Padělky mincí

Padělky mincí jsou nelegální napodobeniny oficiálních ražeb vytvořené s úmyslem oklamat příjemce a získat neoprávněný ekonomický prospěch. Tyto falzifikáty doprovázejí mincovnictví všech dob a kultur, přičemž se liší technikou výroby, použitým materiálem a kvalitou provedení. Podle doby vzniku rozlišujeme dobové padělky vyrobené současně s originálem a novodobé padělky historických mincí určené k oklamání sběratelů.

Historie

Padělání mincí je fenomén starý jako mincovnictví samo. V antice byly časté takzvané suberátní ražby - mince s jádrem z méně hodnotného kovu potaženým tenkou vrstvou drahého kovu. Římané označovali tyto padělky jako plátované mince a trestali jejich výrobu smrtí. Archeologické nálezy dokládají masové padělání římských denárů zejména v provinciích, kde byla kontrola slabší.

V českých zemích jsou dobové padělky českých denárů poměrně vzácné kvůli jednoduché technice ražby brakteátů, která téměř vylučovala padělání. Změna nastala s příchodem pražských grošů za Václava II. - jejich padělky se objevují již za vlády Václava IV. na počátku 15. století. Masivní rozšíření padělků přinesla husitská doba, kdy vznikla řada padělatelských dílen archeologicky prokázaných na hradech a v jeskyních.

Nejznámější padělatelské dílny byly odkryty v Koněpruských jeskyních, na hradě Hradec u Opavy nebo v jeskyni Babí pec na Kozákově. V těchto provozech docházelo k falešné ražbě drobných stříbrných mincí, především peněz se čtyřrázem, kruhových penízů a haléřů. Jako mincovní kov sloužila měď, která byla následně postříbřena amalgámem - směsí rtuti a stříbra.

S nástupem Jagellonců na český trůn počet padělků ubýval, ačkoli jsou doloženy falza malých peněz Ludvíka Jagellonského (1516-1526) přeražená na bílé peníze. Tolarové období přineslo technicky dokonalejší padělky obtížněji rozpoznatelné od originálů. V této době měly mince jednotnou náplň, proto padělání bylo náročnější a většinou snadněji odhalitelné.

Po zavedení papírových peněz se většina pokusů o padělání přesunula na bankocedule a později bankovky. Přesto padělky stříbrných mincí z 19. století nejsou výjimečné a vznikaly často ve vzdálených dobách jako kuriozity. Nákladná výroba těchto falz však byla nerentabilní, protože výrobní náklady často převyšovaly nominální hodnotu padělku.

Zvláštní skupinu tvoří novodobá falza vzácných starých i současných ražeb určená k oklamání sběratelů. Mezi českými denáry se občas vyskytují falza označovaná jako kiliánská, přisuzovaná okruhu kolem V. Kiliána (1803-1873), ačkoli většina je zřejmě pozdějšího data. Nebezpečná jsou falza mincí grošového období při dokonalém provedení.

Nověji byly padělány vzácné až unikátní drobné mince 16.-17. století, například malý peníz Matyáše z roku 1615, bílý peníz českých stavů z roku 1619 nebo bílý a malý peníz Fridricha Falckého z roku 1620. Tato východočeská falza pocházejí zřejmě z jediné padělatelské dílny, která nechala v honbě za ziskem od sběratelů vzniknout dokonce řadě neexistujících ražeb.

Československé období přineslo padělky vzácných ročníků, kdy padělatelé měnili poslední číslice letopočtu. Tak vznikly téměř unikátní 5haléř 1924 nebo vysoce vzácná niklová 5Kč 1937, případně stříbrná 10Kč 1933. Z. Nejedlý-Nohejl v letech 1981-1983 vyráběl odborně téměř nerozpoznatelné padělky vzácných československých mincí, které dodnes matou sběratele.

Techniky padělání a metody detekce

Padělatelé používají tři základní techniky výroby falz. Ražené padělky vznikají použitím falešných razidel na původní kov z běžné soudobé mince. Zaměřují se obvykle na mince vytvářené jednoduše, záměrně vyhýbajíce se razbám portrétním. Lité padělky jsou vytvářeny odléváním do forem, přičemž odlitek je vždy snáze odhalitelný než ražba.

Galvanoplastická falza představují sofistikovanou metodu, kdy se provádí částečná úprava čísla hodnoty nebo letopočtu na běžné minci. K této změně padělatelé sahají u vzácných mincí soudobých, protože žádané jsou jen určité ročníky. Tak jsou často měněny poslední číslice letopočtu.

K odhalení padělku vzácné mince je nejjednodušší porovnání se zaručeně pravou mincí. To však někdy není možné, proto je potřebné podezřelou minci zvážit, změřit a pořídit zvětšenou fotografii včetně stop po odlití. U zlatých a stříbrných mincí se provádí rozbor kovu nedestruktivní metodou - radionuklidovou rentgenfluorescenční analýzou.

Zajímavosti

• Některé antické padělky suberátních ražeb jsou dnes vzácnější a cennější než originály
• V padělatelské dílně v Koněpruských jeskyních bylo nalezeno přes 6000 kusů polotovarů
• Padělky Joštova dukátu jsou tak časté, že o některých exemplářích není jednoznačně rozhodnuto
• Východočeský padělatel vytvořil celou řadu neexistujících variant mincí 17. století
• Padělky 5haléře 1924 vznikly pouhým přebroušením číslice 3 na 4
• Některé dobové padělky pražských grošů obsahují více stříbra než oficiální ražby Václava IV.