Značka mincmistra

Značka mincmistra je drobný symbol nebo iniciály, které na minci vyznačují osobu odpovědnou za mincovnu a za dodržení předepsané hmotnosti a ryzosti. Funguje jako „podpis“ mincovní správy a pomáhá dnes přesněji určit původ ražby i konkrétní emisní období.

Historie

Značení mincí drobnými značkami má v evropském mincovnictví dlouhou tradici, ale pojem „značka mincmistra“ označuje už poměrně konkrétní prvek: malý obrázek nebo písmena jména úředníka, pod jehož správou mincovna pracovala. V praxi tím mincmistr ručil za to, že mince odpovídá stanovenému standardu – především co do stříže (předepsané hmotnosti) a ryzosti kovu. Pokud se ukázalo, že ražby neodpovídají normě, šlo o vážný problém, protože právě důvěra v kvalitu mince byla základem peněžního oběhu.

V nejstarších obdobích českého mincovnictví je situace složitější. U nejstarších českých denárů jsou sice zmiňováni raní mincovní úředníci (v některých pramenech se hovoří o monetariích), avšak na mincích se spíše setkáváme s celými jmény než s jednoznačně „značkovým“ systémem, jak jej chápeme u pozdějších ražeb. U pražských grošů 14. století se na mincích objevují drobné značky, avšak jejich výklad není v řadě případů dodnes zcela jistý – jde o oblast, kde se odborná identifikace často opírá o srovnávání variant a o studium jednotlivých emisí.

Se skutečně ustálenými a vědomě používanými značkami mincmistrů se na českých mincích setkáváme výrazněji až v tolarovém období raného novověku. Tehdy už mincovny fungovaly v pevnějším institucionálním rámci a značka mincmistra se stala praktickým „kontrolním“ prvkem. Umístění bylo relativně typické: často na líci v opise dole (například pod poprsím panovníka), později bývá častější rubová strana, kde se značka objevuje pod státním znakem (např. českým lvem či říšským orlem). Vzácně lze narazit i na případy, kdy je značka na obou stranách mince – buď shodná, nebo rozdílná, což může souviset i s výměnou mincmistrů v krátkém sledu.

Podoba značek byla pestrá. Často šlo o drobný rodový symbol nebo jeho část (například motivy převzaté z heraldiky), jindy o jednoduché znamení připomínající mincovní nástroj, případně o monogram či iniciály. Nezřídka byla značka uzavřena do malého kroužku, aby na minci působila jako jasně vymezený identifikační prvek. Zároveň platí, že na některých ražbách se mincmistrovská značka vůbec nevyskytuje – buď se v dané sérii neuplatnila, nebo mohl být úřad mincmistra v určitém okamžiku neobsazen, případně se v praxi používaly jiné identifikátory.

Vedle značky mincmistra se někdy objevují i značky dalších osob spojených s mincovnou, například vardajna či nájemce (pachtýře) mincovny, pokud měl na ražbě přímý podíl. Za důležitý milník se považuje používání iniciál jako mincmistrovských značek v českých zemích u ražeb Rudolfa II., kdy se uvádí příklad písmen „CS“ spojovaných s mincmistrem K. Schönfeldem v Českých Budějovicích. Později byla praxe používání iniciál jako značek v mincovnách říše nařízena roku 1678 císařem Leopoldem I.

V českém prostředí se mincmistrovské značky na mincích objevují naposledy za vlády Josefa II., který už ponechal na ražbách pouze značky mincoven. V moderní době se pak na oběžných i pamětních mincích běžně setkáte spíše se značkami autorů návrhu (iniciály nebo monogram výtvarníka) a se značkou mincovny. U českých mincí po roce 1993 je známa zejména mincovní značka v podobě korunovaného písmene „b“ a také motiv cimbuří, používaný na části emisí.

K čemu značka slouží a jak se na minci hledá

Značka mincmistra pomáhá určit, kdo nesl odpovědnost za konkrétní emisi, a často umožní přesnější dataci nebo přiřazení k určité mincovně i v situaci, kdy se motivy a nápisy dlouhodobě opakují. Pro numismatika je to důležitý detail: drobný symbol v opise může rozhodovat o tom, zda jde o jinou emisi, jiný úřední okres, nebo dokonce o ražbu z odlišného období v rámci téže vlády.

Při hledání značky se vyplatí soustředit na typická místa: pod portrétem nebo u spodní části opisu na líci, případně pod hlavním znakem na rubu. Na starších mincích bývá značka velmi malá a může splývat s dekorací nebo s písmeny v opise, takže rozhoduje kvalita úderu a zachovalost. Pokud je značka v kroužku, může být naopak výrazněji „oddělena“ od okolí a pro identifikaci snadnější.

V širším smyslu je značka mincmistra také připomínkou toho, že ražba mincí byla kontrolovaná a odpovědnost personalizovaná. Nešlo jen o anonymní výrobek, ale o produkt, za jehož parametry ručil konkrétní člověk a jeho úřad. Právě proto patří mincmistrovské značky k detailům, které dokážou z malé mince „vytáhnout“ překvapivě bohatý historický příběh.