Saalfeld

Saalfeld (úředně Saalfeld/Saale) je město v německém Durynsku na řece Sále a sídlo okresu Saalfeld-Rudolstadt. Poprvé je doloženo roku 899 a v letech 1551–1846 v něm pracovala mincovna ernestinských Wettinů. Proslulo starým městem a „vílími jeskyněmi“ Feengrotten v bývalém kamencovém dole.

Země Durynsko, Německo
Řeka Sála
První písemná zmínka 899, jako Salauelda
Benediktinský klášter založen roku 1071 kolínským arcibiskupem Annem II.
Městská práva 1208
Mincovna 1551–1846, od roku 1571 krajská mincovna Hornosaského kraje
Bitva u Saalfeldu 10. října 1806
Feengrotten bývalý kamencový důl, pro veřejnost otevřen roku 1914

Historie

Saalfeld leží v údolí řeky Sály, kde bylo možné kontrolovat brody i obchodní cesty. Poprvé se připomíná roku 899 v listině císaře Arnulfa Korutanského jako Salauelda. Okolí bylo říšským zbožím; roku 1071 zde kolínský arcibiskup Anno II. založil benediktinský klášter sv. Petra a Pavla, který se stal duchovním a hospodářským střediskem kraje. Městská práva získal Saalfeld roku 1208 jako čtvrté město v Durynsku.

Od roku 1209 držela Saalfeld v zástavě hrabata ze Schwarzburgu, od nichž jej roku 1389 koupili míšeňští markrabí z rodu Wettinů. Wettinové pak městu vládli až do roku 1918. Benediktinský klášter zanikl za reformace roku 1526. Po dělení ernestinských zemí roku 1680 se Saalfeld stal sídlem vévodství Sasko-Saalfeldského. Jeho vévodové od roku 1745 sídlili v Coburgu a z jejich rodu vzešla dynastie Sasko-Kobursko-Gothajských. Roku 1826 připadl Saalfeld vévodství Sasko-Meiningenskému.

Do evropských dějin Saalfeld vstoupil 10. října 1806, kdy u města francouzská vojska porazila pruský sbor a v boji padl princ Ludvík Ferdinand Pruský. Bitva byla předehrou bitvy u Jeny a Auerstedtu. Roku 1872 vznikla v nedalekém Unterwellenbornu železárna Maxhütte. Po roce 1945 byl Saalfeld součástí sovětské okupační zóny a v letech 1949–1990 Německé demokratické republiky.

Památky a současnost

Saalfeld si dodnes uchoval čitelné historické jádro s kostely, měšťanskými domy a stopami někdejšího opevnění. V budově bývalého františkánského kláštera z doby kolem roku 1250, kde v letech 1551–1735 pracovala mincovna, sídlí od roku 1904 městské muzeum.

Nejznámější značkou Saalfeldu jsou Feengrotten – „vílí jeskyně“. Nejde o přírodní krasové jeskyně, ale o bývalý důl na kamencovou břidlici „Jeremias Glück“, kde se s přestávkami těžilo od roku 1544 do roku 1850. V opuštěných štolách se časem vytvořily barevné sintrové útvary a jezírka. Jako prohlídkový důl jsou Feengrotten otevřené od 31. května 1914 a od roku 1993 je Guinnessova kniha rekordů vede jako nejbarevnější jeskyně světa přístupné veřejnosti.

Současný Saalfeld je správním centrem okresu Saalfeld-Rudolstadt a přirozeným uzlem pro okolní sídla v údolí Sály. Na konci roku 2025 měl 28 474 obyvatel.

 
Design Shoptak.cz | Platforma Shoptet