Tenpó cúhó (Tenpo Tsuho)
Tenpó cúhó (Tenpo Tsuho) byla japonská měděná mince v hodnotě 100 mon, vydaná šógunátem Tokugawa roku 1835. Nominál převyšoval kovovou hodnotu, takže poskytoval vládě ražební zisk a přispíval k cenovým deformacím. Mince obíhala do období Meidži; domény vyráběly napodobeniny či neoficiální varianty.
| Období výroby | 1835–1870 |
|---|---|
| Emitent | šógunát Tokugawa, 1868–1870 mincovní úřad nové vlády |
| Nominál | 100 mon |
| Předepsaná hmotnost | 5,5 monme (20,6 g) |
| Předepsaná slitina | 78 % mědi, 12 % olova, 10 % cínu |
| Nápisy | líc 天保通寳, rub 當百 a podpisová značka (kaó) rodu Gotó |
| Oficiální náklad | 484 804 054 kusů |
| Konec platnosti | 31. prosince 1891 |
Historie
Tokugawský měnový systém kombinoval zlaté, stříbrné a měděné peníze s odlišnými způsoby oceňování. Běžné drobné platby používaly kulaté mince mon s otvorem. Hospodářský růst, rozpočtové potíže šógunátu a nedostatek drobných vedly k hledání vyššího měděného nominálu.
Tenpó cúhó bylo zavedeno roku 1835. Mince má charakteristický oválný tvar a čtvercový otvor, na líci čtyři znaky názvu a na rubu označení hodnoty sto mon a značku mincovní správy. Velikost usnadňovala rozpoznání, ale deklarovaná hodnota nebyla kryta stonásobkem kovu běžného monu.
Rozdíl vytvářel významné seigniorage pro bakufu. Trh však minci často přijímal se srážkou a relativní kurzy se měnily podle oblasti a dostupnosti hotovosti. Nominálních 100 mon proto neznamenalo ve všech transakcích stejnou kupní sílu.
Oficiální výroba probíhala ve velkých počtech. Některá doménová panství získala povolení nebo razila vlastní napodobeniny, další kusy vznikaly nelegálně. Rozlišení se opírá o kaligrafii, hranu, slitinu, rozměry a známé varianty.
Mince se používala během reforem Tenpó, otevření Japonska i měnového chaosu závěru šógunátu. Po obnově Meidži byl zaveden jen roku 1871 a staré peníze se přepočítávaly a stahovaly. Tenpó cúhó však v oběhu a regionálních platbách přetrvávalo přechodně.
Dnes jde o běžný typ s množstvím variant a padělků, nikoli automaticky o vzácnost. Provenience, přesný opis a výrobní znaky jsou důležitější než obecné označení „samurajská mince“.
Oválný tvar, hodnota 100 mon a určování variant
Základní znaky jsou oválný střížek, čtvercový otvor, opis 天保通寳 a rubní 當百. Čtení a orientace se ověřují podle japonského katalogu. Rozdíly tahů nejsou náhodné poškození; mohou určit oficiální, doménovou či falešnou skupinu.
Hmotnost a slitina kolísají, zejména u pozdějších a místních emisí. Samotná nízká hmotnost neprokazuje padělek. Měří se rozměry, tloušťka, hrana a stopa po odlévání, protože většina východoasijských mincí vznikala litím, nikoli ražbou mezi razidly.
Hrany a zbytky licího kanálku jsou diagnostické. Moderní suvenýr může používat stejný opis, ale liší se kovem, povrchem a velikostí.