Proskynesis

Proskynesis je řecké označení úkonu úcty vyjádřeného úklonou, kleknutím nebo padnutím k zemi před božstvem či panovníkem. V achaimenovské Persii vyjadřoval hierarchii dvora; Alexandr Veliký se jej pokusil zavést i pro své makedonské a řecké druhy, kteří jej odmítali jako poctu náležející bohům.

Historie

Řecké sloveso proskynein označovalo gesto úcty, jehož přesná podoba závisela na postavení účastníků. Mohlo jít o polibek ruky, úklonu, kleknutí či úplné padnutí na zem. Jeden moderní obraz „orientálního klanění“ proto nevystihuje všechny situace.

Na achaimenovském dvoře byla tělesná vzdálenost a hloubka úklony součástí hierarchie přístupu ke králi. Řečtí pozorovatelé gesto často vykládali jako božskou poctu, zatímco v perském rámci mohlo vyjadřovat politickou podřízenost bez tvrzení, že král je bohem.

Alexandr Veliký po dobytí Perské říše přebíral část dvorských zvyklostí a zapojoval íránské elity do vlády. Kolem roku 327 př. n. l. se pokusil zavést proskynesi i mezi svými makedonskými a řeckými druhy. Pokus vyvolal odpor, protože svobodní Řekové spojovali padnutí k zemi s kultem bohů.

Vyprávění o filozofovi Kallisthenovi, který gesto odmítl, pochází z pramenů sepsaných později a v detailech se liší. Jisté je napětí mezi Alexandrovou univerzální monarchií a představou makedonského krále jako prvního mezi bojovníky.

V helénistických monarchiích, římském a byzantském prostředí se dvorská gesta dále proměňovala. Pozdně římská adoratio a byzantské ceremonie nelze jednoduše prohlásit za beze změny převzatou perskou proskynesi; význam určovalo náboženství i instituce dané doby.

Termín se používá také v křesťanské teologii pro relativní úctu, odlišovanou od božské adorace. Při překladu je proto nutné určit, zda text popisuje dvorský rituál, kultovní gesto nebo odbornou nauku o úctě k obrazům.

Gesto úcty v perském, řeckém a pozdějším prostředí

Antický autor může stejné slovo použít pro různé stupně úklony. Výtvarné zobrazení se posuzuje podle polohy těla, vztahu postav a kontextu scény. Klečící postava bez opisu není automaticky dokladem Alexandrem zaváděné proskynese.

Na mincích se proskynesis obvykle nezobrazuje jako technický typ. Panovnický portrét s rohy, paprsky nebo božskými atributy může souviset se sakralizací moci, ale neprokazuje konkrétní dvorský obřad. Výklad musí oddělit ikonografii od literárního líčení.

Český text může používat nesklonné proskynesis i počeštěný tvar proskynese. V odborném záznamu je vhodné propojit obě varianty a zachovat řecký tvar v citaci. Slovo se nemá překládat jednotně jako „klanění se bohu“, protože perský politický význam byl širší.