Německá mincovní unie

Německá mincovní unie byla série měnových dohod německých států mezi lety 1837 až 1871, které postupně sjednotily chaotický měnový systém desítek suverénních území a připravily cestu k vytvoření jednotné německé marky. V numismatice představuje Německá mincovní unie klíčový krok k modernímu měnovému systému, přičemž vereinstaler jako společná obchodní mince a postupná standardizace drobného oběživa dokumentuje ekonomickou integraci, která předcházela politickému sjednocení Německa.

Historie

Před vznikem mincovních unií existovalo v německých státech přes 300 různých měnových systémů s tisíci nominály. Každé knížectví, svobodné město i biskupství razilo vlastní mince s různým obsahem drahého kovu. Obchodníci museli nosit váhy a tabulky pro přepočet kurzů, což dramaticky zvyšovalo transakční náklady. První pokus o řešení přinesla Mnichovská mincovní konvence v roce 1837 mezi jihoněmeckými státy Bavorskem, Württemberskem, Bádenskem a Hesenskem-Darmstadtskem, která zavedla společný gulden o 24⅔ grošů.

Zásadní průlom přinesla Drážďanská mincovní konvence v roce 1838, kdy se severněmecké státy pod vedením Pruska a Saska dohodly na společném tolarovém standardu. Německá mincovní unie se fakticky zrodila Vídeňskou mincovní smlouvou z roku 1857, která spojila jižní guldenovou a severní tolarovou oblast zavedením vereinstaleru - společné mince obsahující 16⅔ gramů čistého stříbra. Vereinstaler v hodnotě 1¾ jihoněmeckého guldenu nebo 30 severněmeckých grošů se stal první skutečně celoněmeckou mincí od dob Svaté říše římské.

Období 1857 až 1871 bylo zlatým věkem vereinstaleru. Každý členský stát razil tyto mince s portrétem vlastního panovníka, ale s jednotnou váhou a ryzostí. Pruský vereinstaler s Vilémem I., bavorský s Ludvíkem II., saský s Janem I. - všechny byly vzájemně zaměnitelné. Kromě vereinstaleru vznikla dohoda o drobných mincích - pfennig v severní a krejcar v jižní oblasti byly definovány v pevném kurzu. Tato měnová integrace podpořila vytvoření celní unie a ekonomický boom německých zemí.

Sjednocení Německa v roce 1871 znamenalo konec systému mincovních unií a vznik jednotné říšské marky. Zákon ze 4. prosince 1871 zavedl zlatý standard a desetinný systém - 1 marka = 100 pfennigů. Vereinstalery zůstaly v oběhu s hodnotou 3 marky až do roku 1908. Nová říšská marka převzala mnohé principy mincovních unií - jednotnou váhu a ryzost, ale zachovala tradici různých panovnických portrétů jednotlivých spolkových států. Zkušenosti z německých mincovních unií později inspirovaly vytvoření Latinské měnové unie a v dlouhodobé perspektivě i evropské měnové integrace vedoucí k euru.

Struktura a nominály

Systém mincovních unií zahrnoval tři základní měnové oblasti - severněmeckou tolarovou (Prusko, Sasko, Hannover), jihoněmeckou guldenovou (Bavorsko, Württemberg, Báden) a rakouskou zlatkovou. Vereinstaler jako spojovací článek umožňoval přepočet mezi všemi systémy. Kromě stříbrných mincí unie standardizovala zlaté mince - desetimarka a dvacetimarka s obsahem 3,58 a 7,17 gramů zlata.

Technicky mincovní unie zavedla přísné standardy kvality - tolerance váhy maximálně 3 promile, ryzost stříbra 900/1000, jednotný průměr 33 milimetrů pro vereinstaler. Všechny mincovny musely používat stejnou technologii - parní lisy a vroubkování hran. Kontrolní úřad ve Frankfurtu pravidelně testoval vzorky z členských mincoven.

Zajímavosti

• Hannoverský vereinstaler z roku 1866 ražený těsně před pruskou anexí je nejv ácnější běžnou emisí s cenou přes 50 000 eur
• Frankfurt jako svobodné město razilo vereinstalery s alegorií Germanie místo panovníka, což bylo revoluční
• Bismarck údajně nosil v kapse sadu vereinstalerů všech německých států jako symbol budoucího sjednocení
• Některé malé státy jako Schwarzburg-Rudolstadt razily více typů mincí než měly obyvatel na kilometr čtvereční
• Padělatelé vereinstalerů byli podle dohody trestáni ve všech členských státech, což byl předchůdce Interpolu
• Poslední vereinstaler byl ražen v Brémách v roce 1871, den před vyhlášením Německého císařství