Ryzí kov
Ryzí kov je termín označující míru čistoty drahého kovu, především zlata, stříbra, platiny a palladia, v daném předmětu, vyjádřenou jako poměr obsahu čistého drahého kovu vůči celkové hmotnosti, včetně příměsí. Tento klíčový parametr, který se tradičně vyjadřuje v tisícinách (např. 999/1000), karátech (pro zlato) nebo různých historických jednotkách, je zásadním faktorem určujícím hodnotu, investiční potenciál i fyzikální vlastnosti mincí, slitků a šperků z drahých kovů a podléhá přísné kontrole a certifikaci.
Historie
Koncept ryzosti drahých kovů se objevil již ve starověku, kdy první systematické měření a standardizace ryzosti zlata probíhaly v Lýdii (dnešní Turecko) kolem 7. století př. n. l. s využitím tzv. prubířského kamene. V antickém Římě byl zaveden první formální systém označování ryzosti zlata v jednotkách "scripulum" (1/24), což je předchůdce dnešního karátového systému. Středověk přinesl rozmanitost regionálních standardů – v Evropě se ujaly systémy založené na dílech (lotový systém, 1 lot = 1/16) nebo karátový systém (1 karát = 1/24). Zlomovým bodem byla standardizace ryzosti v rámci mincovních unií a národních zákonů o ražbě – např. latinská mincovní unie v roce 1865 stanovila standard 900/1000 pro zlaté a stříbrné mince. Moderní definice ryzosti v tisícinách se začala širšíce užívat v 19. století s postupnou metrifikací měrných systémů. Významnou změnou byl ve 20. století nárůst ryzosti investičních mincí a slitků – od standardu 900/1000 (90 %) až po současné "four nines" (9999/10000, tj. 99,99 %) u prémiových produktů. Paralelně s tím docházelo k rozvoji metod testování ryzosti – od prubířských postupů přes specifickou hmotnost a chemické testy až po moderní spektrometrii. V současnosti je ryzost drahých kovů v numismatických a investičních produktech přísně regulována národními puncovními zákony a mezinárodními standardy jako "Good Delivery List" Londýnské asociace obchodníků s drahými kovy (LBMA).
Ryzost drahých kovů má několik důležitých aspektů a způsobů vyjádření. Z hlediska definice jde o poměr hmotnosti čistého drahého kovu k celkové hmotnosti předmětu, přičemž tento poměr se vyjadřuje několika způsoby: v tisícinách (např. 995/1000 znamená 99,5 % čistého kovu), v karátech pro zlato (24 karátů = 100 % čistého zlata, 18 karátů = 75 % zlata), v percentech (např. 92,5 % = 925/1000) nebo historickými jednotkami jako lot (16 lotů = 100 % čistého stříbra) či próba (96. próba = 96 % čistého kovu v Rusku). Mezi přísně standardizované úrovně ryzosti používané v numismatice patří: pro zlato 999,9/1000 (99,99 %, moderní investiční standard), 999/1000 (99,9 %), 986/1000 (98,6 %, "dukátové zlato"), 916,7/1000 (91,67 %, 22 karátů, "crown gold" – standard britských sovereignů) a 900/1000 (90 %, mincovní standard USA do roku 1934); pro stříbro 999,9/1000 (99,99 %, moderní investiční standard), 999/1000 (99,9 %), 958/1000 (95,8 %, britské stříbro), 925/1000 (92,5 %, sterlingové stříbro) a 900/1000 (90 %, historický mincovní standard); pro platinu a palladium 999,5/1000 (99,95 %, současný standard). Z technického hlediska platí, že vyšší ryzost znamená lepší investiční hodnotu, ale často horší fyzikální vlastnosti – velmi čisté drahé kovy jsou měkčí a náchylnější k poškození, proto se pro praktické využití ve špercích a historických mincích používají slitiny s nižší ryzostí a vyšší mechanickou odolností. Ověřování ryzosti probíhá několika metodami od nedestruktivních (rentgenová fluorescenční spektrometrie, ultrazvukové testování, specifická hmotnost) po částečně destruktivní (prubířská stezka, kupelace) a je standardizováno národními puncovními úřady.
Význam pro investory a sběratele
Pro numismatické investory představuje ryzost klíčový parametr určující hodnotu a likviditu investice. Standardní investiční mince a slitky jsou dnes typicky raženy v nejvyšší komerčně dostupné ryzosti (zlato a stříbro 999,9/1000, platina a palladium 999,5/1000), což garantuje maximální materiálovou hodnotu. Historické mince mají často nižší ryzost (např. 900/1000 u amerických zlatých mincí do roku 1933 nebo 986/1000 u československých dukátů), což je třeba zohlednit při kalkulaci jejich kovové hodnoty. Důvěryhodnost ryzosti je zajišťována třemi způsoby: zákonnou garancí emisní autority u mincí s nominální hodnotou, certifikací renomovaných rafinerií u investičních slitků a nezávislým hodnocením u numismatických předmětů. Zásadní roli hraje vztah mezi ryzostí a prémií – investiční produkty s vyšší ryzostí mají obvykle nižší procentuální přirážku nad hodnotu obsaženého kovu, zatímco historické mince s nižší ryzostí mohou mít výrazně vyšší prémii díky numismatické hodnotě. Pro sběratele je důležité porozumění historickým standardům ryzosti, které umožňuje správné zařazení a ocenění sbírkových předmětů.
Příklady
V oblasti investičních mincí a slitků jsou typickými příklady různých úrovní ryzosti: Canadian Maple Leaf (zlato 999,9/1000 - nejvyšší běžně dostupná ryzost), American Buffalo (zlato 999,9/1000), American Eagle (zlato 916,7/1000 - nižší ryzost pro vyšší odolnost), British Sovereign (zlato 916,7/1000 - tradiční "crown gold"), Wiener Philharmoniker (stříbro 999/1000) nebo American Silver Eagle (stříbro 999/1000). U historických mincí jsou významnými příklady americké zlaté mince ražené do roku 1934 (900/1000), francouzské napoleony (900/1000), štrasburský standard stříbra používaný v německy mluvících zemích (812,5/1000) nebo římské denáry, jejichž ryzost postupně klesala z téměř čistého stříbra až k méně než 50 % za pozdního císařství. V oblasti investičních slitků jsou standardem Good Delivery Bars od LBMA-certifikovaných rafinerií s minimální ryzostí 995/1000 pro zlato a 999/1000 pro stříbro.
Zajímavosti
- Absolutní čistota (1000/1000) drahých kovů je prakticky nedosažitelná v komerčním měřítku. Nejvyšší komerčně dostupná ryzost je 99,999 % (tzv. "five nines"), kterou nabízí Royal Canadian Mint pro některé speciální zlaté produkty, což představuje pouze 1 atom nečistot na 100 000 atomů zlata.
- Paradoxem investičních drahých kovů je, že některé historické mince s nižší ryzostí (jako britský sovereign s ryzostí 91,67 %) mohou mít na mezinárodním trhu vyšší likviditu a nižší prémii než moderní mince s vyšší ryzostí, a to díky jejich historickému významu, standardizaci a všeobecnému uznání.
- Fenomén tzv. "fineness downgrade" (snížení ryzosti) byl běžnou praxí v historickém mincovnictví, kdy panovníci tajně snižovali obsah drahého kovu v mincích při zachování stejné nominální hodnoty, což bylo formou skrytého zdanění. Nejznámějším příkladem je "Great Debasement" v Anglii za Jindřicha VIII., kdy obsah stříbra v groších klesl z 92% na pouhých 33%.