Zeman

Zeman je historický šlechtický titul označující příslušníka nižší šlechty s vlastním pozemkovým majetkem, který ve středověkých Čechách, Polsku a dalších slovanských zemích představoval svobodného vlastníka půdy s vojenskými povinnostmi vůči panovníkovi. Tento společenský stav tvořil páteř feudálního vojska a zemské samosprávy, stojící mezi prostými poddanými a vyšší šlechtou. V numismatice se zemanská symbolika objevuje zřídka, neboť zemané neměli právo ražby mincí, ale jejich erby a pečeti dokumentují postavení této vrstvy ve feudální hierarchii.

Historie

Zemanský stav vznikl v raném středověku z vrstvy svobodných vlastníků půdy, kteří nebyli poddáni žádnému feudálnímu pánovi kromě panovníka. Český termín zeman pochází ze slova země, označující držitele zemského práva a majetku. V latinských listinách se zemané označovali jako nobiles nebo liberi, v němčině jako Edelleute nebo Landsassen. První zmínky o zemanech v českých zemích pocházejí z 12. století, kdy se formovala stavovská společnost.

Ve 13. a 14. století se zemanský stav vnitřně diferencoval. Bohatší zemané vlastnící několik vsí se postupně povyšovali mezi vyšší šlechtu - pány a rytíře. Chudší zemané s jednou tvrzí a několika poddanými tvořili nižší šlechtu označovanou také jako vladykové. Zemané měli povinnost vojenské služby - museli se na vlastní náklady dostavit do královského vojska s koněm a zbrojí. Za Přemysla Otakara II. tvořili zemané jádro rytířské jízdy.

Husitská revoluce 15. století posílila postavení zemanů. Mnoho zemanských rodů se připojilo k husitskému hnutí a získalo majetek po katolické církvi a emigrované šlechtě. Jan Žižka z Trocnova byl původně chudý zeman, který se stal legendárním vojevůdcem. Zemané podporovali Jiřího z Poděbrad a tvořili oporu jeho vlády. V jagellonském období získali zemané větší vliv na zemských sněmech, kde tvořili samostatnou kurii rytířského stavu.

V Polsku měla szlachta (šlechta zahrnující i zemany) výjimečné postavení. Polští zemané tvořili až 10% populace, nejvíce v Evropě. Princip šlechtické demokracie dával každému zemanovi teoreticky stejná práva - od nejchudšího jednodvořáka po magnáty. Nihil novi 1505 zakazoval králi vydávat zákony bez souhlasu šlechty. Zemané volili krále a měli právo liberum veto na sejmech. Tato přílišná moc zemanstva paradoxně přispěla k oslabení a rozdělení Polska.

Po Bílé hoře 1620 ztratilo české zemanstvo politický vliv. Obnovené zřízení zemské 1627 omezilo práva nižší šlechty ve prospěch panovníka a vysoké aristokracie. Mnoho protestantských zemanů emigrovalo nebo bylo zbaveno majetku. Katoličtí zemané se snažili udržet své postavení službou v armádě nebo státní správě. Postupně splývali s měšťanstvem nebo se zadlužením propadali mezi poddané. Marie Terezie a Josef II. svými reformami fakticky zrušili rozdíl mezi zemany a měšťany.

Devatenácté století znamenalo definitivní zánik zemanstva jako samostatného stavu. Zrušení patrimoniální správy 1848 zbavilo zemany posledních feudálních výsad. Mnozí zemané se zapojili do národního obrození - František Palacký pocházel ze zemanské rodiny. Zemanské tradice přežívaly v rodinné paměti a heraldice. Československá pozemková reforma po 1918 postihla i zemanské statky. Komunistický režim po 1948 zemanstvo jako "třídního nepřítele" definitivně likvidoval.

Zemanská práva a povinnosti

Zemanská práva vyplývala z příslušnosti ke šlechtickému stavu. Osobní svoboda znamenala nezávislost na feudálním pánovi, právo svobodného pohybu a volby povolání. Pozemkové vlastnictví bylo plné a dědičné, zemané mohli svobodně prodávat a kupovat statky. Soudní výsady zahrnovaly právo být souzen pouze zemským soudem nebo soudem svých rovných. Zemané byli osvobozeni od robot a většiny daní. Měli právo nosit zbraň a používat erb.

Na zemských sněmech zasedali zemané v rytířské kurii společně s nižší šlechtou. Volili ze svých řad zástupce, kteří hlasovali o berních a zemských záležitostech. Zemané mohli zastávat nižší zemské úřady - byli voleni za přísedící zemského soudu, mohli být jmenováni hejtmany menších krajů. Právo odúmrti znamenalo, že majetek zemana bez dědiců připadal králi, ne vrchnosti. Zemané měli patronátní právo nad kostely na svých statcích.

Povinnosti zemanů vycházely především z vojenské služby. Zemská hotovost vyžadovala osobní účast ve válce s předepsanou výzbrojí - minimálně kůň, meč, přilba a pancíř. Bohatší zemané museli postavit další ozbrojence podle velikosti statku. Za Vladislava Jagellonského byla vojenská služba postupně nahrazována peněžitými odvody. Zemané platili zemskou berni schválenou sněmem, obvykle nižší než poddaní. Museli poskytovat pohostinství králi a jeho družině při cestách.

Zajímavosti

• Jan Žižka z Trocnova byl chudý zeman s jedním dvorem, přesto porazil císařská vojska a stal se národním hrdinou
• Polský zeman mohl vetovat celý sejm jediným hlasem "nie pozwalam" (nedovolím), což paralyzovalo stát
• Zemanská tvrz ve Zbiroze měla právo azylu - ani král nemohl zatknout uprchlíka v jejích zdech
• Nejchudší zemané jednodvořáci sami orali svá pole, ale v bitvě stáli vedle magnátů jako rovní
• Petr Vok z Rožmberka musel prodat Krumlov císaři, ale chudí zemané si udrželi statky po staletí
• Moravští zemané zvani Slováci hovořili specifickým nářečím mísícím češtinu, němčinu a slovenštinu