Sedmiletá válka
Sedmiletá válka byl globální konflikt v letech 1756 až 1763 mezi evropskými velmocemi, který se odehrával na třech kontinentech. Válka postavila proti sobě Prusko a Velkou Británii proti koalici Francie, Rakouska, Ruska, Španělska a Švédska. Pro numismatiku je sedmiletá válka významná jako období masové ražby válečných mincí, včetně pruských nouzových emisí a britských koloniálních platidel pro financování prvního skutečně světového konfliktu.
Historie
Sedmiletá válka začala diplomatickou revolucí, kdy tradiční nepřátelé Francie a Rakousko uzavřeli spojenectví proti rostoucí moci Pruska. Fridrich II. Veliký preventivně napadl Sasko v srpnu 1756 a zahájil válku. Prusko čelilo koalici mocností ze všech stran - Rakousku z jihu, Francii ze západu, Rusku z východu a Švédsku ze severu. Pouze britská finanční podpora a Fridrichův vojenský génius zachránily Prusko před zničením.
Fridrich II. vyhrál slavné bitvy u Rossbachu a Leuthenu v roce 1757 proti přesile, ale utrpěl těžké porážky u Kolína a Kunersdorfu. Ruské vojsko dobylo v roce 1760 Berlín. Zázrak braniborského domu přišel v roce 1762, kdy zemřela carevna Alžběta a její nástupce Petr III., obdivovatel Fridricha, uzavřel separátní mír. Hubertusburský mír v roce 1763 potvrdil status quo v Evropě, Prusko si udrželo Slezsko a stalo se evropskou velmocí.
V zámoří válka rozhodla o osudech kontinentů. Britové pod vedením Williama Pitta Staršího a generálů Wolfea a Clivea porazili Francouze v Severní Americe a Indii. Dobytí Quebeku v roce 1759 znamenalo konec Nové Francie. V Indii Robert Clive zvítězil u Palásí a položil základy britské nadvlády. Španělsko vstoupilo do války v roce 1762, ale ztratilo Havanu a Manilu. Pařížský mír v roce 1763 dal Británii Kanadu, Floridu a nadvládu v Indii.
Sedmiletá válka měla dalekosáhlé důsledky. Prusko se etablovalo jako evropská velmoc, čímž začal vzestup Německa. Británie se stala dominantní koloniální a námořní silou, ale válečné dluhy vedly k zdanění amerických kolonií a následné revoluci. Francie ztratila první koloniální impérium a finanční vyčerpání přispělo k pozdější revoluci. Válka ukázala důležitost ekonomických zdrojů a financí v moderním válečnictví. Poprvé se válčilo současně v Evropě, Americe, Asii a Africe.
Ekonomické a mincovní aspekty sedmileté války
Financování sedmileté války vyžadovalo bezprecedentní mobilizaci zdrojů. Fridrich II. znehodnotil pruskou měnu ražbou efraimků, podřadných tolarů s nízkým obsahem stříbra pojmenovaných po židovském nájemci mincoven. Tyto mince byly povinně vyměňovány za kvalitní tolary v poměru 1:1. Saská okupační mincovna v Lipsku razila falešné polské mince. Británie financovala Prusko subsidemi 670 tisíc liber ročně a sama vydala válečné dluhopisy v hodnotě 60 milionů liber.
Válka stimulovala rozvoj papírových peněz a úvěrových nástrojů. Francie vydávala assignáty kryté státními statky. V amerických koloniích cirkulovaly kontinentální papírové dolary. Rakousko razilo konvenční dvacetníky Marie Terezie, které se staly mezinárodní obchodní mincí. Rusko financovalo válku ražbou měděných pětikopilek přeražených na vyšší nominály. Španělské peso de ocho z amerického stříbra financovalo francouzské válečné výdaje. Ekonomická vyčerpanost všech účastníků vedla k míru.
Zajímavosti
- Fridrich II. složil po porážce u Kolína verše o tom, že raději zemře než žít v hanbě
- Pruské efraimky byly tak nekvalitní, že je vojáci nazývali Ephraimiten
- Britský státní dluh vzrostl ze 75 na 133 milionů liber
- Bitva u Kunersdorfu byla nejkrvavější, Prusové ztratili 19 tisíc z 43 tisíc mužů
- Marie Terezie razila tolar s nápisem Justitia et Clementia během nejkrutějších bojů
- Francouzská flotila ztratila více lodí bouřím než v bitvách