Plaketa

Plaketa je hranatá kovová medaile s reliéfem jen na jedné straně, rub zůstává hladký. Slouží ke stejnému účelu jako medaile – k upomínce, odměně či poctě. Název pochází z francouzského plaquette, malá destička. Jako samostatný druh umělecké práce vznikla v Itálii ve 40. letech 15. století.
| Tvar | hranatá destička s reliéfem na jedné straně a hladkým rubem |
|---|---|
| Původ názvu | francouzské plaquette – malá destička |
| Vznik | Itálie, 40. léta 15. století – Řím a severoitalská centra jako Padova |
| Renesanční technika | lití bronzu metodou ztraceného vosku, často ve více odlitcích |
| Rozdíl proti medaili | medaile mívá zdobené obě strany |
| Česká secese | lité a galvanoplastické plakety Stanislava Suchardy |
Historie
První plakety vznikly v renesanční Itálii, kde se drobné reliéfy z bronzu s náboženskými, mytologickými a alegorickými výjevy odlévaly od 40. let 15. století. Během následujícího století se rozšířily po celé Evropě; v Německu patřil k nejvýznamnějším mistrům Peter Flötner. Renesanční plakety se vsazovaly do oltářů, nábytku, kazet, kalamářů či jílců mečů, náboženské plakety sloužily při mši jako pax a jiné jako předlohy pro další umělce. Tomu odpovídá i jejich tvar: plaketa určená k ozdobě jílce mohla mít obrys štítu.
Později plakety převzali francouzští a další medailéři a udělali z nich samostatná umělecká díla, která mohla medaili nahradit. V 19. století zažil druh menší oživení – nové plakety bývaly větší než renesanční a vydávaly je zejména ve Francii a v Německu průmyslové podniky a instituce k výročím a událostem. V Berlíně odlévala královská slévárna v první polovině 19. století železné novoroční plakety, jednostranné železné odlitky vznikaly i v Blansku a v Brně.
Plaketu hojně pěstovala česká secese. Stanislav Sucharda tvořil lité i galvanoplastické plakety s literárními náměty, na plaketách a medailích pracovali i jeho žáci Antonín Odehnal a Robert Hájek, autor plaket čs. prezidentů. Karel Korschann vytvářel pro brněnskou slévárnu I. Storka litinové a prolamované plakety.
Výroba a určení
Renesanční i secesní plakety jsou často lité. Lití je u nich původní autorská technika, ne znak padělku jako u mincí – stejně jako u litých medailí. Secesní plakety existují také jako galvanoplastiky, tedy kovové kopie vyloučené elektrolyticky na otisk předlohy. Plakety se ale i razily: plakety a hranaté klipy vznikaly například mezi střeleckými ražbami z doby Františka Josefa I.
Plaketa patří do oboru medailérství a sběratelé ji řadí k medailím. Ukazuje to i katalog Wurzbach-Tannenbergovy sbírky z roku 1943, nazvaný Katalog meiner Sammlung von Medaillen, Plaketten und Jetons, tedy katalog medailí, plaket a žetonů.
