Značka mincmistra

Značka mincmistra je rozpoznávací symbol, iniciála nebo monogram umístěný na mincích k identifikaci osoby zodpovědné za jejich výrobu, kvalitu a správnou váhu, který sloužil jako forma osobní garance a právní odpovědnosti mincovního úředníka. Tyto drobné grafické prvky, objevující se na evropských ražbách od raného středověku, představují důležitý datovací a lokalizační nástroj v numismatice. V českém mincovnictví se značky mincmistra systematicky používaly od 16. do 18. století, kdy mincmistři ručili majetkem i životem za kvalitu a ryzost vydávaných mincí.

Historie

Tradice označování mincí jmény odpovědných osob sahá do antického Řecka, kde magistráti podepisovali emise zkratkami jmen. Athénské tetradrachmy 5. století př. n. l. nesou miniaturní písmena identifikující epistates (dozorce ražby). Římské republikánské mince od roku 150 př. n. l. obsahují jména triumvirů monetálních - IIIVIRI A.A.A.F.F. (tres viri aere argento auro flando feriundo).

Raně středověké mincovnictví zachovalo tradici v modifikované podobě. Karolinské denáry 9. století nesou jména mincoven a někdy i monetariů. Anglosaské penny 10.-11. století systematicky uvádějí jméno mincéře - známo přes 2000 jmen mincmistrů z období 973-1066. Na kontinentě byla praxe sporadická - německé feniky většinou identifikují pouze biskupství nebo hrabství.

České země znají jména monetářů z nejstarších denárů 10.-11. století - MIZLETA, NACUB, EMMA a další. Tyto nápisy však označují spíše vrchní správce mincovny než řemeslníky. Na pražských groších (1300-1547) se individuální značky neobjevují - mincovna fungovala jako kolektivní cech bez osobní odpovědnosti jednotlivců.

Renesance přinesla systém osobních značek. Jáchymovská mincovna od roku 1520 zavedla povinné označování tolarů monogramem mincmistra. Štěpán Šlik používal "SS", Kryštof Fürer "CF". Tyto značky umožňovaly identifikaci odpovědné osoby při zjištění podvodu. Trest za falšování nebo snížení ryzosti byl exemplární - upálení nebo vhozen í do vroucího oleje.

Maxmilián II. vydal říšský mincovní řád (1559) vyžadující označení všech ražeb. České mincovny postupně přijaly systém - Praha od 1573, Kutná Hora 1577, České Budějovice 1569. Značky byly heraldické symboly (lev, orel, gryf), profánní motivy (hvězda, klíč, kotva) nebo mluvící znamení odvozená od jména (hák pro Hake, růže pro Rosenthal).

Rudolf II. (1576-1611) systematizoval značky v českých mincovnách. Kryštof Schönfeld v Českých Budějovicích používal "CS", Pavel Škréta v Praze "PS". Za třicetileté války proliferovaly polní mincovny se specifickými značkami - Albrecht z Valdštejna razil s iniciálami "AW" v Jičíně, Gitschinu a Zaháni.

Leopold I. nařízením z 15. března 1678 unifikoval systém - všichni mincmistři museli používat iniciály svého jména. Toto pravidlo platilo až do reforem Josefa II. (1780-1790), který centralizoval mincovnictví. Poslední české mincmistrové značky používali Antonín Wideman (AW) a František Mayer (FM) v pražské mincovně.

Moderní éra přinesla návrat značek v jiné formě. Od roku 1993 používá Česká mincovna v Jablonci nad Nisou značku "b" podle lokality, hamburská pobočka "⚜" (lilie). Tyto značky však již neidentifikují osobu, ale výrobní závod. Současní hlavní medailéři podepisují pouze limitované emise a proof ražby.

Typologie a umístění značek

Písmenkové značky představují nejběžnější typ - iniciály jména a příjmení (IS = Jan Suttner), někdy s titulem (MIA = Magister Iohannes Argentarius). V Kutné Hoře používali trojpísmenné kombinace kvůli častým jménům - IHS = Jan Hanuš Šatný. Občas se objevují celá jména v miniaturním provedení - LAZARVS na pražských tolarech 1620.

Obrazové značky zahrnovaly heraldická zvířata (český lev, moravská orlice, slezská orlice), nástroje (kladivo, kleště - symbol řemesla), rostliny (růže, lilie, jetel), nebeská tělesa (hvězda, měsíc, slunce), geometrické tvary (trojúhelník, kosočtverec) nebo náboženské symboly (kříž, kalich). Valdštejnské ražby používaly věšák - ironický odkaz na osud padělatelů.

Mluvící značky vytvářely rébus ze jména - Wolf používal vlka, Adler orla, Stern hvězdu. Slavný norimberský mincmistr Hans Krug (1490-1520) signoval džbánem (Krug = džbán). České příklady: Růže pro Rosenbusch, klíč pro Schlissel, srdce pro Herz.

Umístění značek sledovalo konvence. Na líci se nacházely v dolní části opisu pod titulem panovníka nebo po stranách portrétu. Na rubu pod hlavním motivem (erb, kříž) nebo na konci legendy. Drobné nominály měly značku často ve středu mezi heraldickými prvky. Hrany nesou značky pouze výjimečně - saské osmiúhelníkové klippy.

Tajné značky používali mincmistři pro interní kontrolu produkce. Mikroskopické symboly, úmyslné "chyby" v legendě nebo variace v detailech umožňovaly identifikovat ročník či emisi. Pražská mincovna měla systém tečkování - počet teček určoval měsíc ražby. Tyto značky odhalila až moderní numismatika.

Zajímavosti

• Nejstarší česká mincmistrová značka - EMMA na denáru Boleslava II. (972-999) - jediná ženská monetářka v českých dějinách
• Albrecht z Valdštejna používal na svých mincích 13 různých značek mincmistrů během 10 let (1624-1634)
• Mincmistr Hans Vogel (1599) byl popraven za snížení ryzosti o 2% - jeho značka (pták) se stala varováním
• Kutnohorský mincmistr Mikuláš Kanna (1469-1526) používal 32 let stejnou značku - nejdéle v českých dějinách
• Značka třešně na ražbách z Plzně (1633) vznikla omylem - rytec zaměnil višeň (Weichsel) za třešeň (Kirsche)
• Současná značka České mincovny "b" způsobila diplomatický incident - Bělorusko protestovalo proti "svému" písmenu (2019)