Tenpó cúhó (Tenpo Tsuho)

Tenpó cúhó (Tenpo Tsuho) byla japonská měděná mince v hodnotě 100 mon, vydaná šógunátem Tokugawa roku 1835. Nominál převyšoval kovovou hodnotu, takže poskytoval vládě ražební zisk a přispíval k cenovým deformacím. Mince obíhala do období Meidži; domény vyrábělo napodobeniny či neoficiální varianty.

Historie

Tokugawský měnový systém kombinoval zlaté, stříbrné a měděné peníze s odlišnými způsoby oceňování. Běžné drobné platby používaly kulaté mince mon s otvorem. Hospodářský růst, rozpočtové potíže šógunátu a nedostatek drobných vedly k hledání vyššího měděného nominálu.

Tenpó cúhó bylo zavedeno roku 1835. Mince má charakteristický oválný tvar a čtvercový otvor, na líci čtyři znaky názvu a na rubu označení hodnoty sto mon a značku mincovní správy. Velikost usnadňovala rozpoznání, ale deklarovaná hodnota nebyla kryta stonásobkem kovu běžného monu.

Rozdíl vytvářel významné seigniorage pro bakufu. Trh však minci často přijímal se srážkou a relativní kurzy se měnily podle oblasti a dostupnosti hotovosti. Nominálních 100 mon proto neznamenalo ve všech transakcích stejnou kupní sílu.

Oficiální výroba probíhala ve velkých počtech. Některá doménová panství získala povolení nebo razila vlastní napodobeniny, další kusy vznikaly nelegálně. Rozlišení se opírá o kaligrafii, hranu, slitinu, rozměry a známé razidlové skupiny.

Mince se používala během reforem Tenpó, otevření Japonska i měnového chaosu závěru šógunátu. Po obnově Meidži byl zaveden jen roku 1871 a staré peníze se přepočítávaly a stahovaly. Tenpó cúhó však v oběhu a regionálních platbách přetrvávalo přechodně.

Dnes jde o běžný typ s množstvím variant a padělků, nikoli automaticky o vzácnost. Provenience, přesný opis a výrobní znaky jsou důležitější než obecné označení „samurajská mince“.

Výklad hesla Tenpó cúhó (Tenpo Tsuho) musí rozlišovat dobové označení od pozdějšího odborného názvu. Současníci nemuseli používat stejnou terminologii jako dnešní katalogy a jeden výraz mohl v různých zemích znamenat odlišnou věc. Proto se vždy uvádí místo, období a druh pramene, z něhož určení vychází.

Důležitou část poznání tvoří písemné a hmotné prameny. Úřední dokument zachycuje právní záměr, účet praktické plnění a dochovaný předmět technologický výsledek. Žádný z nich není sám úplným obrazem. Spolehlivý popis porovnává jejich data a otevřeně označuje mezery v dochování.

Pozdější literatura často převzala působivý příběh, který zjednodušuje více příčin do jediné události. Moderní bádání proto kontroluje chronologii, význam dobových slov a nezávislost použitých svědectví. Rozdílné odborné závěry nejsou důvodem k náhodnému výběru, ale k přesnému vymezení toho, co lze tvrdit jistě.

Pro českého čtenáře je užitečné zachovat ustálený český název a při prvním výskytu doplnit původní termín. Překlad nemá vytvářet zdání instituce nebo technologie, která v dané době neexistovala. Srovnání s moderním pojmem může pomoci, jen pokud jsou současně popsány zásadní rozdíly.

V numismatickém a sběratelském prostředí se Tenpó cúhó (Tenpo Tsuho) může objevit na minci, medaili, bankovce, listině nebo v provenienčním záznamu. Samotná časová shoda spojení nedokazuje. Přímou vazbu potvrzuje opis, emitent, objednávka, archivní dokument nebo bezpečně doložený původ konkrétního předmětu.

Hodnota historického dokladu nespočívá jen ve vzácnosti. Podstatná je čitelnost rozhodujících znaků, úplnost kontextu a možnost ověřit předchozí vlastnictví. Čištění, doplnění nebo nepopsaná restaurace mohou odstranit informace. Katalog má proto oddělit popis stavu od historické interpretace.

Oválný tvar, hodnota 100 mon a určování variant

Základní znaky jsou oválný střížek, čtvercový otvor, opis 天保通寳 a rubní 百文. Čtení a orientace se ověřují podle japonského katalogu. Rozdíly tahů nejsou náhodné poškození; mohou určit oficiální, doménovou či falešnou skupinu.

Hmotnost a slitina kolísají, zejména u pozdějších a místních emisí. Samotná nízká hmotnost neprokazuje padělek. Měří se rozměry, tloušťka, hrana a stopa po odlévání, protože většina východoasijských mincí vznikala litím, nikoli ražbou mezi razidly.

Čtvercový otvor se nemá pilovat ani čistit. Hrany a zbytky licího kanálku jsou diagnostické. Moderní suvenýr může používat stejný opis, ale liší se kovem, povrchem a velikostí.

Při určování se nejprve zaznamená materiál, rozměr, hmotnost, technika, opis a všechny značky. Údaje se porovnávají s katalogem pro konkrétní místo a období. Podobnost hlavního motivu nestačí, protože pozdější kopie často přebírají obraz, ale mění hranu, písmo nebo výrobní postup.

Provenience se skládá z navazujících dokladů: starých soupisů, aukčních záznamů, sbírkových štítků, faktur a fotografií. Certifikát bez dohledatelného vydavatele není důkazem. Každá mezera se má přiznat a nesmí být nahrazena příběhem, který nelze ověřit.

Digitální fotografie má zachytit celek i detail v kolmém a šikmém světle. U mince se přidává hrana, u listiny vazba, pečeť a zadní strana. Barevné úpravy a měřítko se uvádějí, aby další badatel mohl rozlišit skutečný znak od stínu nebo komprese obrazu.