Tokugawský měnový systém
Tokugawský měnový systém byl peněžní řád Japonska období Edo, založený na souběhu zlatých, stříbrných a měděných platidel. Kurzy mezi soustavami kolísaly. Šógunát kontroloval hlavní mincovny, ale existovala doménová platidla a bankéřské směnky. Reformy obsahu kovu sloužily také k financování vlády.
| Zavedení | 1601, šógun Tokugawa Iejasu |
|---|---|
| Kovy | zlato, stříbro, měď, později i železo |
| Zlaté jednotky | 1 rjó = 4 bu = 16 šu |
| Stříbro | váženo v monme, 1 kan = 1 000 monme |
| Měď | kan'ei cúhó od roku 1636, počítáno v mon |
| Tenpó cúhó | od roku 1835, nominál 100 mon |
| Nahrazení | jen, zákon o nové měně 1871 |
Historie
Tokugawa Iejasu po sjednocení země usiloval o kontrolu dolů, mincoven a hlavních obchodních cest. Na počátku 17. století standardizoval zlaté kobany a óbany, stříbrné ingoty a měděné mince. Systém však nebyl jednoduchou desetinnou měnou s jedním kovovým standardem.
Zlatý účet používal jednotky rjó, bu a šu. Koban představoval typickou zlatou minci jednoho rjó, ale jeho hmotnost a ryzost se v reformách měnily. Stříbro se v mnoha platbách vážilo jako komodita v monme a kan, vedle pozdějších označených nominálů.
Měděné a železné mince kan'ei cúhó sloužily drobnému obchodu a počítaly se v mon. Mince se navlékaly na šňůry, přičemž počet v obchodním svazku nemusel vždy odpovídat prostému fyzickému součtu. Vyšší Tenpó cúhó mělo nominál 100 mon, ale tržní přijetí se lišilo.
Směnárníci v Ósace, Edu a Kjótu převáděli mezi zlatým, stříbrným a měděným okruhem. Kurzy reagovaly na nabídku kovu, regionální zvyklosti a vládní reformy. Obchodní domy vedly účty a používaly směnky, které omezovaly převoz těžké hotovosti.
Šógunát opakovaně snižoval nebo zvyšoval ryzost a hmotnost emisí. Znehodnocení přinášelo ražební zisk, ale ovlivňovalo ceny a důvěru. Některé reformy naopak obnovovaly vyšší standard za cenu stahování starých mincí.
Domény vydávaly papírové hansacu a v krizových letech také vlastní mince nebo žetony. Přístavy přijímaly zahraniční stříbro a po otevření Japonska vznikly kurzové nerovnosti, které vedly k odlivu zlata. Vláda reagovala novými emisemi.
Režim Meidži zavedl roku 1871 jen (yen) jako desetinnou měnu založenou na západních mincovních technologiích. Starší platidla byla přepočítávána a stahována postupně. Tokugawský systém proto skončil reformou, nikoli jediným dnem, kdy by všechny staré mince zmizely.
Zlato, stříbro, měď a proměnlivé kurzy
Katalog nejprve určí kovový okruh. Koban se popisuje podle éry, razítek a hmotnosti; stříbrný ingot podle tvaru a kontrolních značek; litá měď podle kaligrafie a licí skupiny. Jednotku rjó nelze bez data převést na pevnou hmotnost zlata.
Kurzovní tabulka musí uvést místo a čas. Edo bylo více orientováno na zlato, Ósaka na stříbro, ale obchod je propojoval. Učebnicový poměr je zákonný nebo orientační údaj, ne důkaz každé skutečné směny.
Hansacu je papírové doménové platidlo a nepatří automaticky k emisím centrálního bakufu. Emitent, krytí a oblast oběhu se ověřují pro konkrétní panství.