Tercios

Tercios byly pěší jednotky španělské monarchie 16. a 17. století, které spojovaly pikenýry, arkebuzíry a později mušketýry pod společným velením. Prosluly disciplínou a schopností kombinovat palbu s ochranou pík. Nebyly však jednotně čtvercovou formací a jejich organizace se během staletí měnila.

Historie

Španělská pěchota vycházela ze zkušeností válek na Pyrenejském poloostrově a v Itálii. Reformy katolických Veličenstev a jejich nástupců spojovaly střelce, pikenýry a vojáky s chladnými zbraněmi. Název tercio se ustálil pro správní a bojovou jednotku habsburské monarchie v první polovině 16. století.

Tercio se dělilo na roty pod kapitány a mělo štáb v čele s maestre de campo. Tabulkový počet několika tisíc mužů se v poli často nedosahoval. Jednotky se lišily podle náborové oblasti, ztrát, financování a konkrétního tažení.

Pikenýři vytvářeli obranu proti jízdě a oporu zblízka, arkebuzíři a mušketýři vedli palbu. Poměr zbraní se měnil ve prospěch střelných. Bojová sestava nemusela být jeden masivní čtverec; velitelé oddělovali rukávy střelců a přizpůsobovali hloubku terénu.

Španělské a italské tercios sloužily v Itálii, Nizozemí, Německu i severní Africe. Takzvaná Španělská cesta spojovala milánské državy s Flandry po souši. Dlouhá služba a profesionální kultura přispívaly k pověsti elitní pěchoty.

Síla závisela také na pravidelném žoldu a zásobování. Prodlení vyvolávala vzpoury, při nichž vojáci ovládli město nebo odmítli službu. Vyplenění Antverp roku 1576 ukazuje, že disciplína nebyla neměnnou národní vlastností.

Bitva u Rocroi roku 1643 se často označuje za konec tercia, španělské jednotky však pokračovaly a organizace se měnila postupně. Bourboni na počátku 18. století převedli staré tercios na pluky. Jejich ústup souvisel s rozvojem lineární taktiky, palebné síly a státní správy.

Píky, palné zbraně a proměnlivá bojová sestava

Obraz „španělského čtverce“ je zjednodušení. Dobové příručky a bitevní plány ukazují více sestav, oddělené střelce i spolupráci jednotek. Počet řad a podíl mušket se uvádí pro konkrétní rok.

Žold byl vyplácen v různých mincích a účetních jednotkách podle místa služby. Mince nalezená na bojišti může souviset s vojákem, ale přímou vazbu na konkrétní tercio vyžaduje archeologická vrstva, značený předmět nebo písemný účet.

Španělský výraz tercio má množné číslo tercios. V českém textu lze skloňovat jednotné tercio a používat původní plurál, v pramenech a překladech se lze setkat také s počeštěnými tvary.

Sestavu je nutné spojit s konkrétní bitvou.