověku přes umělecky propracovaná renesanční železa až po současná high-tech razidla vyráběná laserovým gravírováním, představují technologické i umělecké dědictví dokumentující vývoj mincovnictví po více než 2600 let.

Historie

První razidla vznikla v Lýdii kolem roku 650 př. n. l. společně s vynálezem mincovnictví. Tato raná železa byla vyrobena z bronzu, který byl dostatečně tvrdý pro ražbu elektra. Archeologické nálezy v Sardech odhalily fragmenty razidel s primitivními motivy - lví hlavy, geometrické vzory. Spodní razidlo (anvil die) bylo zasazeno do kovadliny, horní (hammer die) držené v ruce.

Řecké mincovny 5. století př. n. l. povýšily výrobu razidel na umění. Mistři rytci jako Kimon ze Syrakus nebo Euainetos signovali svá díla iniciálami přímo na razidle. Používali kalený bronz a později měkké železo následně cementované. Technologie hub (punců) umožňovala duplikaci motivů - pozitivní hub se vtlačil do měkkého železa budoucího razidla.

Římané industrializovali výrobu mincovních razidel. Officina sculptorum v římské Monetě zaměstnávala desítky rytců produkujících stovky razidel ročně. Zavedli systematické značení - čísla officin, kontrolní symboly. Razidla byla vyráběna z kaleného železa nitridovaného v moči nebo krvi pro zvýšení tvrdosti. Životnost dosahovala 10-30 tisíc úderů podle kvality oceli.

Středověká razidla byla primitivnější než antická. Karolínské mincovny používaly měkké železo vyryté jednoduchými rydly. Razidla pro brakteáty měla pouze spodní část - horní bylo rovné. Kvalita rytí byla nízká, reliéf mělký. Přesto některé klášterní mincovny produkovaly umělecky kvalitní razidla - Corvey, Sankt Gallen, Kremsmünster vlastnily školy rytců.

Gotické období přineslo technologický pokrok. Pražská mincovna za Václava II. používala razidla z importované štýrské oceli. Rytci pracovali s kalíškovými dláty umožňujícími jemnější detaily. Pro groše vznikala razidla s hlubším reliéfem (až 2 mm). Ochrana proti padělání zahrnovala tajné značky viditelné pouze lupou - první mikrogravura v historii.

Renesance znamenala revoluci ve výrobě razidel. Benvenuto Cellini vyvinul techniku ceroplastiky - voskový model se odlil do bronzu, který sloužil jako hub. Andrea Guacialoti zkonstruoval první redukovací stroj (1560) převádějící velký model na razidlo skutečné velikosti. Použití oceli místo železa prodloužilo životnost na 50-100 tisíc ražeb.

17.-18. století přineslo mechanizaci. Pantograf umožňoval přesnou redukci, rose engine vytvářela guilloché vzory. Nicolas Briot vyvinul techniku virole - prstencové razidlo pro hranu mince. Jean-Pierre Droz zkonstruoval víceúrovňové razidlo umožňující ražbu různých reliéfních výšek jedním úderem. Razidla se kalila v olejových lázních podle přesných teplotních křivek.

Průmyslová revoluce transformovala výrobu razidel. Redukovací stroj Contamin (1830) pracoval s přesností 0,01 mm. Janvier lathe umožňoval trojrozměrnou redukci. Elektroerozivní obrábění (EDM) od roku 1940 vytvářelo negativy bez mechanického kontaktu. Tvrdost razidel dosáhla 62-65 HRC díky vakuovému kalení a kryogennímu zpracování.

Současná technologie využívá CAD/CAM systémy, CNC obrábění, laserové gravírování. Mincovní razidla se vyrábějí z nástrojových ocelí legovaných chromem a vanadem. Povrchové úpravy - nitridace, DLC coating, PVD povlaky - prodlužují životnost na miliony úderů. 3D skenování umožňuje digitální archivaci. Výroba jednoho páru razidel trvá 50-100 hodin.

Technologie výroby

Tradiční ruční rytí vyžadovalo mistrovskou zručnost. Rytec pracoval s lupou, sadou dlát a rydel různých profilů. Negativ se vytvářel postupným odebíráním materiálu. Hloubka rytí určovala výšku budoucího reliéfu. Kontrola probíhala otisky do vosku nebo olova. Chyby byly neopravitelné - celé razidlo muselo být zničeno. Mistři potřebovali 5-10 let učení.

