Vardajn

Vardajn byl druhým nejdůležitějším úředníkem v mincovně po mincmistrovi, fungující jako mincovní kontrolor a zástupce mincmistra. Jeho hlavním úkolem bylo sledovat, aby vyražené mince z každé jednotlivé tavby byly svými výrobními parametry - jakostí a hmotností - v souladu s příslušnými předpisy. Za vlastní provoz mincovny byl přímo odpovědný a představoval klíčovou pozici v kontrolním systému mincovnictví.

Historie

Funkce vardajna se rozvinula v českých zemích během středověku současně se vznikem organizovaných královských mincoven. Nejdříve se objevuje v 13. století v souvislosti s etablováním systému kontroly kvality ražených mincí po mincovní reformě Václava II. z roku 1300. Název "vardajn" pochází pravděpodobně ze starého německého označení pro strážce nebo dozorce. V různých pramenech se objevují i varianty vardín, vardejn nebo gvardejn, což svědčí o postupné adaptaci tohoto termínu do češtiny. Funkce nabyla na významu zejména v období rozkvětu kutnohorského mincovnictví ve 14. století, kdy byla potřeba důsledné kontroly kvality stříbrných ražeb. Ve významných mincovnách jako v Kutné Hoře, Praze nebo Jáchymově byl vardajn nepostradatelnou součástí mincovního personálu. V olomoucké biskupské mincovně je vardajn zmiňován jako klíčový úředník v 17. a 18. století. Příkladem významu této funkce je Jan Ercker, syn slavného mincmistra Lazara Erckera, který působil jako vardajn v pražské mincovně od 28. ledna 1603. Funkce vardajna zanikla s postupným zrušením historických mincoven v 19. století a modernizací mincovního provozu.

Vardajn vykonával kontrolní a dozorčí funkce přímo v mincovním provozu. Zodpovídal za kontrolu hmotnosti a ryzosti každé tavby vyráběných mincí pomocí přesných vah a zkušebních metod. Musel ověřovat, že mince odpovídají předepsaným standardům stanoveným mincovními nařízením a že obsahují správné množství drahého kovu. V případě zjištění nesouladu měl pravomoc zastavit výrobu a informovat mincmistra o problémech. Vardajn také vedl přesné záznamy o kvalitě jednotlivých taveb a množství vyrobených mincí. Kromě kontroly kvality dohlížel na řádný chod mincovny v nepřítomnosti mincmistra a koordinoval práci dalších mincovních řemeslníků - tavičů, slévačů, rytců a razičů. V hierarchii mincovny stál přímo pod mincmistrem, ale nad obyčejnými dělníky a specializovanými řemeslníky. Jeho pozice vyžadovala odborné znalosti metalurgie, váženích technik i právních předpisů týkajících se mincovnictví.

Význam pro investory a sběratele

Pro numismatické sběratele představuje vardajn důležitou historickou postavu, jejíž činnost ovlivnila kvalitu historických mincí. Mince kontrolované dobře fungujícím vardajnem měly konzistentní kvalitu a hmotnost, což je dnes ceněno mezi sběrateli. Znalost funkce vardajna pomáhá pochopit historické kontrolní mechanismy a důvody rozdílů v kvalitě různých emisí. Vadné kusy, které vardajn přehlédl nebo propustil, mohou být dnes vzácnými sběratelskými objekty. Pro investory je vardajn symbolem historické kontroly kvality, která garantovala hodnotu mincí z drahých kovů.

Příklady

Nejvýznamnějším známým vardajnem byl Jan Ercker, syn proslulého mincmistra Lazara Erckera, který působil v pražské mincovně od roku 1603 a později se stal nejvyšším perkmistrem. Ve významných mincovnách jako v Kutné Hoře, Jáchymově nebo olomoucké biskupské mincovně byli vardajnové důležitými úředníky. Dokumenty z 16.-18. století zmiňují vardajny v souvislosti s kontrolou tolarových emisí a zlatých dukátů.

Zajímavosti

• Vardajn byl jedinou pozicí v mincovně, která mohla zastavit výrobu při zjištění vadných mincí
• V některých mincovnách nosil vardajn speciální odznak nebo žezlo jako symbol své autority
• Jan Ercker jako vardajn později převzal mincmistrovskou značku svého otce Lazara
• Funkce vardajna inspirovala moderní kontrolní systémy kvality v současných mincovnách