Oppidum

Oppidum (z latinského ob pedes, obydlené místo, které bylo kvůli hradbám nutné obejít) je označení pro opevněná protourbánní sídliště Keltů, která se rozkládala v západní a střední Evropě ve 2. a 1. století př. n. l. a představují první městské útvary na našem území.

Historie

Termín oppidum použil poprvé římský vojevůdce Gaius Julius Caesar ve svých Zápiscích o válce galské (Commentarii de bello Gallico) pro označení opevněných keltských sídlišť, s nimiž se setkával při tažení do Galie v letech 58–50 př. n. l. Vlastní keltský výraz pro tato sídliště se nedochoval. Ve střední Evropě názvy keltských sídel často končily na příponu -dunon (latinsky -dunum), -igium nebo -durum, což ve slovanských jazycích odpovídá pojmu týn ve smyslu ohrazeného místa.

Oppida vznikala v období označovaném podle Reineckovy chronologie jako pozdní doba laténská (stupně LT C2 až D1), tedy přibližně od poloviny 2. století př. n. l. Jejich vznik souvisí s hospodářským a společenským rozvojem keltské civilizace, která v tomto období dosáhla vrcholu svého rozvoje. Oppida představovala první skutečná městská centra na území severně od Alp a předznamenala urbanizaci, k níž v těchto oblastech jinak došlo až o několik staletí později pod římským vlivem.

Na území dnešních Čech a Moravy se nacházelo několik významných oppid, která svědčí o vyspělosti místní keltské civilizace kmene Bójů. Právě podle tohoto kmene získala česká země latinský název Boiohaemum (země Bójů), z něhož pochází označení Bohemia. Nejvýznamnějším českým oppidem bylo Hradiště u Stradonic na Berounsku, které fungovalo jako hlavní hospodářské a výrobní centrum. Oppidum Závist nad Zbraslaví plnilo především správní a kultovní funkce. Mezi další významná oppida patřil Třísov v jižních Čechách, Hrazany na Sedlčansku nebo Staré Hradisko na Moravě.

Stradonické oppidum získalo světovou proslulost díky dramatickým událostem roku 1877, kdy zde byl náhodně objeven poklad obsahující asi 200 zlatých a stříbrných mincí. Tento nález vyvolal takzvanou zlatou horečku, během níž stovky kopáčů devastovaly lokalitu v honbě za dalšími poklady. Teprve v roce 1902 zde byl pod vedením archeologa Josefa Ladislava Píče zahájen první odborný výzkum. Z oppida pochází více než 100 000 nálezů včetně 2 481 mincí, což představuje jednu z nejrozsáhlejších kolekcí keltských ražeb v Evropě.

Zánik oppid na českém území se datuje přibližně do doby kolem roku 30 př. n. l. a souvisí pravděpodobně s tlakem germánských kmenů postupujících z východu. Keltská civilizace v Čechách tak zanikla ještě před začátkem našeho letopočtu, aniž by zdejší území bylo začleněno do Římské říše. Oppida byla opuštěna a postupně zarůstala vegetací, jejich mohutné valy však dodnes výrazně ovlivňují reliéf krajiny, což z nich učinilo oblíbený cíl amatérských archeologů již od 19. století.

Stavební podoba a funkce

Oppida vykazovala značnou rozmanitost ve velikosti, od několika hektarů až po více než sto hektarů rozlohy. Charakteristickým znakem byl složitý půdorys s akropolí obvykle oddělenou od předhradí. Vnitřní zástavba byla uspořádána do dvorcového systému – každý dvorec zahrnoval obytné domy, hospodářské stavby, studny a cisterny a byl ohrazen lehkým plotem. Archeologické nálezy dokládají existenci ulic se štětovaným povrchem a vyjetými kolejemi od vozů.

Pro opevnění oppid používali Keltové několik typů hradeb. Nejznámější je murus gallicus popsaný Caesarem – roštová konstrukce ze dřeva spojovaná železnými hřeby, vyplněná hlinitošterkovým zásypem a z vnější strany obložená kamennou zdí. Mladším typem je hradba typu Kelheim, kde dřevěné rošty nebyly spojeny hřeby a čelní kamenná zeď byla zpevněna mohutnými dřevěnými kůly. Nejjednodušší variantou byl prostý sypaný val. Důležitým prvkem opevnění byly brány, nejčastěji takzvané klešťovité, jejichž ramena byla zalomena dovnitř a vytvářela úzkou uličku nevýhodnou pro útočníky.

Oppida plnila komplexní funkce hospodářských, výrobních a obchodních center. Archeologicky je doložena intenzivní řemeslná výroba – kovářství, zpracování bronzu, stříbra, zlata a skla, hrnčířství s produkcí kvalitní malované keramiky. Klíčovou roli hrála ražba mincí – na oppidech Stradonice a Závist fungovaly mincovny produkující zlaté statéry zvané duhovky i stříbrné ražby. Oppida se nacházela v širším prostoru Jantarové stezky a nálezy středomořských importů svědčí o čilém dálkovém obchodu.

Zajímavosti

• Archeologický výzkum stradonického oppida přinesl unikátní doklady o technice ražby keltských mincí včetně hliněných destiček s důlky pro tavení zlata a jemných mincovních vážek.
• Oppida jsou z písemných pramenů známa výhradně z římských zdrojů – žádný keltský text popisující tato sídliště se nedochoval.
• Někteří badatelé považují oppida za první skutečná města ve střední Evropě, jiní upozorňují na jejich podobnost se staršími halštatskými hradišti.
• Na oppidu Hrazany byl nalezen významný depot keltských mincí, který dokládá ekonomickou sílu těchto center.