Bójové

Bójové (latinsky Boii) byli keltský kmen, který od 4. století před naším letopočtem sídlil i na území dnešních Čech. Jejich jméno nese antické označení země Boiohaemum, z něhož vznikl latinský název Bohemia. Tradičně se jim připisují zlaté statéry a jejich díly, lidově zvané duhovky.

Období od 4. století před naším letopočtem
Území Čechy, severní Itálie, jihozápadní Slovensko a západní Uhry
Ražby zlaté statéry a jejich díly, takzvané duhovky
Nejmenší díl 1/24 statéru
Hlavní oppida v Čechách Závist, Stradonice, Hrazany, Třísov
Odkaz v názvu Boiohaemum, latinsky Bohemia

Historie

Bójové patří k nejznámějším keltským kmenům střední Evropy. Jejich dějiny známe z řeckých a římských autorů a z archeologie. Ve středních a severozápadních Čechách sídlili od 4. století před naším letopočtem. Jiná skupina Bójů sídlila v Pádské nížině v okolí dnešní Boloni (latinsky Bononia, etrusky Felsina); Římané ji na počátku 2. století před naším letopočtem porazili a vytlačili.

Na přelomu 2. a 1. století před naším letopočtem odešla část Bójů na jihozápadní Slovensko a do západních Uher, kde vzniklo panství s centrem u dnešní Bratislavy. Kolem roku 60 před naším letopočtem je porazili Dákové. Další skupina se roku 58 před naším letopočtem připojila k tažení Helvetiů do Galie a Caesar ji usadil na území Haeduů.

V Čechách vznikla ve 2. a 1. století před naším letopočtem velká opevněná sídla, oppida, jako Závist, Stradonice, Hrazany nebo Třísov; na Moravě bylo největší Staré Hradisko. Konec keltské moci v Čechách se obvykle spojuje s příchodem Markomanů pod vedením Marobuda kolem roku 9 před naším letopočtem, část badatelů ho ale klade už do poloviny 1. století před naším letopočtem.

Název Boiohaemum zaznamenal nejdříve Strabón. Obvykle se vykládá jako „domov Bójů“ a přímo s Bóji ho spojuje Tacitus. Přes latinské Bohemia přežil v označení Čech v řadě evropských jazyků. Někteří badatelé upozorňují, že přítomnost Bójů v Čechách se opírá hlavně o tento název, a připsání keltských ražeb právě Bójům je proto ustálená konvence, ne prokázaný fakt.

Keltské mince z Čech

Nejstarší zlaté ražby z Čech napodobovaly statéry makedonských králů Filipa II. a Alexandra III. Velikého; předlohou nejstaršího typu byl Alexandrův statér s hlavou Athény na líci a Níké na rubu. Obraz se pak zjednodušoval a stylizoval; v 1. století před naším letopočtem převládly vypouklé mušlovité statéry. Statéry z Čech prodané v českých aukcích vážily 7,28–8,08 g a měřily 15–19 mm. Razily se i jejich díly – třetiny, čtvrtiny a drobné čtyřiadvacetiny o hmotnosti 0,25–0,35 g.

Lidové jméno duhovky (německy Regenbogenschüsselchen) vzniklo z pověry: mince se nacházely na polích po dešti a lidé věřili, že je vydává země tam, kam udeřila duha. Duhovkou se nazývá jakákoli zlatá keltská mince nebo její díl, nejde o označení typu. Doklad místní výroby pochází z oppida Stradonice, kde se našly hliněné destičky se stopami zlata a mincovní vážky; kov se v nich roztavil v předem odvážených dávkách na střížky.

Bójové na Slovensku razili přibližně v letech 70–40 před naším letopočtem velké stříbrné hexadrachmy o hmotnosti asi 17 g s nápisy jako BIATEC, NONNOS nebo DEVIL.

 
Design Shoptak.cz | Platforma Shoptet