60 krejcarů

60 krejcarů byla stříbrná mince v hodnotě jednoho zlatého (guldenu), ražená v habsburské monarchii a jižním Německu od 16. do 19. století jako významný nominál pro obchodní platby. Tato mince představovala klíčový článek měnového systému mezi drobnými krejcarovými ražbami a zlatými dukáty. Šedesátikrejcar byl oblíbeným platidlem díky své praktické hodnotě odpovídající tehdejší denní mzdě řemeslníka a vysokému obsahu stříbra.

Historie

Šedesátikrejcarová mince vznikla v 16. století, kdy se v jižním Německu a habsburských zemích ustálil systém 60 krejcarů = 1 zlatý. Podle augsburské mincovní dohody z roku 1566 odpovídal jeden zlatý hodnotě 60 krejcarů při 9/10 ryzosti stříbra. První systematické ražby šedesátikrejcarů začaly za Maxmiliána II. jako reakce na potřebu většího stříbrného nominálu pro rostoucí obchod. České mincovny v Praze, Kutné Hoře a později Kremnici produkovaly tyto mince s českým lvem a říšskou orlicí.

Po kiprové měnové krizi (1618-1623) během třicetileté války, kdy byla drasticky snížena kvalita mincí, musel být celý systém reformován. Fürstentümer jako Bamberg, Würzburg a Bayreuth přijaly nový standard 72 krejcarů za tolar, ale šedesátikrejcar zůstal zachován jako praktický nominál. Konvenční měna zavedená Marií Terezií roku 1753 stanovila nový standard, kde konvenční krejcar měl hodnotu 1/120 konvenčního tolaru, takže 60 krejcarů tvořilo půl tolaru. Mince nyní vážila 14,03 gramu při ryzosti 583/1000.

Poslední pravidelné ražby šedesátikrejcarů proběhly za Františka Josefa I. do roku 1856, kdy rakouská měnová reforma zavedla nový systém založený na desetinném principu. V jižním Německu pokračovala ražba podle standard Landmünze až do sjednocení Německa v roce 1871, kdy 60 krejcarů tvořilo 1 3/4 zlatého podle nového říšského systému.

Technické parametry a měnový systém

Šedesátikrejcar fungoval v komplexním měnovém systému, kde v jižních německých státech platilo: 8 haléřů = 4 feniky = 1 krejcar, a 60 krejcarů = 1 zlatý. V rakouských zemích po konvenční reformě existovaly dva typy krejcarů - konvenční krejcar (1/120 tolaru) používaný v Rakousku-Uhersku a Landmünze krejcar (1/144 tolaru) v jižním Německu. To znamenalo, že stejná šedesátikrejcarová mince měla různou hodnotu podle regionu.

Mince se vyznačovala kvalitní ražbou s portrétem panovníka na aversu a státním znakem nebo hodnotovým označením "60" na reversu. Okraj byl vroubkovaný nebo s nápisem jako ochrana proti okrajování. Mincovní značky označovaly místo ražby - C pro Prahu, KB pro Kremnici, B pro Vídeň. Hmotnost a ryzost se měnily podle období: předkonvenční mince (1566-1753) vážily 18,5 g při ryzosti 875/1000, konvenční (1753-1857) 14,03 g při 583/1000.

Falšování šedesátikrejcarů bylo vážným problémem zejména kiprovém období, kdy se razily podhodnocené mince s nízkým obsahem stříbra. V Bavorsku existovaly ještě v roce 1871 mince s obsahem stříbra pod 50%, které byly postupně stahovány. Trest za padělání této hodnotné mince byl exemplární - lámání v kole nebo upálení podle závažnosti případu.

Zajímavosti

• V dobových účtech se šedesátikrejcar zapisoval jako "fl" (florin/zlatý) nebo "f", což často mate při studiu historických dokumentů, protože stejná zkratka označovala i zlaté dukáty.
• Andreas Hofer nechal během tyrolského povstání 1809 razit nouzové šedesátikrejcary v Hallu s vlasteneckými hesly, které jsou dnes vzácnými sběratelskými kusy.
• Poslední šedesátikrejcary ražené v Kremnici roku 1856 obsahovaly tajnou značku "R" na památku mincmistra Rosenfelda, který zemřel během jejich výroby.