Nikl

Nikl je stříbřitě bílý, lesklý kov s atomovým číslem 28, který hraje důležitou roli v moderním mincovnictví jako hlavní nebo doplňkový materiál pro výrobu mincí. Tento pevný, odolný a korozivzdorný prvek se vyznačuje příjemným vzhledem, dobrou zpracovatelností a relativně nízkou cenou ve srovnání s drahými kovy. V numismatice se nikl používá buď v čisté formě, nebo častěji ve slitinách jako kupronikl (slitina mědi a niklu) a bílý kov (slitina niklu, mědi a zinku). Díky svým vlastnostem se stal oblíbenou náhradou za stříbro v oběžných mincích mnoha zemí, přičemž jeho antibakteriální účinky a odolnost vůči korozi přispívají k dlouhé životnosti mincí v oběhu.

Historie

Historie niklu v mincovnictví je relativně novodobá ve srovnání s tradičními mincovními kovy jako zlato, stříbro a měď. Nikl byl jako prvek izolován a identifikován švédským chemikem Axelem Frederikem Cronstedtem v roce 1751, ačkoli slitiny obsahující nikl byly nevědomky používány již staletí předtím, zejména v Číně, kde se tzv. paktong (bílá měď) obsahující nikl používal již ve 3. století př. n. l. První cílené použití niklu v mincovnictví přišlo v polovině 19. století. Švýcarsko bylo průkopnickou zemí, která v roce 1850 zavedla mince z kuproniklu (75% měď, 25% nikl) pro menší nominály. Spojené státy následovaly v roce 1866, kdy zavedly svůj první niklový pěticent (současný americký "nickel"), který nahradil dříve používaný stříbrný půldolar. Nikl se stal zvláště populárním v druhé polovině 19. století, kdy prudký nárůst cen stříbra vyvolal potřebu najít alternativní materiály pro oběžné mince. První světová válka (1914-1918) dále urychlila přechod od drahých kovů k niklovým slitinám, neboť strategické kovy byly potřebné pro válečné účely. V meziválečném období se niklové mince rozšířily do mnoha zemí včetně Velké Británie, Francie a většiny evropských států. Zajímavou kapitolou byla druhá světová válka, kdy se nikl stal strategickou surovinou a Spojené státy dočasně změnily složení svého "nickelu" na slitinu manganu, stříbra a mědi, aby ušetřily nikl pro válečné potřeby. Po válce nastal návrat k niklovým slitinám, které dominovaly světovému mincovnictví ve druhé polovině 20. století. V 70. a 80. letech vedla rostoucí cena niklu mnohé země k přechodu na levnější materiály, zejména ocel potaženou niklem nebo mědí, což umožnilo zachovat vzhled mincí při nižších výrobních nákladech. Současné období je charakterizováno používáním sofistikovaných vícevrstvých mincí a bimetalických konstrukcí, kde nikl hraje důležitou roli pro své mechanické a antikorozní vlastnosti.

Z metalurgického hlediska má nikl několik vlastností, které ho činí ideálním pro mincovnictví. Je odolný vůči korozi, čož zajišťuje dlouhou životnost mincí v oběhu. Má příjemný stříbřitý lesk, který zůstává zachován po dlouhou dobu, na rozdíl od některých jiných kovů, které rychle tmavnou nebo oxidují. Je pevný a odolný vůči opotřebení, což umožňuje zachování detailů ražby. Má dobrou zpracovatelnost - je dostatečně tvárný pro ražbu, ale zároveň dost pevný pro zachování tvaru. V mincovnictví se nikl používá v několika hlavních formách. Čistý nikl (obvykle 99,9% Ni) se používá zřídka kvůli vysoké ceně a obtížnější zpracovatelnosti, ačkoli některé země ho používaly pro prestižní mince (například Kanada pro své 5centové mince v letech 1922-1942). Kupronikl (typicky 75% Cu, 25% Ni) je nejběžnější niklová slitina používaná v mincovnictví, kombinující dobrý vzhled, odolnost a přijatelnou cenu. Tato slitina má charakteristickou stříbřitou barvu s mírně nažloutlým nádechem. Niklová mosaz (typicky 80% Cu, 20% Zn s přídavkem 5-20% Ni) vytváří atraktivní zlatavou barvu a používá se pro mince, které mají připomínat zlaté ražby. Niklově plátovaná ocel je ekonomická alternativa, kde je ocelové jádro potaženo tenkou vrstvou niklu nebo kuproniklu, což kombinuje nízkou cenu oceli s atraktivním vzhledem a korozní odolností niklu. Mezi výhody niklových mincí patří nižší náklady ve srovnání s drahými kovy, dobrá odolnost proti opotřebení a korozi, příjemný vzhled podobný stříbru, antibakteriální vlastnosti, které jsou výhodou pro často předávané platidlo, a odlišitelnost od jiných materiálů díky specifické barvě, hmotnosti a elektromagnetickým vlastnostem, což je důležité pro automaty a počítačky mincí. Nevýhodou je potenciální alergenicita, neboť nikl může u citlivých jedinců (odhadem 10-15% populace) vyvolávat kožní reakce, což vedlo některé země (například EU) k omezení jeho použití v mincích, které přicházejí do častého styku s pokožkou.

