Svastika

Svastika je rovnoramenný kříž se zalomenými rameny, jeden z nejstarších symbolů lidstva. Tisíce let znamenala štěstí a v Asii to platí dodnes. Ve 20. století si ji přivlastnilo nacistické Německo a v Evropě tím její význam zcela převrátilo. Ve 20. století jej převzal nacismus a symbol tím padl.

Historie

Nejstarší nálezy svastiky sahají do neolitu; hojně se objevuje v civilizaci údolí Indu kolem roku 2500 před naším letopočtem. Název pochází ze sanskrtského svastika, tedy „to, co přináší blaho". V hinduismu, buddhismu a džinismu je to znamení štěstí a příznivého osudu – kreslí se u vchodů, na účetní knihy i na obřadní předměty.

Symbol není vázaný na jednu kulturu. Objevuje se na řeckých vázách jako součást meandru, na keltských a etruských předmětech, ve skandinávských ornamentech i u severoamerických indiánů. Na přelomu 19. a 20. století byl v Evropě a Americe běžnou dekorací pro štěstí – zdobil pohlednice, reklamy i sportovní odznaky.

Zlom nastal v Německu. Poté, co Heinrich Schliemann našel svastiky při vykopávkách v Tróji, spojili si ji němečtí nacionalisté s domnělým „árijským" dědictvím. Roku 1920 ji jako svůj znak přijala NSDAP a roku 1935 se hákový kříž stal součástí státní vlajky Německé říše. Po druhé světové válce Německo jeho veřejné užívání zakázalo a v celé Evropě se stal symbolem nacismu a holokaustu.

V Asii se přitom nic nezměnilo – svastika tam dál označuje chrámy na mapách a doprovází náboženské obřady. Jde tedy o tentýž tvar se dvěma zcela odlišnými významy podle toho, kde na něj člověk narazí.

Podoba a rozlišení

Klasická indická svastika stojí na hranách, má ramena zalomená doprava a je doplněna čtyřmi tečkami. Nacistický hákový kříž je oproti tomu otočený o 45 stupňů a postavený na špičku, s rameny zalomenými doprava – právě natočení je nejnápadnější rozdíl, kterého si člověk všimne na první pohled.

Pro sběratele je symbol součástí dvou zcela oddělených oblastí. První jsou ražby a předměty s asijskou svastikou nebo evropské ozdobné kusy z doby před rokem 1920, kde symbol znamená štěstí. Druhou jsou mince, bankovky a odznaky Třetí říše, kde je hákový kříž součástí státního znaku – ty se sbírají jako doklad doby a patří k dobře zmapovaným, ale citlivým sběratelským oblastem. Sběratel by měl vědět, do které z těch dvou kategorií jeho předmět patří, protože kupující i galerie to rozlišují velmi přísně.