Unce

Unce je tradiční jednotka hmotnosti, která se v různých obdobích a soustavách lišila svou velikostí. V numismatice se pojem objevuje už ve starověkém Římě jako uncia, zatímco v moderním obchodě s drahými kovy se dnes prakticky používá hlavně trojská unce.

Historie

Unce patří mezi nejstarší evropské váhové pojmy. Už samotný název naznačuje původní význam: latinská uncia označovala „dvanáctinu“ celku. V římském prostředí se takto dělily různé míry a váhy a unce se uplatnila i v peněžním a mincovním světě. V raném období římského mincovnictví, kdy se používaly především měděné a bronzové nominály navázané na základní jednotku as, mohla uncia fungovat jako jeden z menších nominálů. Zároveň šlo o praktickou váhovou představu, kterou bylo možné převádět na další díly a používat v každodenním obchodě, kde se běžně vážilo a přepočítávalo.

S postupem času se však význam unce posouval. Středověk i raný novověk přinesly v Evropě velkou pestrost lokálních měr a vah, které se často lišily město od města a země od země. Unce zůstávala známým pojmem, ale její přesná hmotnost nebyla univerzální. V praxi to znamenalo, že obchodníci a mincovny museli pracovat s konkrétním místním standardem a často také s kontrolou vah a měr, aby se předešlo sporům a podvodům. Právě tato roztříštěnost je důvodem, proč se v moderní době prosadily jednotnější soustavy a proč se ve vědě a správě nakonec ustálil metrický systém.

Přesto unce z evropské praxe nezmizela. V anglosaském prostředí se udržely tradiční jednotky a vznikly dvě podoby, které se dodnes často pletou: běžná unce používaná v každodenních vahách a unce trojská, která se váže k drahým kovům. Z historického hlediska je to logické: obchod se zlatem a stříbrem vyžadoval mimořádně stabilní a všeobecně srozumitelný standard, protože i malá odchylka ve váze znamená velký rozdíl v hodnotě. Proto se v mezinárodním prostředí prosadila právě trojská unce jako „společný jazyk“ trhu s drahými kovy.

V numismatice má pojem unce dvojí význam. Na jedné straně odkazuje k antickému a středověkému světu vah a dílů, kde se váha často promítala do názvů nominálů nebo do způsobu oceňování kovu. Na straně druhé se unce objevuje u moderních investičních mincí a slitků, které jsou přímo značené v uncích – typicky 1 oz, 1/2 oz, 1/4 oz. Zde už nejde o historickou „neurčitou unci“, ale o přesně vymezenou jednotku, podle níž se stanovují ceny a porovnává se obsah kovu napříč výrobci a státy.

Váhové významy a použití u drahých kovů

Unce se dnes v praxi nejčastěji spojuje s obchodem se zlatem, stříbrem, platinou a palladiem, kde je standardem trojská unce. Ta má přesně 31,1034768 g a používá se pro určování hmotnosti investičních slitků a bullion mincí i pro burzovní kotace. Díky tomu lze snadno porovnat cenu kovu „na unci“ s cenou konkrétního produktu a dopočítat přirážku za ražbu, zpracování a distribuci.

Důležité je nezaměnit trojskou unci s běžnou „obchodní“ uncí, která je menší. V prostředí drahých kovů se však téměř vždy myslí trojská unce, a proto bývá u investičních produktů uváděna zkratkou oz (případně oz t). U mincí je navíc podstatné, zda údaj o unci označuje hmotnost ryzího kovu, nebo celkovou hmotnost mince. U investičních mincí bývá standardem, že 1 oz znamená jednu trojskou unci ryzího kovu, i když může mít mince vyšší celkovou hmotnost, pokud by šlo o slitinu s příměsí (to se ale týká spíše některých historických a specifických emisí).

Pro sběratele má unce praktický význam i při oceňování historických mincí podle obsahu kovu. I když starší ražby pracovaly s jinými dobovými váhami, moderní trh často přepočítává obsah zlata či stříbra na gramy a trojské unce, aby bylo možné srovnat hodnotu kovu v různých předmětech. Unce tak funguje jako „překladový most“ mezi historickými standardy a dnešní investiční praxí.