Sulejman I.

Sultán Süleyman I. Nádherný byl desátým osmanským vládcem panujícím v letech 1520 až 1566, za jehož vlády dosáhla říše největšího územního rozmachu od Budapešti po Bagdád a nejvyššího stupně mincovní produkce se 46 aktivními mincovnami. Jeho zlaté sultani a stříbrné akče představovaly mezinárodně uznávanou měnu obchodovanou od Benátek po Indii, přičemž kvalita osmanského mincovnictví za jeho éry stanovila standard pro celý islámský svět.

Historie

Süleyman se narodil 6. listopadu 1494 v Trabzonu na pobřeží Černého moře jako jediný syn prince Selima, pozdějšího sultána Selima I. Hrozného. Jeho matkou byla Hafsa Sultan, dcera krymského chána, což mu dávalo legitimitu v očích turkických kmenů. Vzdělání získal v palácové škole v Topkapi, kde studoval Korán, právo, matematiku, astronomii, historii a vojenskou strategii. Jako mladý princ spravoval postupně provincie Bolu, Kaffu a Manisu, kde se učil administrativě a získával zkušenosti s mincovnictvím v provinčních ražebnách.

Na trůn nastoupil 30. září 1520 ve věku 26 let po smrti svého otce Selima I. Okamžitě nařídil revizi mincovního systému a sjednocení standardů napříč říší. Jeho první zlaté sultani (známé v Evropě jako sequin nebo zecchino) vážily 3,45 gramu při ryzosti 980 promile. Na aversu nesly jeho tugru - kaligrafický monogram s textem "Sultan Süleyman bin Selim han" - a na reversu vyznání víry s místem a rokem ražby podle hidžry.

Vojenské úspěchy Süleymana přímo ovlivňovaly osmanské mincovnictví. Po dobytí Bělehradu roku 1521 zřídil mincovnu razící stříbrné akče s nápisem "Raženo v sídelním městě džihádu". Obsazení Rhodosu 1522 přineslo kontrolu nad středomořským obchodem a příliv benátských dukátů. Vítězství u Moháče 1526 a následné ovládnutí Uher znamenalo přístup k slovenským stříbrným dolům a založení mincoven v Budíně, Novém Zámku a Košicích razících osmanské i uherské typy mincí.

Vrchol územní expanze představovalo obléhání Vídně roku 1529. Ačkoli město nedobyl, Süleyman kontroloval většinu Uher a získal tribut 30 000 dukátů ročně od Ferdinanda I. Habsburského. Tyto platby v kvalitním evropském zlatě posilovaly osmanskou ekonomiku. Mincovny v Budíně razily speciální commemorativní sultani s nápisem "Vítěz v zemích Maďarů" určené jako propagandistický nástroj osmanské moci.

Východní tažení rozšířila osmanskou měnovou sféru do Asie. Dobytí Bagdádu 1534 a Basry 1538 zajistilo kontrolu nad obchodními cestami do Indie. Süleyman založil mincovny v Bagdádu, Basře a Mosulu, které razily lokální varianty osmanských mincí respektující místní tradice - například bagdádské dirhamy nesly perské nápisy vedle osmanské tugry. Anexe Jemenu 1538 přinesla přístup k africkému zlatu a kontrolu nad Rudým mořem.

Námořní dominance pod vedením admirála Barbarossy zajistila Osmanům kontrolu východního Středomoří. Alžír, Tunis a Tripolis se staly osmanskými provinciemi s vlastními mincovnami. Tyto severoafrické ražebny produkovaly zvláštní typy - sultani barbaresky určené pro středomořský obchod a výkupné za křesťanské zajatce. Korzárské loupeže přinášely do osmanské pokladny miliony španělských reálů a benátských cechínů.

Süleymanovy legislativní reformy známé jako Kanun standardizovaly měnový systém říše. Zákoník detailně upravoval váhu, ryzost a vzhled mincí, tresty za padělání (upálení zaživa) a pravidla pro směnárníky. Ustanovil fixní poměr: 1 zlatý sultani = 60 stříbrných akče = 120 měděných mangirů. Tento systém zůstal základem osmanské ekonomiky po dvě století. Mincovny musely každoročně zasílat vzorky ražeb do Istanbulu ke kontrole.

