Státovka

Státovka je papírové platidlo emitované přímo vládou nebo státní pokladnou s povinným přijímáním v ekonomice, které na rozdíl od klasické bankovky není kryto zlatem ani jiným aktivem a slouží primárně k financování státních výdajů. Tento druh nekrytých peněz historicky vzniká v obdobích válek, revolucí nebo fiskálních krizí, kdy vláda potřebuje rychle získat prostředky bez nutnosti půjček či zvyšování daní.

Historie

První státovky v moderním slova smyslu vydaly americké kolonie v Massachusetts roku 1690 k financování vojenské výpravy proti francouzské Kanadě. Tyto takzvané bills of credit měly být původně splaceny ze zlaté kořisti, která se však nedostavila. Koloniální vláda proto prohlásila papírky za zákonné platidlo pro placení daní. Hodnota těchto prvních státovek rychle klesla na 40 procent nominální hodnoty, což vedlo k masovému skupování stříbrných španělských reálů jako uchovatele hodnoty.

Francouzská revoluce přinesla nejslavnější experiment se státovkami v podobě assignátů. Roku 1789 revoluční vláda zkonfiskovala církevní majetek v hodnotě 3 miliard livrů a vydala proti němu papírové peníze. Původně měly assignáty 5procentní úrok a byly kryty nemovitostmi. Pod tlakem válečných výdajů však vláda tiskla stále více nekrytých assignátů. Do roku 1796 bylo vytištěno 45 miliard livrů, což vedlo k hyperinflaci. Cena zlatého louis d'or vzrostla z 25 papírových livrů na 7200 livrů. Napoleon assignáty zrušil a obnovil kovovou měnu.

Rakouská monarchie zavedla státovky zvané Bankozettel roku 1762 během sedmileté války. Marie Terezie potřebovala financovat armádu, ale nechtěla zvyšovat daně. Původně byly kryty stříbrem uloženým ve vídeňské městské bance. Napoleonské války však donutily vládu tisknout nekryté státovky v obrovském množství. Roku 1811 oběh dosáhl 1 miliardy zlatých, což vedlo k státnímu bankrotu. Einlösungsschein (výkupní list) nahradil staré státovky v poměru 5:1, fakticky vyvlastnil 80 procent úspor obyvatelstva.

Americká občanská válka vyvolala masivní emisi státovek oběma stranami. Unie vydala roku 1862 takzvané greenbacks v celkové hodnotě 450 milionů dolarů. Tyto státovky nebyly směnitelné za zlato a jejich hodnota kolísala podle vojenských úspěchů. V nejhorším období stál zlatý dolar 2,85 papírových dolarů. Konfederace tiskla vlastní státovky, které se po porážce Jihu staly bezcennými. Američané se poučili a dodnes preferují zlaté a stříbrné mince jako zajištění proti měnové krizi.

První světová válka znamenala konec zlatého standardu a masivní emisi státovek všemi válčícími stranami. Německo vytisklo během války 33 miliard marek nekrytých státovek. Británie vydala Treasury Notes populárně zvané Bradburys podle podpisu ministra financí. Francie emitovala modré a růžové státovky bez zlatého krytí. Rakousko-Uhersko tisklo válečné státovky v deseti jazycích monarchie. Po válce následovala inflace, která zruinovala střední třídu a připravila půdu pro extremismus.

V českých zemích měly státovky formu rakouských válečných půjček a později takzvaných bílých peněz. Po vzniku Československa 1918 stát převzal rakousko-uherské bankovky a označil je kolky. Tyto okolkované státovky byly jediným zákonným platidlem do zavedení vlastní měny 1919. Během druhé světové války protektorát vydával státovky kryté říšskou markou. Hodnota těchto peněz závisela na válečném vývoji - před Stalingradem měly plnou hodnotu, po něm začaly lidé hromadit zlaté desetikoruny a stříbrné mince.

Sovětský svaz používal státovky jako hlavní formu peněz po celou dobu existence. Sovětský rubl nebyl směnitelný za zlato a jeho hodnota byla stanovena administrativně. Stalin tisknul státovky podle potřeb pětiletých plánů bez ohledu na inflaci. Sovětští občané reagovali hromaděním zlata, šperků a cizích měn. Carské zlaté červonce z období před revolucí se na černém trhu prodávaly za stonásobek oficiální ceny.

