Soběslav II.

Soběslav II. byl český kníže z rodu Přemyslovců v letech 1173–1178, přezdívaný "kníže sedláků" pro svou oporu o nižší společenské vrstvy. Za své vlády nechal razit stříbrné denáry, které dnes patří mezi vzácné sběratelské objekty české středověké numismatiky.

Historie

Soběslav II. se narodil kolem roku 1128 jako druhorozený syn knížete Soběslava I. a Adléty Uherské. Náležel k "soběslavovské" linii Přemyslovců, která soupeřila o moc s "vladislavovskou" linií. Po smrti otce v roce 1140 musel jako dvanáctiletý opustit Čechy, protože na trůn nastoupil Vladislav II. místo očekávaného Soběslavova bratra. Soběslav se uchýlil do Německa, odkud se v roce 1148 pokusil za nepřítomnosti Vladislava II. na druhé křížové výpravě zmocnit českého trůnu. Útok se nezdařil, byl zajat Děpoltem I. a uvězněn na hradě Přimda. V roce 1150 se mu podařilo uprchnout a nalezl útulek u císaře Fridricha Barbarossy. Roku 1161 obsadil Olomouc, ale byl znovu zatčen a vězněn na Přimdě až do roku 1173. Celkem strávil ve vězení 15 let, což pravděpodobně ovlivnilo jeho pozdější náklonnost k prostým lidem. Situace se změnila koncem roku 1172, kdy král Vladislav II. abdikoval ve prospěch svého syna Bedřicha. Císař Fridrich Barbarossa však Bedřichovu volbu neuznal a v září 1173 určil českým knížetem Oldřicha, bratra Soběslava. Oldřich však ihned předal vládu staršímu Soběslavovi, protože uznával jeho větší nárok podle seniorátního práva. Jedinou obětí změny na trůně byl Soběslavův vězneň na Přimdě Konrád Šturm, který byl z pomsty sťat.

Denáry Soběslava II. z let 1173–1178 pokračovaly v tradici českých stříbrných mincí malého střížku o průměru cca 16 mm a hmotnosti pod 1 gram. Tyto mince se vyznačují pokračující degradací kvality - ryzost stříbra byla nižší než u předchozích panovníků a mnoho exemplářů má nedoražené nebo nečitelné opisy. Na líci se typicky objevuje stylizované poprsí knížete nebo celá postava, na rubu pak křesťanské symboly jako kříž, chrám nebo světci. Charakteristickým rysem je častá problematická čitelnost nápisů, což svědčí o rychlém tempu ražby v období politické nestability. Mince byly raženy v pražské mincovně a podle Cachova katalogu se zachovalo několik typů označovaných jako C.618, C.619, C.620 a C.621. Všechny tyto typy jsou dnes označovány jako vzácné. Soběslavovy denáry reprezentují období úpadku mincovnictví před pozdějším přechodem na brakteáty za vlády Přemysla Otakara I. kolem roku 1217.

Význam pro investory a sběratele

Denáry Soběslava II. představují vzácný segment české středověké numismatiky s vysokým sběratelským potenciálem. Jejich hodnota vyplývá z krátkého období vlády pouhých pěti let a z dramatických politických událostí, které provázely jeho panování. Pro sběratele jsou zajímavé jako doklad "selského knížete" a období vnitřních bojů v českém státě. Investiční atraktivita těchto mincí roste s jejich historickou jedinečností a omezený počet dochovaných exemplářů činí z nich vyhledávané sběratelské objekty.

Příklady

Mezi nejčastěji se vyskytující typy patří Cach 619 s nedoraženými opisy, který se objevuje v numismatických aukcích jako vzácný kousek. Typ Cach 620 s částečně čitelnými opisy je ceněn pro svou lepší zachovanost. Denár Cach 621 s nedoraženými opisy reprezentuje typický příklad mincí z tohoto období s charakteristickou problematickou čitelností. Všechny typy se vyznačují malým střížkem a často kusými nápisy, což je typické pro období politických turbulencí.

Zajímavosti

Soběslav II. je jediným českým knížetem, který dostal přezdívku "kníže sedláků" - opíral se totiž o nezávislé rolnické vrstvy místo o tradiční šlechtu, což bylo v té době neobvyklé. Zajímavé je, že jeho 15leté vězení na hradě Přimda bylo nejdelším trestem tohoto druhu v českých dějinách. V roce 1176 vtrhne do Rakouska kvůli kolonizaci pohraničních území, čímž na sebe přivolal papežskou klatbu - byl to jeden z mála českých panovníků, kteří byli klatbou postiženi. Jeho manželka Eliška Polská byla dcerou polského knížete Měška III. a po Soběslavově smrti zůstala bezdětná vdova. Soběslav je také posledním českým knížetem, který zemřel v exilu - jeho ostatky byly převezeny do Čech a pohřbeny na Vyšehradě. Pozoruhodné je, že i přes krátkou vládu a politické problémy se zachovalo několik typů jeho denárů, což svědčí o pokračující mincovní činnosti i v době občanských válek.