Vztah s Roxelanou (Hürrem Sultan), původně ukrajinskou otrokyní, která se stala jeho zákonnou manželkou, ovlivnil i mincovnictví. Po její smrti 1558 nechal Süleyman razit pamětní stříbrné kurušy - velké mince s květinovými motivy symbolizujícími zahrady, které pro ni vybudoval. Tyto neobvyklé ražby představují rare sentimentální gesto v jinak přísně formálním osmanském mincovnictví.

Ekonomická prosperita Süleymanovy éry se odrazila v mincovní produkci. Roční ražba dosahovala 15 milionů stříbrných akče a 500 000 zlatých sultani. Istanbul se stal největším centrem výroby a distribuce mincí v Evropě. Osmanská mincovna v Topkapi zaměstnávala přes 800 řemeslníků a používala pokročilé techniky včetně mechanických lisů dovezených z Benátek.

Pozdní období vlády poznamenaly nákladné války s Persií a Habsburky. Financování armád vyžadovalo devalvace - obsah stříbra v akče klesl z 0,85 na 0,68 gramu. Přesto Süleyman udržel stabilitu zlaté měny. Jeho poslední tažení roku 1566 proti Uhrám skončilo jeho smrtí při obléhání Szigetváru. Zemřel 7. září 1566 ve stanu, jeho smrt byla utajena 48 dní, aby nedošlo k rozpadu armády.

Numismatický odkaz a mincovní systém

Süleymanovo mincovnictví představuje vrchol osmanského monetárního umění. Jeho reformy vytvořily trojstupňový systém založený na zlatých sultani (3,45 g), stříbrných akče (0,85 g) a měděných mangirech (3,2 g). Tento standard ovlivnil měnové systémy od Maghrebu po Krym. Kvalita ražby s precizní kaligrafií a geometrickými vzory překonávala evropské mince té doby.

Ikonografie Süleymanových mincí striktně dodržovala islámský zákaz zobrazování postav. Místo portrétu nesly mince tugru - umělecky ztvárněný podpis sultána kombinující jeho jméno, titul a genealogii. Každá tugra byla unikátní a chráněná jako státní symbol. Padělání tugry se trestalo smrtí rozčtvrcením. Reversy obsahovaly náboženské formule, název mincovny a datum podle muslimského kalendáře.

Síť 46 aktivních mincoven pokrývala celou říši od Budína po Káhiru, od Alžíru po Bagdád. Každá ražebna měla specifické značky umožňující identifikaci původu. Istanbulské ražby byly nejkvalitnější, následovaly Edirne, Damašek a Káhira. Provinční mincovny často kombinovaly osmanské prvky s lokálními tradicemi - například bosenské akče obsahovaly slovanská písmena.

Sběratelská hodnota Süleymanových mincí je dnes enormní. Vzácné první ražby z roku 1520 dosahují cen přes 50 000 eur. Commemorativní emise z dobytých měst jsou ještě cennější. Nejhledanější jsou unikáty jako zlatý beşlik (pětinásobný sultani) ražený pro diplomatické dary nebo stříbrný šešlik z budapešťské mincovny s dvojjazyčným nápisem.

Zajímavosti

• Süleyman osobně navrhoval design své tugry, která obsahovala tři vertikální tahy symbolizující jeho vítězství na třech kontinentech.
• Benátská republika tajně kopírovala osmanské sultani, protože byly kvalitnější než benátské dukáty - Süleyman to toleroval kvůli obchodním vztahům.
• Největší mincovní poklad Süleymanovy éry byl objeven 1984 v Sremské Mitrovici - obsahoval 10 000 akče a 300 sultani.
• Süleymanovy mince byly tak důvěryhodné, že je Mughalská Indie přijímala jako rezervní měnu vedle vlastních rupií.
• Francouzský král František I. dostal od Süleymana dar 100 000 zlatých sultani výměnou za spojenectví proti Habsburkům.
• Poslední Süleymanův sultani byl vyražen den po jeho smrti s datem 974 hidžry - mincmistr nevěděl o sultánově skonu.