Saalfeld
Saalfeld (úředně Saalfeld/Saale) je město v německém Durynsku na řece Sále a sídlo okresu Saalfeld-Rudolstadt. Poprvé je doloženo roku 899 a v letech 1551–1846 v něm pracovala mincovna ernestinských Wettinů. Proslulo starým městem a „vílími jeskyněmi“ Feengrotten v bývalém kamencovém dole.
| Země | Durynsko, Německo |
|---|---|
| Řeka | Sála |
| První písemná zmínka | 899, jako Salauelda |
| Benediktinský klášter | založen roku 1071 kolínským arcibiskupem Annem II. |
| Městská práva | 1208 |
| Mincovna | 1551–1846, od roku 1571 krajská mincovna Hornosaského kraje |
| Bitva u Saalfeldu | 10. října 1806 |
| Feengrotten | bývalý kamencový důl, pro veřejnost otevřen roku 1914 |
Historie
Saalfeld leží v údolí řeky Sály, kde bylo možné kontrolovat brody i obchodní cesty. Poprvé se připomíná roku 899 v listině císaře Arnulfa Korutanského jako Salauelda. Okolí bylo říšským zbožím; roku 1071 zde kolínský arcibiskup Anno II. založil benediktinský klášter sv. Petra a Pavla, který se stal duchovním a hospodářským střediskem kraje. Městská práva získal Saalfeld roku 1208 jako čtvrté město v Durynsku.
Od roku 1209 držela Saalfeld v zástavě hrabata ze Schwarzburgu, od nichž jej roku 1389 koupili míšeňští markrabí z rodu Wettinů. Wettinové pak městu vládli až do roku 1918. Benediktinský klášter zanikl za reformace roku 1526. Po dělení ernestinských zemí roku 1680 se Saalfeld stal sídlem vévodství Sasko-Saalfeldského. Jeho vévodové od roku 1745 sídlili v Coburgu a z jejich rodu vzešla dynastie Sasko-Kobursko-Gothajských. Roku 1826 připadl Saalfeld vévodství Sasko-Meiningenskému.
Do evropských dějin Saalfeld vstoupil 10. října 1806, kdy u města francouzská vojska porazila pruský sbor a v boji padl princ Ludvík Ferdinand Pruský. Bitva byla předehrou bitvy u Jeny a Auerstedtu. Roku 1872 vznikla v nedalekém Unterwellenbornu železárna Maxhütte. Po roce 1945 byl Saalfeld součástí sovětské okupační zóny a v letech 1949–1990 Německé demokratické republiky.
Památky a současnost
Saalfeld si dodnes uchoval čitelné historické jádro s kostely, měšťanskými domy a stopami někdejšího opevnění. V budově bývalého františkánského kláštera z doby kolem roku 1250, kde v letech 1551–1735 pracovala mincovna, sídlí od roku 1904 městské muzeum.
Nejznámější značkou Saalfeldu jsou Feengrotten – „vílí jeskyně“. Nejde o přírodní krasové jeskyně, ale o bývalý důl na kamencovou břidlici „Jeremias Glück“, kde se s přestávkami těžilo od roku 1544 do roku 1850. V opuštěných štolách se časem vytvořily barevné sintrové útvary a jezírka. Jako prohlídkový důl jsou Feengrotten otevřené od 31. května 1914 a od roku 1993 je Guinnessova kniha rekordů vede jako nejbarevnější jeskyně světa přístupné veřejnosti.
Současný Saalfeld je správním centrem okresu Saalfeld-Rudolstadt a přirozeným uzlem pro okolní sídla v údolí Sály. Na konci roku 2025 měl 28 474 obyvatel.
