Socialismus
Socialismus je politický a ekonomický směr usilující o omezení majetkových nerovností a o spravedlivější rozdělení bohatství, typicky posílením společného vlastnictví nebo veřejné kontroly nad hospodářstvím. V praxi měl podobu reformní sociální politiky i autoritativních režimů 20. století, v Československu let 1948–1989.
| Význam | politický a ekonomický směr usilující o omezení majetkových nerovností |
|---|---|
| Vznik | 19. století, v reakci na sociální důsledky industrializace |
| Hlavní proudy | utopický socialismus, marxismus, sociální demokracie |
| Československo | 1948–1989; ústavou z 11. července 1960 přejmenováno na Československou socialistickou republiku |
| Pamětní mince | mimo jiné 10, 25, 50 a 100 Kčs 1955 k 10. výročí osvobození ČSR, 50 Kčs 1971 k 50. výročí KSČ |
Historie
Kořeny socialismu sahají do 19. století, kdy rychlá industrializace přinesla prudké sociální rozdíly, chudobu dělníků ve městech a nové konflikty mezi prací a kapitálem. Vznikala dělnická hnutí, odbory a politické strany, které požadovaly kratší pracovní dobu, bezpečnější podmínky, sociální pojištění a přístup ke vzdělání. Vedle praktických požadavků se rozvíjely i teorie, které kritizovaly soukromé vlastnictví výrobních prostředků a hledaly jiné uspořádání společnosti.
Rané podoby socialismu se označují jako „utopické“ – spojují se s představami komunitního života, družstev a plánovaného hospodářství v malém měřítku. V polovině 19. století získal velký vliv marxismus, který chápal dějiny jako zápas společenských tříd a očekával, že kapitalismus vystřídá společnost založená na kolektivním vlastnictví. Z marxistické tradice se postupně oddělily různé proudy: část směřovala k revoluční změně, část k parlamentní a reformní cestě.
Na přelomu 19. a 20. století sílila v Evropě sociální demokracie, která prosazovala socialistické cíle postupnými reformami: sociální pojištění, pracovní právo, rozšiřování volebního práva a veřejné služby. Zlom přinesla roku 1917 ruská revoluce a vznik státu, který se prohlásil za socialistický. Po druhé světové válce přijaly sovětský model státy východní Evropy.
V Československu se socialismus spojuje s obdobím 1948–1989, kdy stát převzal kontrolu nad hospodářstvím, proběhla znárodnění a kolektivizace zemědělství a politická soutěž byla fakticky odstraněna. Hospodářství řídil státní plán. Rozšířila se dostupnost vzdělání a zdravotní péče, ale za cenu cenzury, omezení občanských svobod a politických represí. Ústava z 11. července 1960 prohlásila, že socialismus v Československu zvítězil, a přejmenovala stát na Československou socialistickou republiku.
Po roce 1989 přešla střední Evropa k tržní ekonomice a pluralitní politice, zatímco v západní Evropě se sociálnědemokratické strany dál podílely na budování sociálního státu. Pod slovem „socialismus“ se proto v různých zemích skrývají odlišné zkušenosti: od demokratických reforem až po centralizované režimy.
Hlavní myšlenky a projevy v praxi
Společným jmenovatelem socialistických směrů je důraz na sociální spravedlnost, solidaritu a omezení extrémních nerovností. Nástroji jsou veřejné vlastnictví části hospodářství, regulace trhu, progresivní zdanění, sociální transfery nebo podpora družstevnictví. V autoritativních podobách převládalo centralizované řízení, monopol moci a potlačení opozice.
V Československu se ideologie promítla do pamětních ražeb. K 10. výročí osvobození ČSR vyšly roku 1955 stříbrné mince 10, 25, 50 a 100 Kčs, roku 1971 následovala padesátikoruna k 50. výročí KSČ v nákladu 45 000 kusů a 5 000 kusů ve špičkové kvalitě. Oběžná pětikoruna Jiřího Harcuby nesla v letech 1966–1990 pěticípou hvězdu a znak ČSSR; od roku 1991 se razila bez hvězdy a se znakem ČSFR.