Hyperinflace v Zimbabwe 2000-2009 představuje extrémní případ zneužití státovek. Mugabeho režim tisknul biliony zimbabwských dolarů denně k financování armády a státního aparátu. Nejvyšší denominace dosáhla 100 bilionů dolarů. Obyvatelstvo přešlo na jihoafrické randy, americké dolary a zlato. Státovky se staly bezcennými - kilogram bankovek nestačil na nákup chleba. Vláda nakonec měnu zrušila a legalizovala cizí měny.

Moderní forma státovek vznikla během finanční krize 2008 v podobě kvantitativního uvolňování. Centrální banky vytiskly biliony dolarů, eur a jenů k nákupu státních dluhopisů. Ačkoli formálně nejde o klasické státovky, efekt je podobný - nekryté peníze financují státní deficity. Reakcí byla rally zlata z 800 na 1900 dolarů za unci. Investoři nakupují fyzické zlato a stříbro jako pojistku proti možné ztrátě hodnoty papírových měn.

Pandemie COVID-19 vyvolala největší emisi státovek v historii. Vlády rozdávaly biliony v přímých platbách občanům, dotacích firmám a nákupech aktiv. Americký Fed vytiskl 3 biliony dolarů během tří měsíců roku 2020. Evropská centrální banka spustila program PEPP v objemu 1,85 bilionu eur. Důsledkem je nejvyšší inflace za 40 let. Centrální banky tvrdí, že jde o dočasné opatření, ale historie učí, že státovky jednou zavedené se těžko ruší.

Ekonomické důsledky a ochrana majetku

Státovky narušují cenový mechanismus tržní ekonomiky. Vláda může tisknout neomezené množství peněz, což vede k inflaci a znehodnocení úspor. Historie ukazuje, že všechny experimenty se státovkami končí podobně - hyperinflací, měnovou reformou nebo návratem ke zlatému standardu. Průměrná životnost papírové měny je 40 let, zatímco zlato si uchovává hodnotu tisíciletí.

Občané se proti státovkám brání různými strategiemi. Fyzické zlato a stříbro poskytuje nejlepší ochranu - nelze je vytisknout a mají vnitřní hodnotu. Numismatické rarity často překonávají výkon obyčejných slitků díky sběratelské prémii. Nemovitosti chrání proti inflaci, ale vláda je může zdanit nebo zkonfiskovat. Akcie firem s reálnými aktivy nabízejí částečnou ochranu.

Přechod ze státovek zpět na krytou měnu je bolestivý proces. Vyžaduje drastické škrty výdajů, zvýšení daní a často i výměnu měny. Německá měnová reforma 1948 vyměnila říšské marky za D-marky v poměru 10:1. Československá reforma 1953 vyvlastnila 50:1. Argentinské peso prošlo šesti denominacemi s celkovou ztrátou 13 nul. Držitelé zlata těmito reformami prošli bez větších ztrát.

Digitální státovky v podobě centrálních digitálních měn (CBDC) představují novou hrozbu. Umožní vládám absolutní kontrolu nad penězi občanů - sledování transakcí, záporné úroky, programovatelné výdaje. Čína testuje digitální jüan, EU připravuje digitální euro. Odpovědí je růst zájmu o decentralizované kryptoměny a fyzické drahé kovy mimo dosah státní kontroly.

Zajímavosti

• Kontinentální kongres vytiskl tolik státovek během americké revoluce, že vzniklo rčení "not worth a Continental" (nestojí ani za kontinentálku).
• Maďarsko drželo rekord v hyperinflaci roku 1946, kdy ceny rostly každé 3 hodiny a byla vydána bankovka 100 kvintilionů pengő.
• Severní Korea používá státovky s portréty Kimů, ale elita preferuje americké dolary a čínské jüany uložené v trezorech.
• Vatikán jako jediný stát nikdy nevydal státovky - všechny vatikánské peníze byly vždy kryty zlatem nebo aktivy.
• Během výmarské hyperinflace němečtí dělníci dostávali výplatu dvakrát denně a okamžitě běželi nakupovat, než ceny vzrostly.
• Irák pod Saddámem tisknul státovky s jeho portrétem - po invazi 2003 se prodávaly jako suvenýry za více než byla jejich nominální hodnota.