Šáh

Šáh je perský titul panovníka s významem král; delší titul šáhanšáh znamená král králů. Íránští vládci ho nesli od Achaimenovců v 6. století před naším letopočtem až po dynastii Pahlaví, jejíž vládu ukončila islámská revoluce roku 1979. Jejich jménem vznikly zlaté dareiky, sásánovské drachmy i safíovské abbásí.

Historie šáhského titulu

Slovo šáh pochází ze staroperského chšájathija. Achaimenovští králové užívali titul chšájathija chšájathijánám, král králů, jehož předobrazy sahají do Mezopotámie. Po nich titul nesli parthští Arsakovci a Sásánovci, kteří vládli v letech 224–651 až do arabského dobytí. Titul převzali i panovníci mimo Persii, například v Indii.

V moderní době titul oživili Safíovci. Dynastie vznikla roku 1501, kdy se prvním šáhem stal Ismáíl I., a ten učinil šíitský islám dvanácti imámů státním náboženstvím. Abbás I. Veliký, který vládl v letech 1588–1629, přenesl roku 1598 hlavní město z Kazvínu do Isfahánu. Safíovská vláda skončila roku 1736.

Téhož roku se šáhem stal Nádir šáh, zakladatel dynastie Afšárovců, který vládl do roku 1747. Roku 1739 porazil mughalské vojsko u Karnálu, obsadil Dillí a odvezl odtud Páví trůn i diamant Kóh-i-núr. Kádžárovci vládli v letech 1789–1925; 30. prosince 1906 podepsal kádžárovský šáh ústavu. Parlament zbavil Kádžárovce trůnu 31. října 1925 a 15. prosince 1925 se šáhem stal Rezá šáh Pahlaví, zakladatel dynastie Pahlaví. Roku 1935 požádal cizí státy, aby v úředním styku užívaly název Írán místo Persie.

Mohammad Rezá Pahlaví, poslední šáh, vládl od 16. září 1941 do 11. února 1979. Roku 1963 zahájil reformní program nazvaný Bílá revoluce. Odpor proti jeho vládě vyvrcholil islámskou revolucí; 16. ledna 1979 odešel ze země do exilu a monarchie padla. Zemřel 27. července 1980 v Káhiře. Írán se stal islámskou republikou.

Šáhské mincovnictví

Achaimenovský král Dareios I. (521–486 před naším letopočtem) zavedl zlatý dareikos o hmotnosti 8,4 g s postavou krále s lukem. Spolu se stříbrným siglem tvořil dvojkovovou soustavu, v níž jeden dareikos platil dvacet siglů. Hlavní stříbrnou mincí Sásánovců byla tenká drachma s korunovaným portrétem panovníka na líci, ohňovým oltářem se dvěma postavami na rubu a nápisy ve středoperštině.

Safíovský šáh Abbás I. vydal první zlaté a stříbrné abbásí, které se razily až do počátku 20. století. Nádir šáh razil stříbrné mince nádirí v hodnotě mughalské rupie. Za Kádžárovců byl měnou toman, od roku 1825 kran. Za dynastie Pahlaví byla oficiální zlatou mincí Íránu pahlaví z kovu ryzosti 900/1000; po revoluci roku 1979 dostala jméno Bahár-e ázádí.