Směnárna

Směnárna je specializované pracoviště poskytující služby výměny různých měn a platidel podle aktuálního či sjednaného kurzu. Provozovatelé těchto zařízení disponují oprávněním k nákupu a prodeji domácích i zahraničních peněz, přičemž jejich činnost podléhá regulaci ze strany národní banky či jiného dozorového orgánu.

Historie

Počátky směnárenské činnosti nacházíme již ve starověkých civilizacích Mezopotámie a Egypta, kde obchodníci při chrámech zprostředkovávali výměnu různých forem platidel. Ve starověkém Řecku působili takzvaní trapezité, kteří za poplatek převáděli místní měny na mince jiných městských států. Tito předchůdci moderních směnárníků operovali především v přístavech a na tržištích, kde se setkávali kupci z různých oblastí.

Římská říše vytvořila propracovaný systém peněžní výměny prostřednictvím argentariů a nummulariů. Tito profesionálové nejen vyměňovali různé druhy mincí, ale také ověřovali jejich pravost a stanovovali hodnotu podle obsahu drahého kovu. Jejich stánky na fóru se staly nedílnou součástí ekonomického života města. Po pádu západořímské říše převzaly tuto roli kláštery a později vznikající městské cechy.

V raném středověku získaly směnárny zásadní význam během období pravidelné obnovy ražby, kdy panovníci nařizovali povinnou výměnu starých mincí za nové. Tento systém, praktikovaný zejména v českých zemích za vlády Přemyslovců, představoval významný zdroj panovnických příjmů. Obyvatelstvo muselo v určených termínech odevzdat staré denáry a získat nové, přičemž z každé hřivny stříbra si panovník ponechával stanovený díl jako ražebné.

Za vlády Václava II. a zavedení pražského groše došlo k reorganizaci směnárenského systému. Panovník začal pronajímat právo provozovat směnárny vybraným jednotlivcům či skupinám, nejčastěji na období jednoho roku. Tito nájemci, často bohatí patricijové nebo italští bankéři, platili králi předem sjednanou částku a následně profitovali z rozdílu mezi nákupním a prodejním kurzem. Směnárny byly zřizovány především v horních městech, kde těžaři potřebovali vyměnit vytěžené stříbro za oběžné mince.

Renesance přinesla rozmach mezinárodního obchodu a s ním i rozvoj směnárenství. V italských městských státech vznikly první směnárenské domy nabízející kromě výměny peněz také převody plateb pomocí směnek. Rodiny Medici, Fuggerů či Welserů vybudovaly rozsáhlé sítě poboček po celé Evropě. V Praze působilo několik významných směnáren, zejména na Starém Městě poblíž Týnského chrámu a na Malé Straně.

Novověk znamenal postupnou regulaci směnárenské činnosti ze strany vznikajících národních států. Marie Terezie vydala v roce 1751 patent upravující provozování směnáren v habsburské monarchii. Stanovila povinnost vedení přesných záznamů o všech transakcích a zavedla koncesní systém. František Josef I. v roce 1854 reformoval celý systém a směnárenství se stalo živností vázanou na prokázání odborné způsobilosti.

Moderní éra směnárenství začala po první světové válce s rozpadem starých měnových systémů. Československá republika zavedla v roce 1919 vlastní měnu a vznikla potřeba oficiálních směnáren pro turisty a obchodníky. Za komunistického režimu byly směnárny monopolem státu, provozovala je Státní banka československá prostřednictvím poboček Turistického ruchu. Po roce 1989 došlo k liberalizaci trhu a vznikly stovky soukromých směnáren, jejichž činnost dnes upravuje zákon o směnárenské činnosti.

Provoz a regulace směnáren

Současné směnárny fungují na základě koncese udělované Českou národní bankou po splnění přísných podmínek. Žadatel musí prokázat bezúhonnost, odbornou způsobilost a složit kauci ve výši minimálně jednoho milionu korun. Každá provozovna musí být vybavena certifikovaným detektorem padělků, trezorem odpovídající bezpečnostní třídy a kamerovým systémem.

Směnárny jsou povinny zveřejňovat aktuální kurzovní lístek na viditelném místě před vstupem do provozovny. Kurz musí být uveden včetně všech poplatků a provizí. Od roku 2019 platí zákonná lhůta tří hodin, během které může klient od směnárenského obchodu odstoupit bez udání důvodu. Toto pravidlo významně omezilo nekalé praktiky některých provozovatelů.

Směnárníci musí vést podrobnou evidenci všech transakcí přesahujících částku 1000 eur. U obchodů nad 10 000 eur jsou povinni ověřit totožnost klienta a původ peněz. Tyto údaje poskytují Finančnímu analytickému úřadu v rámci boje proti praní špinavých peněz.

Kontrolu dodržování předpisů provádí Česká národní banka prostřednictvím pravidelných i namátkových inspekcí. Za porušení zákona hrozí směnárnám pokuty až do výše 50 milionů korun nebo odebrání licence.

Zajímavosti

• Nejstarší kontinuálně fungující směnárna na světě se nachází ve Florencii a byla založena rodem Berardi v roce 1397.
• V Praze na Staroměstském náměstí působila ve středověku směnárna, kde podle pověsti došlo k prvnímu použití falešné mince, což vedlo k zavedení trestu smrti za padělání.
• Během hyperinflace v Německu roku 1923 musely směnárny několikrát denně aktualizovat kurzy, protože hodnota marky klesala každou hodinu.
• První automatická směnárna v Československu byla instalována na ruzyňském letišti v roce 1968.
• Směnárníci ve středověku nosili speciální odznaky a měli právo nosit zbraň kvůli ochraně převážených peněz.