Napodobeniny mincí
Napodobeniny mincí jsou ražby, které z obchodních důvodů napodobovaly oblíbenou a hodnotnou cizí minci tam, kam s obchodem pronikala. Obvykle měly stejnou hmotnost i kvalitu kovu jako předloha, výtvarně ji však většinou nedosahovaly. Na rozdíl od padělků neměly příjemce oklamat horším kovem.
| Účel | obchod v oblastech, kde byla předloha známá a žádaná |
|---|---|
| Rozdíl od dobového padělku | padělek má záměrně horší kov a má příjemce oklamat |
| Antika | podunajští Keltové ve 3. a 2. století př. Kr. napodobovali tetradrachmy Filipa II. Makedonského a statéry a tetradrachmy Alexandra III. Velikého |
| České denáry | lehčí napodobeniny odlišného stylu ze zemí severně od Čech, tzv. následní denáry; nejvíce v nálezu u Bystrzyce (1886) |
| 15. století | beischlagy – české napodobeniny vídeňských feniků z první poloviny století |
| Repliky | legální kopie; ve shodném kovu, velikosti a hmotnosti musí nést rozlišovací značku |
Historie
Napodobování mincí se objevilo už v antice. Athénské tetradrachmy se sovou se v 5. a 4. století př. n. l. hojně napodobovaly v Levantě, Egyptě a Arábii; napodobeniny se od originálů obvykle liší hrubším stylem.
Podunajští Keltové ve 3. a 2. století př. Kr. napodobovali obchodně oblíbené stříbrné tetradrachmy makedonského krále Filipa II. Makedonského a zlaté statéry typu Niké i stříbrné tetradrachmy jeho syna Alexandra III. Velikého; později i tetradrachmy z ostrova Thasos ražené po roce 148 př. Kr. Některé keltské napodobeniny jsou tak dokonalé, že se od předlohy dají odlišit jen stěží, u jiných je obraz zjednodušen v duchu keltského umění natolik, že předlohu lze sotva určit.
Ve středověku se napodobovaly mince, které ovládly obchod určité oblasti. Některé typy českých denárů nižší hmotnosti a odlišného stylu jsou považovány za napodobeniny vzniklé z obchodních důvodů v zemích na sever od Čech. Starší numismatici je označovali jako následní denáry (německy Nachmünzen); místo a doba jejich ražby nejsou dosud jasné. Největší množství obsahoval polský nález u Bystrzyce z roku 1886. Na východ od českého území vznikaly v 11. století takzvané vendické denáry, napodobeniny německých denárů s klamnými opisy. Dobovými napodobeninami, vzniklými především v Polsku, jsou i některé groše Václava II. z kvalitního kovu, jejichž styl neodpovídá oficiálním ražbám.
Napodobeniny drobných mincí 15. století se nazývají beischlagy. Příkladem jsou drobné stříbrné mince ražené na počátku 15. století v Jihlavě a v jihočeském Rožmberku, které podle Pavla Radoměrského napodobovaly soudobé vídeňské feniky; část mohla vzniknout i na rakouském území.
Novodobými napodobeninami jsou vedle padělků i legálně zhotovené kopie, tedy repliky. Vyrábějí se jako pamětní suvenýry, pro sběratele nebo pro muzea, když není k dispozici vzácný originál. Od napodobenin je třeba odlišit novoražby: tereziánský tolar se s letopočtem 1780 razí dodnes.
Druhy a rozpoznání
Provedení napodobenin sahá od téměř dokonalé kopie po hrubou imitaci, na které je předloha jen naznačena. Časté jsou klamné opisy – soustavy čárek, které jen napodobují písmena – nebo pseudolegendy, kde rytec vytvořil správná písmena, ale nápis nedává smysl, protože jejich význam neznal.
Napodobenina se od dobového padělku liší kovem: dobový padělek měl záměrně sníženou ryzost nebo byl jen pozlacený či postříbřený, aby příjemce oklamal. Repliky ve shodném kovu, velikosti a hmotnosti jako originál musí být odlišeny značkou, obvykle puncovanou, aby se nedaly vydávat za originál; studijní kopie nesou na hraně nápis „COPY“ nebo podobný. Častěji se repliky vyrábějí zmenšené nebo z jiného kovu.
K rozpoznání slouží porovnání s mincí zaručeně pravou, zvážení, změření a zvětšená fotografie, která odhalí stopy po odlití. U zlatých a stříbrných mincí se dělá i nedestruktivní rentgenfluorescenční rozbor kovu.
