Windischgrätzové

Windischgrätzové jsou rakouský šlechtický rod původem ze Štýrska, připomínaný od 13. století, který získal významné postavení v českých zemích jako majitelé rozsáhlých statků. Rod získal český inkolát roku 1689 a vlastnil panství Tachov, Štěkeň a Kladruby, čímž patřil mezi významné pozemkové vlastníky až do roku 1945. Jako členové vysoké rakouské šlechty měli potenciální přístup k mincovním právům a privilegiím spojeným s jejich postavením.

Historie

Rod Windischgrätzů pochází ze Štýrska, kde jsou připomínáni již od 13. století. Jejich původním sídlem bylo panství Windisch-Graetz (dnešní Slovenj Gradec ve Slovinsku), v roce 1557 obdrželi říšský hraběcí titul. V Čechách se údajně objevili již v 16. století, ale český inkolát získal teprve Gottlieb Amadeus (1630-1695) roku 1689, kdy byl také povýšen na říšského hraběte. Zastával vysoké úřady na dvoře císaře Leopolda I. jako nejvyšší dvorský maršálek a dvorský vicekancléř. Trvalé zázemí v Čechách získali koncem 18. století, když Josef Mikuláš (1744-1802) uzavřel dohodu o koupi tachovského fideikomisu za 250 tisíc zlatých. Nejvýznamnější osobností rodu byl kníže Alfred Windischgrätz (1787-1862), rakouský polní maršál známý potlačením revoluce 1848 v Praze. Jeho vnuk Alfred III. (1851-1927) byl rakouským předsedou vlády v letech 1893-1895. Rod vlastnil v Čechách přibližně 20 tisíc hektarů půdy až do konfiskace roku 1945. V roce 1804 byl Alfred Windischgrätz povýšen do říšského knížecího stavu, tento titul byl v roce 1822 potvrzen pro Rakouské císařství.

Windischgrätzové jako vysoká rakouská šlechta disponovali značným bohatstvím a společenským postavením, které jim teoreticky umožňovalo získat různá privilegia včetně mincovních práv. Vlastnili rozsáhlé statky v několika částech monarchie - kromě českých panství Tachov, Štěkeň a Kladruby měli majetky ve Štýrsku, Uhrách a dalších rakouských zemích. Rod se rozvětvil do několika linií, jejichž příslušníci žili většinou ve Štýrsku, kde získali úřad dědičného nejvyššího štolby (1565). V hierarchii rakouské šlechty zastávali vysoké pozice - byli rytíři Řádu zlatého rouna, zastávali úřady nejvyšších dvorských úředníků a diplomatů. Jejich společenské postavení dokládá i sňatek prince Oty Windischgrätze (1873-1952) s arcivévodkyní Alžbětou, vnučkou císaře Františka Josefa. Ekonomicky byli velmi úspěšní - dokázali rozšířit své majetky dalšími nákupy a spravovali je moderními metodami. Na svých panstvích prováděli rozsáhlé stavební úpravy, nejpozoruhodnější byla výstavba zámku a jízdárny ve Světcích u Tachova.

Význam pro investory a sběratele

Pro numismatické sběratele představují Windischgrätzové zajímavou šlechtickou dynastii, která díky svému bohatství a postavení potenciálně podporovala mincovní aktivity v rakouské monarchii. Jako majitelé rozsáhlých statků mohli být mecenáši uměleckých děl včetně medailí a pamětních ražeb. Jejich sbírky uměleckých předmětů mohly obsahovat numismatické objekty odpovídající jejich společenskému postavení. Pro investory představují symbol tradiční šlechty s dlouhodobě stabilními majetky v českých zemích. Historické objekty spojené s rodem mohou mít sběratelskou hodnotu.

Příklady

Mezi dokumentované objekty spojené s rodem patří pamětní medaile připomínající služby Alfreda Windischgrätze v rakouské armádě, rodinné portréty na mincích a medailích či vyznamenání Řádu zlatého rouna. Z jejich panství Tachov a Kladruby pocházejí různé umělecké předměty včetně potenciálních numismatických sbírkových objektů. Známé jsou také medaile připomínající rakouské politiky z řad rodu.

Zajímavosti

• Rod vlastnil v Čechách největší jízdárnu v zemi ve Světcích u Tachova, která dodnes funguje
• Polní maršál Alfred Windischgrätz měl za manželku Eleonoru ze Schwarzenbergu, která byla zastřelena při pražském povstání 1848
• Alfred III. byl jediným Windischgrätzem, který se stal předsedou rakouské vlády
• Tachovský zámek přešel na československý stát již v roce 1936, před obecnou konfiskací