Vévodství

Vévodství je územní celek v čele s vévodou nebo vévodkyní, představující jeden z nejvyšších stupňů šlechtické hierarchie pod královskou či císařskou hodností. Tento feudální útvar vznikl v raném středověku z francké správní jednotky a rozšířil se po celé Evropě jako forma autonomního, často dědičného panství. V numismatice mají vévodské mince mimořádný význam, neboť mnohá vévodství disponovala právem ražby vlastních mincí jako symbolem suverenity.

Historie

Titul vévody pochází z latinského dux, původně označení římského vojenského velitele pohraničních provincií. Ve francké říši Merovejců se vévoda stal správcem většího územního celku zahrnujícího několik hrabství. Zatímco hrabata spravovala jednotlivé kraje, vévodové kontrolovali rozsáhlejší pohraničí nebo etnicky svébytné oblasti. Karolínská reforma správy posilila vévodskou moc, ale současně ji podřídila přímé kontrole císaře.

Po rozpadu Karolínské říše v 9. století se vévodství v Východofrancké říši přeměnila na kmenová vévodství. Sasko, Bavorsko, Švábsko, Franky a Lotrinsko představovaly polo-samostatné územní celky s vlastní identitou. Vévodové těchto území vystupovali jako prostředníci mezi králem a regionální šlechtou. Ota I. po svém nástupu v roce 936 musel nejprve zlomit moc kmenových vévodů, aby mohl vybudovat centralizovanou říši.

V českých zemích vzniklo moravské vévodství jako údělné knížectví mladších Přemyslovců. Od 11. století vládli v Brně a Znojmě údělní knížata s titulem vévody, kteří uznávali svrchovanost pražského knížete. Toto uspořádání vytvářelo permanentní napětí a občasné konflikty mezi jednotlivými větvemi dynastie. Konrád II. Ota se jako moravský vévoda dokonce pokusil o vytvoření nezávislého státu s podporou císaře.

Vrcholný středověk přinesl vznik nových vévodství jako výraz panovnické milosti. Fridrich II. Štaufský povýšil v roce 1156 Rakousy z markrabství na vévodství, čímž odměnil Babenberky za podporu. V roce 1348 Karel IV. vytvořil slezská knížectví jako léna české koruny, která postupně získávala vévodské tituly. Lucemburské vévodství založené roku 1354 se stalo dědičným majetkem vedlejší linie Lucemburků.

Renesance znamenala rozkvět italských vévodství jako center kultury a umění. Milánské vévodství pod Viscontii a později Sforzy soupeřilo s Benátkami a Florencií o hegemonii. Savojské, ferrarské a mantovské vévodství podporovalo umělce a učence. Medicejští velkovévodové toskánští vytvořili jeden z nejbohatších dvorů Evropy. Tyto státy razily vysoce kvalitní zlaté a stříbrné mince, které konkurovaly benátským dukátům.

V novověku využívali panovníci vévodské tituly k odměňování zásluh a vytváření dvorské hierarchie. Albrecht z Valdštejna získal od císaře Ferdinanda II. vévodství frýdlantské a meklenburské jako odměnu za vojenské služby. Francouzští králové vytvářeli pairy s vévodskými tituly pro nejvyšší aristokracii. Britská koruna dodnes uděluje vévodské tituly členům královské rodiny, přičemž titul vévody z Cornwallu náleží automaticky nejstaršímu synovi panovníka.

Správa a hospodářství vévodství

Vévodská moc zahrnovala rozsáhlá regální práva původně vyhrazená panovníkovi. Vévoda vykonával vysokou soudní pravomoc včetně hrdelního soudnictví, vybíral cla a mýta, uděloval tržní privilegia a městská práva. Mincovní regál představoval nejvýznamnější ekonomické privilegium. Vévodské mincovny razily zlaté dukáty, stříbrné tolary a groše i drobnou měděnou minci pro místní oběh.

Administrativní struktura vévodství kopírovala královský dvůr v menším měřítku. Dvorský maršálek řídil ceremoniel a dvorskou službu, kancléř vedl správu a diplomatickou korespondenci, komorník spravoval finance a vévodské domény. Zemský sněm složený ze šlechty, duchovenstva a měst schvaloval daně a participoval na zákonodárství. Ve větších vévodstvích fungovaly apelační soudy jako odvolací instance.

Ekonomická základna vévodství spočívala v dominikálním majetku, výnosech z regálií a daních. Saská vévodství těžila z bohatých stříbrných dolů v Krušnohoří, které financovaly ražbu kvalitních tolarů. Bavorské vévodství profitovalo z monopolu na sůl a z cel na alpských průsmycích. Lotrinské vévodství kontrolovalo důležité obchodní cesty mezi Francií a Říší. Italská vévodství bohatla z manufakturní výroby luxusního zboží a bankovnictví.

Zajímavosti

• Největší evropské vévodství Burgundsko v 15. století zahrnovalo území dnešní Belgie, Nizozemska, Lucemburska a části Francie
• Vévodství Kuronsko a Zemgalsko vlastnilo v 17. století kolonie v Africe (Gambie) a Americe (Tobago)
• Monacké knížectví bylo původně janovským vévodstvím před získáním nezávislosti rodem Grimaldi
• Těšínské vévodství razilo vlastní dukáty s orlicí a nápisem Moneta Ducatus Tessinensis až do 18. století
• Vévodský titul bylo možné koupit - bankéř Jacques Coeur získal vévodství Berry za půjčky francouzské koruně
• Lichtenštejnské vévodství bylo vytvořeno spojením panství Schellenberg a Vaduz až v roce 1719