Zlatá cihla

Zlatá cihla je hovorové označení investičního slitku zlata. Ta „filmová" z bankovních trezorů váží zhruba 12,4 kg, tedy 400 trojských uncí. Běžný investor ale kupuje slitky od jednoho gramu do kilogramu, u nichž rozhoduje ryzost, výrobce a přirážka.

Historie

Ukládat zlato v podobě prutů a slitků je starší než mince. Hodnota se určovala vážením a zkouškou ryzosti, takže na tvaru nezáleželo – důležité bylo, kolik kovu kus obsahuje. Z téhle praxe vyrostly i první mince: raženým obrazem se stvrzovalo, že hmotnost a ryzost už někdo ověřil.

Novověk přinesl standardizaci. S rozvojem bankovnictví a mezinárodního obchodu se ustálil velkoobchodní slitek, jehož parametry dnes definuje londýnský trh pod označením Good Delivery. Právě tyhle slitky drží centrální banky ve svých rezervách a právě ony se objevují na fotografiích z trezorů.

Pro drobné investory se nabídka rozšířila až ve druhé polovině 20. století, kdy se objevily malé slitky zatavené v ochranné fólii s certifikátem. Zlato tím přestalo být výsadou institucí – gramový slitek si dnes koupí kdokoli.

Co při nákupu rozhoduje

U slitku se hodnotí tři věci: ryzost, obvykle 999,9, výrobce – renomované rafinerie jsou lépe obchodovatelné – a přirážka nad burzovní cenu. Právě přirážka je místo, kde se rozhoduje o výhodnosti nákupu: u malých slitků bývá výrazně vyšší, protože výrobní náklady se rozpočítávají na méně kovu.

Z toho plyne praktické pravidlo: větší slitek je na gram levnější, menší se lépe prodává po částech. Kdo počítá s tím, že bude jednou prodávat postupně, ocení několik menších kusů; kdo kupuje jednorázově a nadlouho, ušetří na jednom velkém.

Slitek se nevybaluje z originálního obalu. Zatavení s certifikátem je doklad původu a při prodeji hraje roli; rozbalený kus se obvykle znovu ověřuje. Zlato samo se nekazí – nekoroduje ani nebledne – ale povrchové poškrábání a otisky prstů na leštěné ploše vidět jsou a při výkupu se to projeví.