Uherský dukát

Uherský dukát byl prestižní zlatou mincí Uherského království o hmotnosti 3,5 gramu, kterou poprvé nechal razit král Karel Robert z Anjou v roce 1325 v Kremnici. Tyto mince navazovaly na tradici florentských florinů a díky vysoké kvalitě zlata z kremnických a banskoštiavnických dolů se staly nejrozšířenější zlatou mincí střední Evropy. V numismatice představují uherské dukáty vrchol středověkého mincovnictví a tvořily až 90 procent evropského zlatého oběživa.

Historie

Vznik uherského dukátu je spojen s vládou Karla Roberta z Anjou (1308-1342), který provedl zásadní reformu uherského mincovnictví. V roce 1325 nebo 1326 založil mincovnu v Kremnici a případně v Budíně, kde začal razit zlaté mince podle vzoru florentských florinů. Tyto první uherské dukáty o váze 3,5 gramu nejčistšího zlata rychle získaly důvěru obchodníků díky stabilní váze a vysoké ryzosti.

Karel Robert využil bohatá ložiska zlata v kremnických a banskoštiavnických horách, která patřila k nejproduktivnějším v Evropě. Kremnice se stala hlavním centrem ražby a získala výsadní postavení - odtud název "kremnické dukáty", který se používal pro všechny uherské zlaté mince. Kvalita kremnického zlata a preciznost ražby zajistily dukátům mezinárodní uznání.

Původně uherský dukát odpovídal hodnotě 16 uherských grošů. Podle sněmovního usnesení z roku 1467 byly český i uherský dukát stanoveny jako rovnocenné nominály v hodnotě 25 pražských grošů. Tato parita se však postupně měnila podle obsahu drahého kovu a ekonomické situace. Hodnota rýnského zlatého byla asi o čtvrtinu nižší než uherského dukátu.

Během 14. a 15. století se hodnota uherského dukátu vůči stříbrným mincím postupně zvyšovala. V roce 1327 se počítal za 16 pražských grošů, roku 1386 již za 20 grošů, roku 1453 za 31,5 groše a roku 1492 dokonce za 45 grošů. Tento vývoj odrážel postupné znehodnocování stříbrných mincí a rostoucí poptávku po zlatě.

Za vlády Matyáše Korvína (1458-1490) dosáhla ražba uherských dukátů vrcholu. Roční produkce přesahovala 2 miliony kusů, což představovalo většinu evropské produkce zlatých mincí. Matyášovy dukáty s renesančním portrétem panovníka patří k umělecky nejcennějším ražbám své doby. Vysoká kvalita a dostupnost uherských dukátů vedla k tomu, že tvořily až 90 procent veškerého evropského zlatého oběživa.

V 16. století, po bitvě u Moháče (1526) a rozdělení Uher, pokračovala ražba dukátů jak v habsburské části, tak v Sedmihradsku. Turecká okupace centrálních Uher paradoxně nenarušila produkci, protože Osmané uznávali hodnotu kremnických dukátů a tolerovali jejich ražbu. Ferdinand I. Habsburský modernizoval kremnickou mincovnu a zavedl nové technologie včetně válcových strojů.

Uherský dukát si podobně jako český dukát a rýnský zlatý postupně vydobyl postavení početní jednotky, v níž byly vypláceny platy a počítány velké transakce. Výslovně bylo uváděno, že má být placeno ve zlatých uherských červených, dobrých, spravedlivých ve zlatě i váze. Tato formulace dokládá prestiž a důvěryhodnost uherských dukátů.

Kremnická mincovna razila dukáty a jejich násobky po celou dobu své existence až do 19. století. Poslední uherské dukáty ražené v kremnické mincovně jsou doloženy k roku 1885, kdy již sloužily spíše jako obchodní mince pro Balkán a Blízký východ než jako běžné platidlo.

Technické parametry a ikonografie

Standardní uherský dukát měl váhu 3,5 gramu při ryzosti zlata 986/1000 (23,75 karátu), což představovalo 3,45 gramu čistého zlata. Průměr se pohyboval mezi 20 až 22 milimetry, tloušťka kolem 0,7 milimetru. Tyto parametry odpovídaly benátským a florentským dukátům, což usnadňovalo mezinárodní obchod.

Ikonografie raných uherských dukátů sledovala florentský vzor. Na líci byl zobrazen liliovitý kříž (symbol Florencie), který byl později nahrazen stojící postavou svatého Ladislava se sekerou. Rub nesl obraz Madony s dítětem v mandorle, což se stalo charakteristickým znakem uherských zlatých mincí.

Od 15. století se na lícní straně objevuje uherský státní znak - štít se čtyřmi vodorovnými pruhy a dvojitým křížem na třech pahorcích. Za Matyáše Korvína byly vyraženy dukáty s realistickým portrétem panovníka, což bylo v té době revoluční. Opis obsahoval titulaturu panovníka a označení S. LADISLAVS REX na rubu.

Kromě základních dukátů se razily také násobky - dvojdukáty, desetidukáty a vzácně i stodukáty pro reprezentační účely. Existovaly také čtvrtdukáty a půldukáty pro drobnější platby. Všechny zachovávaly stejnou ryzost a proporcionální váhu.

Zajímavosti

• Kremnická mincovna vyrazila za svou existenci odhadem 300 milionů dukátů, což představuje přes 1000 tun zlata
• Největší známý uherský dukát - stodukát Leopolda I. z roku 1695 - váží 350 gramů a má průměr 75 milimetrů
• Turecký sultán Sulejman Nádherný přijímal tribut z Uher výhradně v kremnických dukátech
• V roce 1500 stál jeden uherský dukát tolik, co 150 litrů kvalitního vína nebo 3 vykrmení voli
• Falšování dukátů se v Uhrách trestalo vařením zaživa v kotli, což bylo přísnější než v okolních zemích
• Poslední oficiální uherský dukát byl vyražen v roce 1915 jako obchodní mince pro Osmanskou říši