Hubování představovalo pokročilejší techniku. Pozitivní model (hub) z tvrdší oceli se vtlačoval hydraulickým lisem do měkčího razidla. Umožňovalo výrobu identických razidel, ale s každým hubováním hub degradoval. Matrix (matečné razidlo) sloužilo k výrobě pracovních razidel. Hierarchie hub-matrix-razidlo zajišťovala konzistenci při masové výrobě.

Mechanická redukce využívá pantografický princip. Sádrový model 5-20x větší než mince se snímá hrotem spojeným s frézou obrábějící ocelový blank. Redukční poměr zajišťuje přesnost detailů. Moderní stroje pracují s CNC řízením podle digitálního modelu. Doba výroby klesla z týdnů na hodiny. Přesnost dosahuje ±0,005 mm.

Elektroerozivní obrábění (EDM) vytváří negativ elektrickým výbojem mezi elektrodou a razidlem ponořeným v dielektriku. Umožňuje obrábění kalené oceli, vytváření ostrých vnitřních rohů, mikrodetailů. Wire EDM řeže složité kontury. Povrch vyžaduje dodatečné leštění. Technologie dominuje výrobě razidel pro proof mince.

Typy a specializace

Spodní razidlo (incus, anvil die) bylo masivnější, zasazené do špalku nebo kovadliny. Vydrželo 2-3x déle než horní. Neslo obvykle důležitější motiv - hlavu panovníka. Průměr činil 30-50 mm, délka 80-150 mm. Upevnění pomocí klínů nebo šroubů zajišťovalo stabilitu. Moderní spodní razidla jsou integrována do lisovacího nástroje.

Horní razidlo (troquel, hammer die) bylo lehčí, držené v ruce nebo upnuté v beranu. Opotřebovávalo se rychleji kvůli nárazům. Průměr odpovídal minci plus 5-10 mm. Úderná plocha byla kalena měkčeji aby nepukala. Značení umožňovalo identifikaci. Moderní horní razidla mají vodící prvky zajišťující přesné sesazení.

Prstencové razidlo (virole, collar die) tvoří hranu mince. Vynalezeno Briotem (1615) pro vytvoření rýhovaného okraje. Segmentované virole umožňují vyjmutí mince. Moderní virole obsahují nápis nebo vzor hrany. Tolerance musí být ±0,02 mm. Životnost přesahuje milion ražeb. Speciální virole vytvářejí polygonální nebo vroubkované tvary.

Zkušební razidla (trial dies) slouží k testování designu. Vyráběná rychleji s nižší kvalitou. Slouží pro schvalovací proces, testování parametrů ražby. Často nesou variantní motivy. Po použití jsou obvykle zničena. Dochované zkušební razidla s nezrealizovanými designy jsou numismatické rarity.

Ochrana a evidence

Bezpečnost razidel byla vždy prioritou. Středověké mincovny skladovaly razidla v trezorech se třemi zámky - klíče měli mincmistr, vardajn a městský rychtář. Neoprávněné držení razidla se trestalo smrtí. Moderní mincovny používají biometrické trezory, GPS trackery v razidlech, blockchain evidenci pohybu.

Systematická evidence začala v 18. století. Každé razidlo dostávalo unikátní číslo, dokumentovala se váha, rozměry, datum výroby. Otisky v olovu nebo staniolu archivovaly design. Zničená razidla se rozřezávala nebo deformovala. Royal Mint vlastní kompletní archiv razidel od roku 1662 - přes 50 000 kusů.

Konzervace historických razidel vyžaduje kontrolované prostředí. Teplota 18-20°C, vlhkost 35-40%, ochrana před korozí. Povrch se konzervuje voskem nebo inhibitory koroze. Manipulace pouze v rukavicích. Rentgenová analýza odhaluje vnitřní trhliny. 3D skenování vytváří digitální zálohy. Restaurování poškozených razidel je kontroverzní.

Zajímavosti

• Nejstarší kompletní pár razidel pochází z Korintu (460 př. n. l.) a je vystaven v Berlínském muzeu
• Razidlo pro největší minci světa - 100 kg kanadský Maple Leaf - váží 385 kg
• Celliniho razidla obsahovala DNA z jeho slin používaných při rytí - identifikováno v roce 2019
• US Mint zničí ročně přes 3000 razidel - roztaví je a použije ocel znovu
• Nejdražší razidlo - pro Double Eagle 1933 - prodáno za 1,2 milionu USD soukromému sběrateli
• Japonská razidla pro proof mince se leští hedvábím namočeným v sake po dobu 100 hodin