Mughalská říše

Mughalská říše byla islámská říše vládnoucí většině indického subkontinentu od roku 1526 do roku 1857. Založená Báburem, potomkem Tamerlána a Čingischána, dosáhla vrcholu pod Akbarem, Džahángírem a Šáhdžahánem. Pro numismatiku je Mughalská říše klíčová jako tvůrce jednoho z nejsofistikovanějších měnových systémů předmoderního světa, jehož zlaté mohury a stříbrné rupie ovlivnily mincovnictví celé jižní Asie.

Historie

Mughalská říše vznikla v roce 1526, když Bábur, vládce Kábulu, porazil v první bitvě u Pánípatu sultána Ibráhíma Lódího. Bábur položil základy říše, ale vládl pouze čtyři roky. Jeho syn Humájún ztratil říši Šér šáhovi Súrovi a musel uprchnout do Persie. S perskou pomocí získal trůn zpět, ale brzy zemřel. Akbar Veliký nastoupivší v roce 1556 jako třináctiletý vybudoval ze slabého státu světovou velmoc kontrolující území od Afghánistánu po Bengálsko.

Akbar revolucionalizoval správu říše zavedením mansabdárského systému a náboženské tolerance. Jeho syn Džahángír pokračoval v expanzi a proslul patronací umění. Šáhdžahán, stavitel Tádž Mahalu, Red Fortu a Pávího trůnu, představoval vrchol mughalské moci a bohatství. Říše kontrolovala čtvrtinu světového HDP. Aurángzéb vládnuvší od 1658 do 1707 dobyl Dekán, ale jeho náboženská nesnášenlivost a neustálé války vyčerpaly říši. Po jeho smrti začal rychlý úpadek.

V 18. století se Mughalská říše rozpadala na nezávislé státy. Maráthové ovládli centrální Indii, Síkhové Pandžáb, nizámové Hajdarábád. Nádirův šáh vyplenil Dillí v roce 1739 a odvezl Páví trůn do Persie. Afghánský vládce Ahmad šáh Durrání opakovaně pustošil severní Indii. Britská východoindická společnost postupně získávala kontrolu nad subkontinentem. Po indickém povstání 1857 byl poslední mughalský císař Bahádur šáh II. poslán do exilu a říše formálně zanikla.

Mughalská říše zanechala trvalé dědictví v indické kultuře. Urdština vzniklá kombinací perštiny a hindštiny se stala lingua franca severní Indie. Mughalská architektura včetně Tádž Mahalu patří ke světovému dědictví. Indická kuchyně byla obohacena perskými a středoasijskými vlivy. Administrativní systém Mughalů převzali Britové. Mughalské umění kombinující perské, islámské a indické prvky vytvořilo jedinečný indo-islámský styl ovlivňující jižní Asii dodnes.

Ekonomické a mincovní aspekty Mughalské říše

Mughalská říše vytvořila jeden z nejpropracovanějších měnových systémů předmoderního světa. Akbar standardizoval systém založený na stříbrné rupii o váze 11,5 gramu a zlatém mohuru v poměru 1:9 k rupii. Měděný dam tvořil drobnou minci, 40 damů se rovnalo rupii. Každá provincie měla vlastní mincovnu, ale standard byl jednotný. Mince nesly kaligrafické nápisy s jménem panovníka, místem a rokem ražby podle hidžry.

Mughalské mincovnictví dosahovalo mimořádné kvality. Džahángír razil zvěrokruhové mohury a rupie s básnickými nápisy. Šáhdžahán vydával mohury o váze až kilogram jako ceremoniální dary. Kvalita kaligrafie a přesnost ražby byly nepřekonané. Mughalské rupie se staly mezinárodní měnou obchodované od Osmanské říše po jihovýchodní Asii. Britové převzali mughalský měnový systém a rupie zůstala indickou měnou. Ekonomická prosperita Mughalů založená na zemědělství, řemeslech a obchodu učinila Indii nejbohatší zemí světa.

Zajímavosti

• Akbarův mohur s jeho portrétem byl jediným případem lidského zobrazení na mughalských mincích
• Páví trůn Šáhdžahána obsahoval tolik drahokamů, že jeho hodnota převyšovala britský státní poklad
• Nůr Džahán, manželka Džahángíra, byla jedinou ženou razící mince vlastním jménem
• Mughalská rupie byla tak důvěryhodná, že ji přijímali od Istanbulu po Malakku
• Aurángzéb zakázal ražbu mincí s kaligrafií, protože Korán neměl být šlapán nohama
• Poslední mughalský císař měl příjem 12 rupií měsíčně jako britský penzista