Niké

Niké byla řecká bohyně vítězství – okřídlená postava, která korunuje vítěze. Její římskou obdobou je Victoria. Patří k nejčastějším motivům antických mincí: objevuje se na zlatých statérech Alexandra Velikého i na římských ražbách po celá staletí. Na antických mincích je jedním z nejčastějších motivů.

Historie

V řecké mytologii je Niké dcerou Titána Pallanta a řeky Styx. Zvolila si stranu Dia v boji proti Titánům a zůstala mu nablízku – proto ji sochaři zobrazují, jak stojí vedle Dia nebo Athény, případně jako drobnou postavu v jejich dlani.

Zobrazovala se jako mladá žena s křídly, s vavřínovým věncem nebo palmovou ratolestí. Nešlo o bohyni s vlastním rozsáhlým kultem – byla spíš zosobněním vítězství, ať už ve válce, nebo v atletických hrách. Právě proto se s ní tak dobře pracovalo ve výtvarném umění: každý na první pohled poznal, co znamená.

Nejslavnějším dochovaným dílem je Niké Samothrácká, mramorová socha z počátku 2. století před naším letopočtem, kterou dnes uvidíte na schodišti pařížského Louvru. Vznikla jako děkovný dar za námořní vítězství a stojí na přídi kamenné lodi.

Do moderní doby se jméno přeneslo dvakrát. Křídla Niké nesou olympijské medaile a bohyni si za svůj název vybrala i americká sportovní značka – její logo má představovat právě křídlo.

Niké na mincích

Pro antické mincovnictví je Niké jedním z nejužitečnějších motivů: sděluje vítězství bez jediného slova. Alexandr Veliký razil zlaté statéry, které mají na líci hlavu Athény v přilbě a na rubu stojící Niké s věncem a lodním stěžněm. Tyto mince obíhaly po celém tehdejším světě a napodobovaly se ještě dlouho po Alexandrově smrti.

Řím převzal motiv jako Victorii a používal ho po celou dobu císařství. Objevuje se na denárech, sesterciích i zlatých ražbách, jako okřídlená postava s věncem, palmou nebo štítem, na kterém stojí nápis oslavující vojenský úspěch. Podle rubní strany se pozná, jaké tažení chtěl který císař připomenout.

Sběratelsky je to vděčné téma pro sbírku sestavovanou podle motivu, ne podle panovníka. Nabídka sahá od dostupných římských bronzů po vzácné řecké statéry, takže se dá začít s malým rozpočtem a postupně přidávat. U zlatých statérů Alexandrova typu se vyplatí pozornost – napodobenin a moderních kopií je hodně a rozlišuje je hlavně hmotnost, styl ražby a doklad původu.