Význam pro investory a sběratele

Pro numismatické sběratele představují niklové mince zajímavou oblast specializace, zejména kvůli jejich bohaté historii ve 20. století a různorodosti vydání. Sběratelsky cenné jsou především první niklové emise jednotlivých zemí, válečné ražby s nestandardním složením, přechodné typy při změnách složení a vzácné ročníky s nízkými náklady. Pro investory nemají běžné niklové mince významnou hodnotu nad rámec nominální hodnoty, neboť cena obsaženého kovu je relativně nízká. Výjimkou jsou error coins (mince s výrobními chybami), které mohou mít značnou sběratelskou prémii, a některé historické ražby ve špičkovém stavu zachovalosti.

Příklady

Mezi nejvýznamnější příklady niklových mincí v historii patří americký "nickel" (5 centů) ražený od roku 1866, který je jednou z nejdéle nepřetržitě vydávaných niklových mincí na světě, kanadský "nickel" (5 centů), který byl v letech 1922-1942 ražen z 99,9% čistého niklu – unikátní využití neděleného kovu, britská předdecimiální 6 pence a florin z kuproniklu zavedené v roce 1947 jako náhrada za stříbrné ražby, legendární československá jednorázová koruna z roku 1922 z čistého niklu a euromince 1 a 2 eura, které využívají niklové slitiny ve vnitřních částech svých bimetalických konstrukcí.

Zajímavosti

• Během druhé světové války byl nikl natolik vzácným a strategickým kovem, že USA dočasně vyřadily nikl ze svých pěticentových mincí a nahradily ho slitinou 56% mědi, 35% stříbra a 9% manganu. Tyto válečné "nickely" z let 1942-1945 jsou dnes ceněnými sběratelskými kusy a jedinými běžnými americkými oběžnými mincemi 20. století obsahujícími stříbro.
• Nikl je feromagnetický kov, což znamená, že je přitahován magnetem. Tato vlastnost je často využívána při ověřování pravosti mincí, neboť umožňuje rozlišit niklové nebo niklové slitiny od nemagnetických kovů jako stříbro nebo hliník.
• Alergické reakce na nikl vedly Evropskou unii k vydání směrnice limitující uvolňování niklu z předmětů přicházejících do dlouhodobého kontaktu s lidskou kůží. Euromince proto využívají speciální slitiny a povrchové úpravy minimalizující kontakt pokožky s niklem.
• Slovo "nikl" pochází z německého "Kupfernickel" (měděný skřítek nebo démon), což byl pejorativní termín používaný středověkými horníky pro rudu, která vypadala jako měděná, ale neposkytovala měď – později se ukázalo, že obsahuje dosud neidentifikovaný prvek, který byl následně nazván nikl.
• Niklové mince jsou obzvláště trvanlivé – průměrná životnost niklové nebo kupronikové mince v oběhu je 25-30 let, což je výrazně více než u mincí z jiných běžných materiálů jako hliník nebo zinek, které vydrží typicky 5-10 let.