Sedmikrejcar

Sedmikrejcar (7 krejcar) byla původně stříbrná mince v hodnotě 6 krejcarů ražená Leopoldem I. (1657-1705) o hmotnosti 3,264 gramu, jejíž hodnota byla instrukcí z 19. září 1695 upravena na 7 krejcarů, přičemž na minci zůstala vyznačena původní hodnota 6 krejcarů. Tento nominál, ražený v rakouských a českých mincovnách až do počátku 19. století, představoval důležitou drobnou minci habsburské monarchie.

Historie

Vznik sedmikrejcaru souvisel s měnovou reformou Leopolda I. v druhé polovině 17. století. Původní šestikrejcar byl zaveden jako stříbrná mince o hmotnosti 3,264 gramu, která měla usnadnit drobný platební styk. Zajímavostí bylo, že po revalvaci na 7 krejcarů roku 1695 zůstalo na mincích zachováno původní označení "VI" (6 krejcarů), což způsobovalo zmatek v oběhu.

Instrukce z 19. září 1695 oficiálně změnila hodnotu šestikrejcaru na sedmikrejcar bez změny váhy nebo obsahu stříbra. Toto opatření bylo reakcí na nedostatek drobných mincí a inflační tlaky. Paradoxní situace, kdy nominální hodnota neodpovídala vyražené hodnotě, trvala několik desetiletí a vyžadovala speciální edikty vysvětlující platnost mincí.

Za vlády Marie Terezie (1740-1780) byl stříbrný sedmikrejcar ražen pouze v rakouských mincovnách, nikoliv v Praze. Mince nesla portrét panovnice a hodnotu "7" nebo "VII" již správně vyznačenou. Hmotnost zůstávala zachována, ale ryzost kolísala mezi 420-500/1000 podle období a mincovny. Vídeňská a štýrskohradecká mincovna produkovaly největší množství.

V českých zemích začala ražba sedmikrejcaru až za Františka II. (1792-1835). Pražská mincovna vyrazila sedmikrejcar poprvé a naposledy v jediném ročníku 1802 pod vedením mincmistra F. Stöhra. Tyto mince o hmotnosti 4,68 gramu představovaly lokální raritu - bylo vyraženo pouze několik tisíc kusů pro pokrytí nedostatku drobných mincí v Čechách.

Sedmikrejcar postupně ztrácel význam s přechodem na konvenční měnu a zavedením desetinného systému. Poslední pravidelné ražby proběhly v rakouských mincovnách kolem roku 1800. Mince zůstávaly v oběhu až do měnové reformy 1857, kdy byly definitivně staženy. Jejich role přešla na nové krejcarové nominály decimálního systému.

Technické parametry a varianty

Původní leopoldovský šestikrejcar/sedmikrejcar vážil 3,264 gramu při ryzosti kolem 520/1000, což představovalo 1,7 gramu čistého stříbra. Průměr činil 24-25 mm. Na averzu byl říšský orel s císařskými insigniemi, na reverzu hodnota v číslici obklopená vavřínovým věncem nebo heraldickými prvky.

Tereziánské sedmikrejcary měly podobnou hmotnost ale nižší ryzost 420-437/1000. Design byl modernější - portrét panovnice na averzu, uhersko-český erb na reverzu s hodnotou. Existovaly varianty podle mincoven označené zkratkami - W (Vídeň), G (Štýrský Hradec), K (Kremnice).

Pražský sedmikrejcar z roku 1802 byl nejtěžší variantou s hmotností 4,68 gramu, ale při nižší ryzosti 360/1000 obsahoval podobné množství stříbra. Nesl portrét Františka II. jako rakouského císaře a český erb s hodnotou "7 KR". Mintmarka C označovala pražskou mincovnu.

Zajímavosti

• Dvojí označení hodnoty - vyražené "6" platné jako 7 krejcarů - způsobovalo takový chaos, že některé země odmítaly tyto mince přijímat
• Pražský sedmikrejcar 1802 je dnes nejvzácnější variantou - cena přesahuje 50 000 Kč
• Marie Terezie nechala razit měděné sedmikrejcary pro Nizozemské Rakousko, které měly stejnou kupní sílu jako stříbrné
• Falešné sedmikrejcary z cínu byly tak rozšířené, že vzniklo rčení "laciný jako cínový sedmák"
• Poslední platba sedmikrejcarem je doložena roku 1862 - 5 let po oficiálním stažení
• V Haliči obíhaly sedmikrejcary s polským nápisem "SIEDM KRAICAROW" ražené ve Lvově