Nikl

Nikl je stříbřitě lesklý kov s chemickou značkou Ni, který revolucionizoval výrobu drobných mincí díky své odolnosti a ekonomické výhodnosti. Tento kov o hustotě 8,9 g/cm³ se stal základním materiálem pro ražbu oběžných mincí od konce 19. století. Jeho slitiny, především mědinikl a argentan, tvoří základ moderního mincovnictví a jsou využívány pro výrobu oběžných mincí po celém světě.

Historie

Nikl byl objeven švédským chemikem Axelem Fredrikem Cronstedtem v roce 1751 při zkoumání rudy zvané kupfernickel z saského dolu. Hornina dostala své jméno podle německých důlních legend o skřítcích, kteří údajně proměňovali měděnou rudu v bezcenný kámen. Cronstedt jako první izoloval čistý kovový nikl a dokázal, že jde o samostatný prvek, nikoli sloučeninu mědi, jak se dříve předpokládalo.

První průmyslová těžba niklu začala v polovině 19. století v Norsku a Kanadě. Objev obrovských ložisek v kanadském Sudbury v roce 1883 způsobil revoluci v dostupnosti tohoto kovu. Cena niklu rapidně klesla, což otevřelo cestu k jeho masovému využití v průmyslu a mincovnictví. Do té doby byl nikl považován za vzácný kov srovnatelný se stříbrem.

Průkopníkem použití niklu v mincovnictví se staly Spojené státy americké, které v roce 1857 začaly razit jedncentové mince ze slitiny mědi a niklu. Tyto mince nahradily dražší měděné centy a prokázaly vynikající odolnost proti opotřebení. Úspěch amerických niklových mincí inspiroval evropské mincovny k experimentům s tímto kovem. Belgie jako první evropská země zavedla v roce 1860 niklové mince pro drobné nominály.

V Rakousko-Uhersku došlo k zavedení niklových mincí v roce 1892, kdy byly vyraženy první desetihaléře a dvacetihaléře z čistého niklu. Tyto mince se vyznačovaly charakteristickým stříbrným leskem a výbornou trvanlivostí. Jejich úspěch vedl k postupnému nahrazování bronzových a měděných drobných mincí niklovými ražbami v celé monarchii. České země tak získaly první zkušenosti s niklovými mincemi ještě před vznikem samostatného státu.

Československá republika pokračovala v tradici niklových ražeb. Nejvýznamnější použití niklu představovaly pětikorunové mince z let 1937 a 1938, které byly raženy ze slitiny mědiniklu. Tyto mince s portrétem prezidenta Tomáše Garrigua Masaryka se staly jedněmi z nejkrásnějších československých ražeb. Druhá světová válka přerušila používání niklu v mincovnictví kvůli jeho strategickému významu pro zbrojní průmysl.

Po válce se nikl postupně vrátil do mincovní produkce. Moderní éra přinesla sofistikované využití niklu v podobě galvanického pokovování. České korunové mince zavedené v roce 1993 využívají ocelové jádro s tenkou vrstvou niklu, která zajišťuje odolnost proti korozi a zachovává atraktivní vzhled. Tato technologie představuje optimální kompromis mezi výrobními náklady a kvalitou mincí.

Vlastnosti a využití v mincovnictví

Nikl se vyznačuje jedinečnou kombinací vlastností ideálních pro mincovní účely. Jeho tvrdost a odolnost proti korozi zajišťují dlouhou životnost mincí v oběhu. Bod tání 1455 °C umožňuje snadné zpracování v mincovnách, zatímco feromagnetické vlastnosti usnadňují automatické zpracování mincí v prodejních automatech.

V současném mincovnictví se čistý nikl používá zřídka. Převažují slitiny, zejména mědinikl obsahující 75 procent mědi a 25 procent niklu, který má stříbřitý vzhled při zachování ekonomické výhodnosti. Slitina zvaná argentan nebo německé stříbro kombinuje měď, nikl a zinek v různých poměrech podle požadovaných vlastností.

Moderní technologie galvanického pokovování niklem revolucionizovala výrobu oběžných mincí. Ocelové jádro pokryté tenkou vrstvou niklu kombinuje pevnost oceli s antikorozními vlastnostmi niklu. České oběžné mince nominálů 1, 2 a 5 korun využívají právě tuto technologii, která výrazně snižuje výrobní náklady při zachování kvality.

Zajímavosti

• Název nikl pochází z německé hornické pověry o škodolibém skřítkovi Nickelu, který měnil měděnou rudu v bezcenný kámen
• Kanada produkuje třetinu světové těžby niklu z meteoritického kráteru v Sudbury
• Americká pěticentová mince se dodnes nazývá nickel, přestože obsahuje pouze 25 procent tohoto kovu
• Za druhé světové války nahradily USA nikl v mincích manganem kvůli potřebě niklu pro výrobu pancéřování
• Některé historické čínské mince obsahovaly nikl již před 2000 lety, aniž by byl kov identifikován
• Alergii na nikl trpí až 15 procent populace, což komplikuje manipulaci s mincemi