Nicopolis ad Istrum

Nicopolis ad Istrum byl římský a raně byzantský městský celek na území dnešního severního Bulharska, založený císařem Trajánem po dáckých válkách. Dochované ruiny u obce Nikjup ukazují pravidelně plánované město s fórem, agorou i lázněmi.

Historie

Nicopolis ad Istrum (doslova „Vítězné město u Istru“, tj. Dunaje) vznikl na počátku 2. století n. l. jako součást římské kolonizační a správní politiky v oblasti dolnodunajských provincií. Založení je tradičně spojováno s císařem Trajánem a jeho taženími proti Dákům a jejich spojencům na sever od Dunaje; město mělo připomínat vítězství a současně posílit římskou přítomnost v regionu. Lokalita byla zvolena strategicky: v zázemí velkých komunikací a poblíž vodních toků (dnes se uvádí oblast u řek Jantra a Rosica), kde se dalo kontrolovat zásobování i pohyb v krajině. V římském světě nebylo neobvyklé, že nově zakládaná města nesla „programové“ jméno Nicopolis – mělo zdůraznit legitimitu moci i stabilizaci hranice.

Největší rozkvět zažil Nicopolis ad Istrum ve 2. a na počátku 3. století, zejména za vlády císařů od Hadriána přes Antoniny až po severovskou dynastii. Z této doby pochází nejvýraznější podoba městské monumentální architektury: centrální prostor s agorou a fórem, kolonády, veřejné budovy určené správě i obchodu, a také infrastruktura přivádějící vodu do města. Urbanisticky šlo o klasický příklad římského plánovaného sídla s pravoúhlou sítí ulic (ortogonální plán), která vymezovala jednotlivé městské bloky. Vznik takového města předpokládal nejen politickou vůli, ale i přítomnost řemeslníků, obchodníků a správních struktur, které dokázaly udržet městský život v chodu.

Stabilitu však opakovaně narušovaly vpády a krize na dunajské hranici. Ve 2. století se v oblasti projevily nájezdy kmenových skupin ze severovýchodu; po jednom z těžkých otřesů byly vybudovány městské hradby a část zástavby zůstala mimo opevněný okruh. Pozdější 3. století přineslo římské říši celkově nepokojné období (vojenské uzurpace, hospodářské tlaky, útoky na hranicích), což se promítlo i do života města. Přesto Nicopolis ad Istrum zůstával významným regionálním centrem a udržoval si správní i hospodářské funkce, které vyplývaly z jeho polohy a vybudované infrastruktury.

Výraznou epizodou je polovina 3. století, kdy se v okolí odehrály střety s Góty; v římských pramenech se uvádí i „bitva u Nicopole“ spojená s císařem Deciem. Ve 4. století se město přizpůsobovalo pozdně římským poměrům: část veřejných prostor měnila funkci a v regionu se posilovaly zásobovací a vojenské struktury napojené na dunajskou hranici. V raně byzantské době se Nicopolis ad Istrum stal také církevním střediskem (biskupství), což dokládá pokračování městského života i po předchozích krizích.

Konec „klasického“ Nicopole přinesly ničivé vpády Hunů v 5. století, po nichž došlo k výraznému zmenšení a přestavbě opevněného prostoru – typickému jevu mnoha měst v oblasti dolního Dunaje. Později, v 6.–7. století, region zasáhly další konflikty a přesuny obyvatelstva spojené s Avary a Slovany. Na místě se v dalších staletích objevilo osídlení jiné povahy, ale antické město už nebylo obnoveno v původním rozsahu. Ruiny u dnešní obce Nikjup tak představují cenný pramen k poznání římského městského života v Moesii a zároveň místo, kde je dobře patrné, jak se velká města pozdní antiky postupně „smršťovala“ na menší, lépe bránitelné celky.

Město, archeologie a numismatické souvislosti

Z hlediska archeologie je Nicopolis ad Istrum pozoruhodný především svou čitelností: v terénu i ve vykopávkách se jasně rýsuje pravoúhlá síť ulic, centrální veřejný prostor a části reprezentativních staveb. Popisovanými prvky jsou fórum a agora s kolonádami, správní a shromažďovací budovy (včetně prostor pro městskou radu), veřejné lázně a další stavby spojené s obchodem a každodenním provozem města. Významnou roli hrálo zásobování vodou: k městu vedly akvadukty a uvnitř byly studny a vodní zařízení, což vypovídá o technické úrovni i o nárocích městského života. V pozdních fázích osídlení se v areálu objevují i křesťanské stavby, které dokládají proměnu společnosti a institucí v raně byzantském období.

Pro numismatiku je Nicopolis ad Istrum známý především díky provincionálním bronzovým mincím (římská provinční ražba), které město vydávalo zejména ve 2.–3. století. Na těchto ražbách se často objevují řecké legendy s etnikem města (typicky ve smyslu „(mince) Nicopolitů u Istru“) a bohatý repertoár motivů: božstva, personifikace, lokální kultovní témata i vyobrazení městských staveb. Právě tato „obrazová kronika“ je cenná i pro historiky města, protože může odrážet jeho reprezentaci a veřejné stavby v době největšího rozkvětu. Součástí mincovní praxe bývá i uvádění místních úředníků nebo správců, což pomáhá přesněji datovat jednotlivé emise a chápat fungování městské samosprávy v rámci římské říše.