Rakouské císařství

Rakouské císařství byl středoevropský stát existující v letech 1804-1867, který vznikl vyhlášením císařského titulu Františkem II. Habsburským a stal se jednou z hlavních evropských velmocí 19. století. Rakouské císařství je v numismatice významné díky svému rozmanitému mincovnictví zahrnujícímu rakouské tolary, konvenční měnu a dukáty s portréty habsburských císařů.

Historie

Rakouské císařství vzniklo 11. srpna 1804, kdy se František II., poslední císař Svaté říše římské, prohlásil císařem Rakouska jako František I. Tento krok byl reakcí na Napoleonovo vyhlášení francouzského císařství a snahu zachovat habsburskou císařskou důstojnost po očekávaném zániku Svaté říše římské. František tak dva roky vládl současně jako císař Svaté říše římské i císař Rakouska, dokud roku 1806 nesložil korunu Svaté říše a titul rakouského císaře se stal jeho jediným císařským titulem.

Novývznik císařství se kryje s obdobím napoleonských válek, které zásadně ovlivnily rakouské dějiny. Rakousko vedlo v rámci koalicí téměř nepřetržité války proti francouzské expanzi. Přes počáteční porážky u Slavkova (1805) a Wagramu (1809), kdy Rakousko ztratilo významná území včetně přístupu k moři, dokázal kníže Metternich diplomaticky manévrovat a konečně se podílet na Napoleonově porážce.

Vídeňský kongres (1814-1815) obnovil rakouskou moc a učinil z Vídně centrum evropské diplomacie. Rakousko získalo zpět ztracená území a připojilo lombardsko-benátské království v severní Itálii. Císař František I. a později Ferdinand I. vládli absolutistickým způsobem podle zásad Svaté aliance a potlačovali liberální a národní hnutí po celé Evropě.

Významnou postavou rakouské politiky se stal kníže Metternich, ministr zahraničí a později kancléř, který vytvořil konzervativní systém založený na legitimismu a potlačování revolucí. Metternichův systém udržoval evropskou rovnováhu, ale současně bránil politickým a společenským reformám. Rakousko se tak stalo symbolem reakce proti liberálním a národním hnutím 19. století.

Revoluce roku 1848 otřásla základy císařství. Ve Vídni vypukly demonstrace požadující ústavu a občanské svobody, Metternich musel utéct a slabomyslný Ferdinand I. abdikoval ve prospěch svého synovce Františka Josefa I. Současně propukly národní povstání v Uhrách pod vedením Lajose Kossutha, v severní Itálii a v Čechách. Mladý František Josef však dokázal s pomocí ruské armády všechna povstání potlačit.

Po potlačení revoluce následovalo období neoabsolutismu (1849-1867), kdy František Josef zavedl centralizovanou správu pro celé císařství a potlačil politické svobody. Rakousko však utrpělo těžké porážky - ztratilo válku s Francií a Piemontem roku 1859 a většinu severní Itálie, zatímco porážka u Hradce Králové roku 1866 vyloučila Rakousko z německých záležitostí a ukončila německé sjednocovací ambice.

Vojenské porážky a rostoucí národní problémy přinutily Františka Josefa k reformám. Rakousko-uherské vyrovnání roku 1867 transformovalo absolutistické císařství v dualistickou monarchii, kde Uhry získaly širokou autonomii. Tím formálně skončilo Rakouské císařství a vzniklo Rakousko-Uhersko, ačkoliv západní část si zachovala název císařství rakouského.

František Josef I. vládl celých 68 let a stal se symbolem habsburské dynastie. Jeho dlouhá vláda zahrnovala modernizaci říše, výstavbu železnic, industrializaci, ale také nárůst národních tenzí. Tragédie v císařské rodině - sebevražda následníka Rudolfa a zavraždění Františka Ferdinanda v Sarajevu roku 1914 - přispěly k vypuknutí první světové války.

Konec císařství přišel s porážkou v první světové válce. Karel I., poslední habsburský císař, se pokusil o separátní mír, ale neúspěšně. Roku 1918 se říše rozpadla na nástupnické státy a Karel abdikoval. Rakousko se stalo malou alpskou republikou, čímž skončila šestisetiletá habsburská nadvláda ve střední Evropě.

Rakouské císařské mincovnictví

Rakouské mincovnictví navázalo na dlouhou habsburskou tradici, ale postupně se modernizovalo podle 19. století potřeb. František I. zavedl nový císařský titul na mince a rakouský dvojhlavý orel nahradil symbol Svaté říše římské. Základem systému zůstaly konvenční měny zavedené ještě Marie Terezií - stříbrné tolary a krejcary s precizními císařskými portréty a habsburskou heraldickou symbolikou.

Za Františka I. a Ferdinanda I. se razily reprezentační tolary a dukáty s detailními císařskými podobizna a alegorickými motivy oslavujícími habsburskou dynastii. Rakouské zlaté dukáty měly tradicionalní motivy císaře v korunovačních šatech nebo císařského orla s rakouským štítem. Stříbrné tolary se staly základní velkej mincí pro obchod po celém císařství.

Revoluční rok 1848 přerušil běžnou mincovní produkci, ale po nástupu Františka Josefa I. došlo k modernizaci celého systému. Nová rakouská měna zavedená roku 1857 nahradila konvenční systém moderním desetinným systémem založeným na zlatém standardu. Razily se zlaté 4dukáty, 8florény a 4florény s mladistvým císařským portrétem.

Rakouské stříbrné floreny a krejcary měly jednotný vzhled pro celé císařství, ale některé region si zachovaly místní varianty. Benátky, Miláno, Budapešt a Praha měly vlastní mincovny razící podle vídeňských standardů. Kvalita rakouského mincovnictví byla velmi vysoká díky tradičním řemeslným dovednostem a moderní technologii zavedené v 19. století.

Zajímavosti

• Schönbrunn byl letním sídlem císařů s 1441 komnatami a zahradami ve francouzském stylu konkurujícími Versailles.
• Vídeňský kongres roku 1815 překreslil mapu Evropy a zavedl systém pravidelných mezinárodních konferencí.
• Rakouská hymna složená Haydnem na slova "Gott erhalte Franz den Kaiser" se stala melodií současné německé hymny.
• Franz Joseph byl nejdéle vládnoucím habsburským panovníkem a jeho smrt roku 1916 symbolicky ukončila starou Evropu.
• Hofburg ve Vídni byl zimním císařským sídlem a dodnes uchovává císařské korunovační klenoty a poklady династie.