Novoražba

Novoražba (restrike) je mince vyražená podle historického vzoru s použitím původních nebo nově vyrobených razidel, často dlouho po ukončení původní ražby. Novoražby se vyrábějí především pro sběratelské účely a slouží k zpřístupnění vzácných historických mincí širšímu okruhu numismatiků, přičemž jejich hodnota a postavení v numismatickém trhu se výrazně liší od originálních ražeb.

Historie

Fenomén novoražeb se objevil již v renesanci, kdy italské mincovny začaly razit repliky antických mincí pro sběratele a učence zajímající se o starověk. Tyto rané novoražby nebyly určeny k podvodnému prodeji, ale sloužily jako studijní materiál a sběratelské kuriozity. V 16. a 17. století vyráběly některé mincovny kopie vzácných středověkých ražeb na objednávku šlechtických sběratelů. Benátská mincovna například razila repliky byzantských solidů pro numismatické kabinety.

Systematická výroba novoražeb začala v 18. století, kdy se numismatika etablovala jako vědecká disciplína. Vídeňská dvorní mincovna začala v roce 1780 razit novoražby historických habsburských mincí pro císařskou sbírku a vědecké instituce. Používala k tomu původní razidla uchovaná v mincovním archivu. Podobně postupovaly mincovny v Paříži, Londýně či Petrohradu. Novoražby umožňovaly muzeím a univerzitám vytvářet studijní sbírky bez nutnosti nakupovat drahé originály.

V 19. století se novoražby staly běžnou součástí numismatického trhu. Mnoho evropských mincoven nabízelo sběratelům možnost objednat si novoražby historických mincí ze svého archivu razidel. Pražská mincovna vyráběla novoražby českých grošů, tolarů a dukátů pro Národní muzeum i soukromé sběratele. Rakouská státní mincovna ve Vídni dokonce vydala katalog dostupných novoražeb s cenami. Tyto oficiální novoražby byly obvykle označeny zvláštními značkami nebo vyráběny v jiném kovu než originály.

Problematická stránka novoražeb se projevila koncem 19. a začátkem 20. století, kdy některé mincovny začaly vyrábět novoražby bez řádného označení. Známý je případ Bruselu, kde byly v letech 1860 až 1880 vyráběny novoražby vzácných brabantských a vlámských mincí, které byly prodávány jako originály. Podobné skandály vedly k tomu, že seriózní mincovny začaly novoražby důsledně označovat - například nápisem COPY, rokem výroby novoražby nebo speciálním puncem.

Po první světové válce mnoho mincoven prodalo své historické razidlové archivy, aby získaly finanční prostředky. Razidla se dostala do soukromých rukou a byla používána k výrobě neoficiálních novoražeb. Československá mincovna v Kremnici vyráběla ve 20. a 30. letech novoražby historických uherských a rakouských mincí, které byly řádně označeny a prodávány jako repliky. Po druhé světové válce státní mincovny v socialistických zemích včetně Československa produkovaly novoražby pro export a získání deviz.

V současnosti jsou novoražby legitimní součástí numismatického trhu. Česká mincovna, Pražská mincovna i zahraniční mincovny vyrábějí repliky historických mincí se souhlasem památkových institucí. Moderní novoražby jsou vyráběny podle přísných pravidel - musí být označeny, často jsou raženy v jiném kovu nebo hmotnosti než originály. Slouží především vzdělávacím účelům, muzejním expozicím a sběratelům, kteří si nemohou dovolit originální ražby.

Typy novoražeb a jejich identifikace

Novoražby se dělí na několik kategorií podle způsobu výroby a účelu. Oficiální novoražby jsou vyráběny státními mincovnami s použitím původních nebo věrně rekonstruovaných razidel. Jsou řádně označeny a katalogizovány. Muzeální repliky vznikají pro potřeby expozic a vzdělávání, často jsou vyrobeny z jiných kovů než originály. Sběratelské novoražby jsou určeny pro numismatický trh a vyrábějí se v limitovaných sériích s certifikáty pravosti.

Identifikace novoražeb vyžaduje zkušenost a znalost technologických postupů. Původní razidla se časem opotřebovávají, takže novoražby vyrobené starými razidly často vykazují ostřejší detaily než opotřebované originály. Hmotnost a rozměry mohou být mírně odlišné kvůli použití modernějších technologií. Kov použitý pro novoražby se může lišit čistotou nebo složením od historických slitin.

Mikroskopické zkoumání povrchu může odhalit stopy moderních technologií - například strojové obrábění okrajů nebo použití hydraulického lisu místo kladivové ražby. Patina novoražeb je obvykle umělá a liší se od přirozené patiny staré několik století. Chemická analýza kovu může prokázat přítomnost prvků, které nebyly v historických slitinách dostupné.

Zajímavosti

• Vídeňská mincovna uchovává přes 40 tisíc historických razidel, z nichž některá používá pro výrobu novoražeb dodnes
• Nejdražší novoražbou je replika amerického dvojího orla z roku 1849, vyražená v roce 2009 z ryzího zlata za 250 tisíc dolarů
• Některé novoražby svatováclavských dukátů z 60. let jsou dnes paradoxně vzácnější než originály
• Britská královská mincovna nabízí službu výroby novoražeb ze zlata zákazníka podle historických předloh
• Pro film a divadlo se vyrábějí speciální novoražby z levných slitin, které vypadají autenticky na kameru
• Čínské novoražby evropských obchodních mincí zaplavily trh a výrazně snížily ceny originálů