Mon (japonská mince)

Mon (文) byl základní jednotkou japonských měděných peněz a zároveň jménem kulaté lité mince se čtvercovým otvorem uprostřed. Za šógunátu Tokugawa platilo podle úředního kurzu 4 000 monů za jeden zlatý rjó. Nejrozšířenější mincí byla Kan'ei cúhó, kterou šógunát odléval od roku 1636.
| Japonský znak | 文, stejný jako u čínské jednotky wen |
|---|---|
| Podoba mince | kulatá litá mince se čtvercovým otvorem |
| Kov | měď, mosaz, železo |
| Hlavní typ | Kan'ei cúhó (寛永通宝), odlévaná šógunátem od roku 1636 |
| Úřední kurz (1700) | 1 rjó = 60 monme stříbra = 4 000 mon |
| Vyšší nominály | 4 mon (od 1768), 100 mon Tenpó cúhó (od 1835) |
| Přepočet po zavedení jenu | měděná jednomonová Kan'ei cúhó = 1 rin, mosazná čtyřmonová = 2 riny |
| Konec platnosti | měděné a mosazné mony konec roku 1953 |
Historie
Od 12. století obíhaly v Japonsku hlavně dovezené čínské mince a jejich místní napodobeniny. Koncem 16. století se nejvíce cenila čínská Eiraku cúhó, odlitá za mingského císaře Jung-le, která platila za čtyři místní napodobeniny. Mince se počítaly na kusy, jedna mince byla jeden mon a 1 000 monů tvořilo jeden kan (貫), doslova šňůru mincí navlečených otvorem na provázek.
Roku 1636 zřídil šógunát Tokugawa mincovní dílny v Edu a v Sakamotu v provincii Ómi a začal odlévat vlastní měděnou minci Kan'ei cúhó, pojmenovanou podle éry Kan'ei. Brzy ji se svolením šógunátu odlévala i řada knížectví. Nápis Kan'ei se zachoval i dlouho po skončení éry a mince se vyráběla až do konce šógunátu.
Úřední kurz roku 1700 stanovil, že jeden zlatý rjó odpovídá 60 monme stříbra nebo 4 000 monům. Na trhu se však kurz měnil: roku 1737 se za rjó platilo kolem 2 800 monů, kolem roku 1778 už kolem 6 000. Nedostatek mědi vedl od roku 1739 k odlévání železných monů, které byly hrubé a neoblíbené.
Roku 1768 přibyla mosazná čtyřmonová mince s vlnami na rubu, odlévaná pod dohledem stříbrné mincovny Ginza; v prvním roce měla 21 vln, od roku 1769 jen 11. Vyšší nominály se ujímaly ztěžka: desetimonová Hóei cúhó z roku 1708 se brzy přestala vydávat, oválná stomonová Tenpó cúhó z roku 1835 se naopak rozšířila.
Po zavedení jenu zákonem z roku 1871 zůstaly staré měděné a mosazné mony v oběhu jako drobné. Jednomonová měděná Kan'ei cúhó platila jeden rin, tedy tisícinu jenu, mosazná čtyřmonová dva riny. Platnost jim skončila až koncem roku 1953, kdy Japonsko zrušilo všechny peníze nižší než jeden jen.
Jak číst minci Kan'ei cúhó
Líc nese čtyři znaky 寛永通寳, které se čtou nahoře, dole, vpravo a vlevo od otvoru. Rub bývá hladký, nebo nese značku. Znak 文 na rubu mají mince odlévané od roku 1668 v dílně Kameido v Edu, podle éry Kanbun zvané bunsen. Od 18. století nesou mnohé mince na rubu znak místa výroby, například 佐 pro ostrov Sado. Vlny na rubu prozrazují čtyřmonovou minci.
Železné mony mají méně ostré písmo i okraje a snadno korodují. Měděná jednomonová mince vážila zprvu kolem 1 monme (3,7 g), po snížení z roku 1698 jen kolem 0,7 monme (2,6 g). Mosazná čtyřmonová byla o 2 mm větší a vážila 1,4 monme, tedy 5,2 g; předepsaná slitina měla 68 % mědi a 24 % zinku.
