Proskynesis

Proskynesis je řecké označení úkonu úcty vyjádřeného úklonou, kleknutím nebo padnutím k zemi před božstvem či panovníkem. V achaimenovské Persii vyjadřoval hierarchii dvora; Alexandr Veliký se jej pokusil zavést i pro své makedonské a řecké druhy, kteří jej odmítali jako poctu náležející bohům.

Historie

Řecké sloveso proskynein označovalo gesto úcty, jehož přesná podoba závisela na postavení účastníků. Mohlo jít o polibek ruky, úklonu, kleknutí či úplné padnutí na zem. Jeden moderní obraz „orientálního klanění“ proto nevystihuje všechny situace.

Na achaimenovském dvoře byla tělesná vzdálenost a hloubka úklony součástí hierarchie přístupu ke králi. Řečtí pozorovatelé gesto často vykládali jako božskou poctu, zatímco v perském rámci mohlo vyjadřovat politickou podřízenost bez tvrzení, že král je bohem.

Alexandr Veliký po dobytí Perské říše přebíral část dvorských zvyklostí a zapojoval íránské elity do vlády. Kolem roku 327 př. n. l. se pokusil zavést proskynesi i mezi svými makedonskými a řeckými druhy. Pokus vyvolal odpor, protože svobodní Řekové spojovali padnutí k zemi s kultem bohů.

Vyprávění o filozofovi Kallisthenovi, který gesto odmítl, pochází z pramenů sepsaných později a v detailech se liší. Jisté je napětí mezi Alexandrovou univerzální monarchií a představou makedonského krále jako prvního mezi bojovníky.

V helénistických monarchiích, římském a byzantském prostředí se dvorská gesta dále proměňovala. Pozdně římská adoratio a byzantské ceremonie nelze jednoduše prohlásit za beze změny převzatou perskou proskynesi; význam určovalo náboženství i instituce dané doby.

Termín se používá také v křesťanské teologii pro relativní úctu, odlišovanou od božské adorace. Při překladu je proto nutné určit, zda text popisuje dvorský rituál, kultovní gesto nebo odbornou nauku o úctě k obrazům.

Výklad hesla Proskynesis musí rozlišovat dobové označení od pozdějšího odborného názvu. Současníci nemuseli používat stejnou terminologii jako dnešní katalogy a jeden výraz mohl v různých zemích znamenat odlišnou věc. Proto se vždy uvádí místo, období a druh pramene, z něhož určení vychází.

Důležitou část poznání tvoří písemné a hmotné prameny. Úřední dokument zachycuje právní záměr, účet praktické plnění a dochovaný předmět technologický výsledek. Žádný z nich není sám úplným obrazem. Spolehlivý popis porovnává jejich data a otevřeně označuje mezery v dochování.

Pozdější literatura často převzala působivý příběh, který zjednodušuje více příčin do jediné události. Moderní bádání proto kontroluje chronologii, význam dobových slov a nezávislost použitých svědectví. Rozdílné odborné závěry nejsou důvodem k náhodnému výběru, ale k přesnému vymezení toho, co lze tvrdit jistě.

Pro českého čtenáře je užitečné zachovat ustálený český název a při prvním výskytu doplnit původní termín. Překlad nemá vytvářet zdání instituce nebo technologie, která v dané době neexistovala. Srovnání s moderním pojmem může pomoci, jen pokud jsou současně popsány zásadní rozdíly.

V numismatickém a sběratelském prostředí se Proskynesis může objevit na minci, medaili, bankovce, listině nebo v provenienčním záznamu. Samotná časová shoda spojení nedokazuje. Přímou vazbu potvrzuje opis, emitent, objednávka, archivní dokument nebo bezpečně doložený původ konkrétního předmětu.

Hodnota historického dokladu nespočívá jen ve vzácnosti. Podstatná je čitelnost rozhodujících znaků, úplnost kontextu a možnost ověřit předchozí vlastnictví. Čištění, doplnění nebo nepopsaná restaurace mohou odstranit informace. Katalog má proto oddělit popis stavu od historické interpretace.

Gesto úcty v perském, řeckém a pozdějším prostředí

Antický autor může stejné slovo použít pro různé stupně úklony. Výtvarné zobrazení se posuzuje podle polohy těla, vztahu postav a kontextu scény. Klečící postava bez opisu není automaticky dokladem Alexandrem zaváděné proskynese.

Na mincích se proskynesis obvykle nezobrazuje jako technický typ. Panovnický portrét s rohy, paprsky nebo božskými atributy může souviset se sakralizací moci, ale neprokazuje konkrétní dvorský obřad. Výklad musí oddělit ikonografii od literárního líčení.

Český text může používat nesklonné proskynesis i počeštěný tvar proskynese. V odborném záznamu je vhodné propojit obě varianty a zachovat řecký tvar v citaci. Slovo se nemá překládat jednotně jako „klanění se bohu“, protože perský politický význam byl širší.

Při určování se nejprve zaznamená materiál, rozměr, hmotnost, technika, opis a všechny značky. Údaje se porovnávají s katalogem pro konkrétní místo a období. Podobnost hlavního motivu nestačí, protože pozdější kopie často přebírají obraz, ale mění hranu, písmo nebo výrobní postup.

Provenience se skládá z navazujících dokladů: starých soupisů, aukčních záznamů, sbírkových štítků, faktur a fotografií. Certifikát bez dohledatelného vydavatele není důkazem. Každá mezera se má přiznat a nesmí být nahrazena příběhem, který nelze ověřit.

Digitální fotografie má zachytit celek i detail v kolmém a šikmém světle. U mince se přidává hrana, u listiny vazba, pečeť a zadní strana. Barevné úpravy a měřítko se uvádějí, aby další badatel mohl rozlišit skutečný znak od stínu nebo komprese obrazu.