Privilegium

Privilegium je zvláštní právo nebo výsada udělená panovníkem určité osobě, skupině nebo instituci. Ve středověku a raném novověku představovala privilegia základní právní nástroj, kterým panovníci regulovali hospodářství, správu i společenské vztahy. Mezi nejcennější privilegia patřilo právo razit mince, vařit pivo nebo pořádat trhy.

Historie

Systém privilegií se vyvinul z římského práva, kde označoval soukromý zákon platný pro konkrétní osobu nebo skupinu. Ve středověké Evropě se privilegia stala základním nástrojem feudální správy. Panovníci jejich prostřednictvím delegovali část své moci na šlechtu, církev nebo města výměnou za loajalitu a služby. První privilegia v českých zemích udělovali již Přemyslovci od 10. století, především klášterům a vznikajícím městům.

Rozkvět udělování privilegií nastal ve 13. století s rozvojem měst a kolonizace. Přemysl Otakar I. a Václav I. udělovali rozsáhlá privilegia královským městům, která zahrnovala právo na samosprávu, soudnictví, tržní monopoly a osvobození od cel. Církevní instituce získávaly imunity, tedy vynětí z pravomoci světských soudů a úředníků. Šlechta dostávala privilegia na zakládání měst, těžbu nerostů nebo stavbu hradů.

Za vlády Karla IV. došlo k systematizaci privilegií. Panovník potvrzoval stará práva a uděloval nová, zejména univerzitě, městům a řemeslným cechům. Privilegia byla zapisována do zvláštních knih a opatřována pečetěmi. Majestát Vladislava II. z roku 1502 potvrdil privilegia českých stavů a omezil panovnickou moc. V habsburské monarchii pokračovala tradice udělování privilegií, i když postupně docházelo k jejich unifikaci a omezování.

Doba osvícenství přinesla kritiku systému privilegií jako překážky rovnosti před zákonem. Josef II. mnoho privilegií zrušil v rámci svých reforem, ale po jeho smrti byla částečně obnovena. Revoluční rok 1848 znamenal formální konec feudálních privilegií. Moderní ústava zaručila všem občanům rovnost před zákonem. Přesto některé prvky privilegií přežívaly v modifikované podobě až do 20. století.

Privilegia měla často formu slavnostních listin psaných latinsky na pergamenu, opatřených panovnickou pečetí. Jejich text obsahoval přesné vymezení udělených práv, podmínky jejich užívání a sankce za porušení. Originály privilegií byly pečlivě uchovávány jako nejcennější dokumenty, protože na jejich základě se prokazovala práva jejich držitelů.

Druhy a význam privilegií

Privilegia se dělila podle obsahu na několik základních typů. Hospodářská privilegia zahrnovala právo razby mincí, těžby nerostů, pořádání trhů a jarmarků, vybírání cel a mýta. Mincovní privilegium bylo jedním z nejvýznamnějších, protože přinášelo značné zisky z ražebného. Právní privilegia poskytovala soudní imunitu, právo hrdelního soudu nebo osvobození od některých povinností.

Městská privilegia tvořila základ středověké městské autonomie. Zahrnovala právo volit rychtáře a konšely, vytvářet vlastní právní předpisy, soudit občany podle městského práva a vybírat daně. Významné bylo mílové právo, které zakazovalo provozování řemesel v okolí města. Právo várečné a právo skladní zajišťovalo městům monopol na výrobu piva a obchod se zbožím.

Církevní privilegia poskytovala klášterům a biskupstvím rozsáhlé svobody. Kromě soudní imunity získávaly církevní instituce osvobození od daní, právo azylu a desátkové právo. Univerzitní privilegia zaručovala akademickou svobodu, vlastní soudnictví nad studenty a mistry a osvobození od městských povinností.

Zajímavosti

• Nejstarší dochované privilegium v českých zemích je listina Jindřicha IV. pro pražské biskupství z roku 1086.
• Kutnohorské mincovní privilegium z roku 1300 učinilo z města centrum ražby pražských grošů a jedno z nejbohatších měst království.
• Některá privilegia platila věčně, jiná pouze za života panovníka, který je udělil, a musela být potvrzována jeho nástupci.